JINDŘICHA CORNELIA AGRIPPY Z NETTESHEIMU

ozbrojeného vojska rytíře pasovaného, obojího práva i medicíny doktora,
Jeho Svaté Milosti císařské rady a archiváře.

OKULTNÍ FILOSOFIE

Časť prvá
(kapitola 01 - 42)

 

(Podľa prvého latínského vydania z roku 1534, do čestiny preložil Jaroslav Novák)

 

panu JANU TRITHEIMOVI,

opatu u sv. Jakuba v předměstí wurzburském

JINDŘICH KORNELIUS AGRIPPA ZNETTESHEIMU

přeje štěstí a zdraví.

Když jsem se nedávno, ctihodný otče, zdržoval s Tebou delší čas ve Tvém klášteře ve Wiirzburku, mnoho jsme rozmlouvali o chemii, magii, kabale a jiných skrytých vědách a tázali jsme se také, proč magie, která podle souhlasných názorů všech starých filosofu byla naukou přední a mezi ostatními vědami nejvyšší a jako taková byla neobyčejně ceněna starověkými mudrci a kněžími, po založení katolické církve byla tolik nenáviděna a podezřívána a nakonec teology zavrhována, svatými koncily proklínána a zákonem dávána v klatbu. Po zralé úvaze se domnívám, že příčina snad je vtom, že zhoršením časů i lidí vyskytli se mnozí lživí filosofové a domnělí mágové, kteří přijavše z mnoha kacířských sekt a bludných náboženských věr nejvýš zavržitelné, pověrečné a rouhavé obřady, zneužívali i náboženství pravověrného zlovolně a odporně ke zkáze přírody a člověka. Vydali spoustu vykřičených knih, zneuživše v nadpisu vznešeného jména magie, a poněvadž s tak vysokým titulem vyšlo mnoho knih hodných zavržení a šarlatánských, i magie sama kdysi vysoce ceněná byla nyní dobrými a poctivými lidmi nenáviděna a bylo velkým zločinem, když se někdo prohlásil mágem ať již slovem či perem, nebyla-li to snad nějaká bláznivá venkovská stařena, chtějící míti pověst adeptky tajných věd, jež namlouvala lidem, že může -jak praví Apuleius - nebe stáhnouti dolů, zemi pověsiti, prameny ucpati, horstvo zničiti, přivolati duchy zemřelých, oslabiti bohy, zhasiti hvězdy a dokonce i podsvětí osvětliti. Neboť Vergilius praví:

Quae se carminibus promittat solvere mentes quas velit, atque aliis duras immitere curas, sistere aquamfluviis, et vertere sidera retro, nocturnosque ciet maneš, mugire videbis sub pedibus terram, et descendere montibus ornos}

Věci, které vyprávějí například Lucanus o thesálské čarodějnici aneb Homeros o všemohoucnosti Kirčině, jsou povětšině vylhaným, pověrčivým brakem, zhoubným básnickým výmyslem a přesto, že nelze jich řaditi k uměním dovoleným, nesou vznešený titul magie. Uvažuje o tom, velmi jsem se podivil a rozmrzel, že se dosud nikdo tak vznešené a posvátné vědy nezastal a nepodal ji lidstvu v její pravé a původní ryzosti, neboť všichni moderní učitelé magie pokud vím, jako Angličané Roger Bačo a Robert, Petr z Abana, Albertus Teutonicus, Arnold de Villanova, Anselm z Parmy, Španěl Picatrix, Florenťan Cicchus Asculus a mnozí jiní, již méně známí autoři, slibují sice magii vyučovati, ale podávají toliko smyšlenky bez jakéhokoliv rozumového podkladu aneb pověry poctivých badatelů nedůstojné.

Pátraje v útlém mládí pozorně a nebojácně po všem zázračném a po tajuplných obřadech, napadlo mne, že by nebylo právě nechvalitebné, znovu oživiti pravou magii, onu prastarou vědu mudrců, očistiti ji od nesvědomitých zkomolenin, pečlivě rozvinouti její zásady a ochrániti ji takto před utrhači. Ačkoliv jsem se onou myšlenkou zabýval delší dobu, neodvážil jsem seji dříve uskutečniti, až nyní, kdy mne naše rozmluvy o těchto věcech, Tvoje znamenité zkušenosti a učenost, jakož i horlivé pobídky ke zmužilosti dodaly nové odvahy. Tehdy jsem napsal na základu děl nejosvědčenějších filosofů, nebrav zřetele ke spisům za magické mylně vyhlašovaným, tři knihy, co možná stručně a nazval jsem je méně odpudivě „Okultní filosofií!"

Ježto Tvoje důstojnost v tomto směru má vědomosti obsáhlé, předkládám Ti svoje dílo k přísnému posouzení se žádostí, abys všude, kde jsem se proti přírodě, Bohu aneb náboženství prohřešil, blud ten ráčil zatratiti, na druhé straně však ochránil pravdu, aby tak z díla vše, čím zlomyslnost onu vědu

1 Ta slibuje zaklínáním libovolně ulevovati duším a jiným seslati krutou trýzeň, zastaviti vodu řek, zvrátiti dráhy hvězd, vyvolává noční nány, uzříš, jak pod ní sténá země, a z hor sestupovati stromy.

znesvářila, bylo vymýceno. Vůbec Tě prosím, abys s tímto dílem, jako se samotnou magií, naložil tak, aby prospěšné nebylo zatajeno a škodlivé bylo vyloučeno, aby tak dílo, jež obstálo před Tvou prohlídkou a dosáhlo Tvé pochvaly, mohlo příležitostně vystoupiti na veřejnost a nemusilo se obávati odsouzení našich potomků. Žij blaze a rač býti k mému odvážnému dílu shovívavý!

JANTRITHEIM,

opat u sv. Jakuba ve Wurzburku dříve ve Sponheimu, posílá svému Jindřichu Korneliu Agrippovi

z Nettesheimu přátelský pozdrav!

Ani smrtelný jazyk ani pero nemohou, nejváženější Agrippo, vypsati sjak velikou radostí přijali jsme Tvoje dílo O okultní filosofii, k prohlédnutí nám předložené. Obdivujeme nemálo Tvoji neobyčejnou učenost, poněvadž vniknuv již jako mladík do tak hlubokých tajemství, mnoha nejučenějším mužům neznámých, dovedl Jsi podati je nejen přiléhavě a správně, ale i velmi krásným slohem. Především Ti děkujeme za Tvou důvěru; jsme Ti však i nadále díky zavázáni. Tvoje dílo, které by nedovedl sdostatek vynachváliti ani učenec největší, dobývá si našeho uznání a my Tě napomínáme a prosíme co nejsnažněji, abys na započaté dráze pokračoval a nenechal dřímati tak nádherné síly duchovní, nýbrž abys je dále pěstoval, zdokonaloval a i nevidoucím ukázal světlo pravé moudrosti, jímž Tě Bůh tak vysoce osvítil. Nedej se ve svém předsevzetí zviklati nikým z oněch ničemů, o nichž platí přísloví: „Líný vůl stojí pevně na jednom místě", neboť podle výroků mudrců nemůže býti nikdo opravdově učeným, kdo přísahal na prvky jen jediné vědy. Bůh Tě obdařil hojnými a vysokými dary duchovními, a proto nenapodobuj vola, ale ptáky, a nezastavuj se u jediné věci, nýbrž odvážně kráčej k obecnému. Neboť každý bude pokládán za učence tím většího, čím rozsáhlejší budou jeho vědomosti. Tvůj duch je s to obsáhnouti vše dokonale, a proto je nutno, abys se zabýval ne málo a nejnižšími, ale mnoho a nejvyššími věcmi. Radím Ti jenom jedno, abys totiž pověděl prosté prostým, avšak věci vyšší a tajemství pouze mužům vynikajícím a důvěrným přátelům. „Volovi dej seno a jenom papouškovi cukr!" Zkoumej duše, abys se nedostal, jako tak mnozí, pod nohy volům. Žij šťastně, příteli, a budeme-li Ti moci prokázati nějakou službu, rozkaž, a ihned Ti vyhovíme. Aby se však naše přátelství denně stále více utužovalo, piš nám častěji a pošli nám také něco ze svých učených prací, oč Tě snažně prosíme. Ještě jednou: Žij blaze!

V našem klášteru ve Wurzburku, 8. dubna 1510.

Nejdůstojnějšímu otci v Kristu a nejjasnějšímu knížeti

HEŘMANU,

hraběti z Wiedu, z Boží milosti kolínskému arcibiskupu, kurfiřtovi svaté Římské říše, arcikancléři italskému, vévodovi vestfálskému a engernskému atd., urozenému legátu velesvaté Římské církve a generálnímu vikáři in pontificialibus Jindřich Kornelius Agrippa z Nettesheimu přeje štěstí a zdraví.

Tak velikou jest sláva Tvé Výsosti, nejctihodnější a nejjasnější kníže, tak veliký je lesk Tvých ctností, Tvé učenosti a lásky k nejpřednějším vědám, spojené s moudrostí, výmluvností, přísnou nábožností a nejušlechtilejším charakterem, že daleko předčíš obyčejné smrtelníky, nemluvě již ani o Tvém vysokém šlechtickém původu, bohatství, rozsáhlých statcích, duchovních hodnostech a o Tvé tělesné kráse a síle. Nadevše vážím si však Tvých rekovných a skvělých ctností tak mocně působivých, že čím je kdo učenější a větší přítel ctnosti, tím usilovněji se snaží získati si Tvé přízně. I já jsem si umínil ucházeti se o tak vysokou čest, ale po způsobu Parthů, to jest, nikoliv bez darů. Takový způsob pozdravení knížete dochoval se nám z nejstarších dob a setkáváme se s ním i dnes.

Poněvadž jsem se přesvědčil, že mnoho učenců obmyslilo Tvou knížecí Výsost krásnými a velikými dary své učenosti, pokládal bych to za nedostatek Tobě povinné hluboké úcty, kdybych se odvážil přiblížiti se kTobě s prázdnýma rukama. I přemýšlel jsem, co bych mohl darovati tak znamenitému knížeti, a tu, pátraje ve své knihovně, spočinulo oko moje na díle o okultní filosofii neboli magii, které jsem napsal již v útlém mládí, ale jehož jsem nedokončil a na něž jsem od mnoha let již téměř zcela zapomněl. Ihned jsem dílo ukončil, neboť jsem se domníval, že nemohu Tvé knížecí Výsosti učiniti příjemnější nabídky, než novým dílem o nejstarším a nejtajnějším učení, plodem svého vědy chtivého mládí, o vědě starověku, o jejíž zpracování se dosud nikdo nepokusil.

Práci tuto věnuji Ti nikoli snad proto, jako by hodnou byla Tebe, nýbrž aby mně klestila cestu ku Tvé přízni. Tvoje Výsost laskavě omluví moji prosbu, aby tyto studie mého mládí směly býti uveřejněny za Tvých auspicií. Navzdory svým závistníkům nechtěl bych, aby se na moje dílo zapomnělo, neboť obsahuje mnohé, čeho znalost uznal jsem i ve zralém věku za prospěšnou a nutnou. Tvoje Výsost neobdrží toliko díla mého mládí, nýbrž i dílo plodnějšího mého věku, neboť jsem mnohé chyby opravil, leccos nového na mnoha místech zařadil a připojil mnoho kapitol, což lze poznati z nestejnosti slohu. Ujišťuje, že po celý svůj život budu hotov k službám Tvé knížecí Výsosti, poroučím se nejšťastnějšímu knížeti šťastného Kolína.

V Mechelnu, v lednu 1531.

Jindřich Kornelius Agrippa z Nettesheimu: VŠEM ČTOUCÍM POZDRAV!

Nepochybuji, že již samotný název mé knihy o okultní filosofii neboli magii, přivábí svou nezvyklostí mnoho čtenářů. Někteří však z nich s nedůvěrou přistoupí k mému dílu, jednak z předsudků, jednak ze zlomyslnosti; jiní, nerozumějíce věci, nepochopí jméno magie a jakmile spatří titul, počnou křičeti, že učím zapovězeným uměním, že rozsévám kacířské sémě, že celá tato věc uráží zbožné uši a vzbudí nelibost mezi vzdělanci, že jsem čarodějem, že holduji pověrám a spojuji se s ďáblem, že jsem mágem. K těmto námitkám odpovídám, že slovo mag neznamená u vzdělaných lidí čaroděje, ani pověrčivého člověka, ani spojence ďáblova, nýbrž mudrce, kněze a proroka. Vždyť Sibylly, které tak přesně předpověděly narození Kristovo, byly magicky; mágové, podle podivuhodných znamení nebeských zvěděvše o narození Kristově, první přišli, aby se mu klaněli. Také staří filosofové a theologové velmi si vážili magie a ani v evangeliu samém není magie věcí neznámou. Myslím však, že tito pošetilci a tupitelé spíše zapřou Sibylly, svaté mágy, ano i samo Evangelium, než by se smířili s magií.

A tak je jisto, že před jejich zlobou by mne neuchránil ani Apollo, ani všechny Musy, ani anděl s nebe. Proto jim radím, aby mé spisy nečetli, ani se nesnažili je pochopiti, nýbrž, aby se snažili na ně zapomenouti: vždyť jsou škodlivé a otravné, tato kniha pak je branou Acherontu, kameny v ní mluví, střežte se tudíž, aby vám nevytřásla mozek.

Těm však, kteří přistoupí k četbě se srdcem otevřeným a s takovou pozorností, jako mají včely při sbírání medu, těm pak pravím: Čtěte pozorně! Myslím, že naleznete mnoho užitečného a prospěšného. Nebude-li se vám něco líbiti, přeskočte to a neužívejte toho. Vždyť nic nedoporučuji, pouze vypravuji. Nepohrdejte tím však, vždyť každý, kdo nahlédne do lékařských knih uvidí, že neobsahují jen pojednání o léčivech a protijedech, nýbrž také o jedech samých. Připouštím, že magie učí mnohým zbytečným věcem. Učí však také mnohým skvělým zázrakům.

Tyto však opomiňte jako marnost, tím více si všímajíce jejich příčin. Kdo by nepokládal za užitečné a potřebné to, co jest ku prospěchu lidstva, co odvrací zlo, co ničí kouzla, léčí nemoce, zahání přízraky, zachovává život, čest, ryzost štěstěny, aniž by se dopouštělo urážky Boha neb náboženství? Již jsem podotkl, že spíše chci vykládati než tvrditi, jaká metoda jest nutná. Použil jsem učení platoniků i jiných starých filosofů všude tam, kde nutnost kázala. Učinil-li jsem někde chybu, řekl-li jsem něco volněji, nechť čtenář odpustí mé mladosti. Psal jsem toto dílo v mládí, takže se mohu omluviti a říci: „Pokud jsem byl chlapcem, mluvil jsem jako chlapec, i rozum jsem měl jako chlapec, avšak dospěv, napravil jsem chyby své". V díle „O lichosti a nejistotě věd" popřel jsem větší část této své knihy. Nyní však se mi může vytknouti: „Hle, jako mladík jsi sepsal, jako stařec jsi popřel; proč jsi tedy toto dílo vůbec vydal? " Pravda, přiznávám, že jsem přistoupil k sepsání těchto knih jako velmi mladý člověk, avšak s tím úmyslem, že je jednou opravím a obsahově rozšířím.

Proto jsem je také poslal k opravě Janu Trithemiovi, opatu Neapolitanskému, dříve Sponheimskému, muži nadmíru znalému v tajemných vědách. Mezi tím však nedokončené dílo, dříve než jsem je mohl upraviti, obíhalo v nesprávných a chybných opisech v Itálii, Francii i Německu. Dokonce někteří, nevím zda netrpěliví či nestydatí, lidé chtěli toto neupravené dílo vydati tiskem.

Proto jsem se rozhodl vydati je tiskem sám, domnívaje se, že bude méně nebezpečné, vyjdou-li knihy opravené mojí rukou, než aby neupravené zlomky procházely rukama jiných. Kromě toho jsem se domníval, že není zločinem, nedám-li zaniknouti dílu svého mládí.

Přidal jsem několik kapitol, leccos jsem doplnil, o čem jsem soudil, zeje nezbytné. Pečlivý čtenář to pozná z různosti slohové. Nechtěl jsem dílo přepracovati celé a tak (jak se říká) celý šíp znovu zabodnouti, nýbrž toliko něco opraviti a místy dáti dílu jinou podobu.

Proto ještě nyní tě jednou prosím, laskavý čtenáři, abys neposuzoval těchto knih dle doby vydání, nýbrž jestliže najdeš něco, s čím nebudeš souhlasiti, abys prominul dychtivému mládí.

Kapitola 1.

Tři knihy tohoto díla vysvětlují, jak mágové čerpají své síly z trojího světa.

Poněvadž svět je trojí: hmotný, nebeský a duchovní, a všechno nižší podléhá vyššímu, jsouc jeho silami řízeno, - takže sám Archetyp a Nejvyšší Stvořitel prostřednictvím andělů, nebe, hvězd, prvků, živočichů, bylin, kovů a kamenů vylévá síly Svojí Všemohoucnosti na nás, k jichž službám všechno upravil a stvořil, - proto velmi důmyslně domnívají se mágové, že máme postupovati po týchž stupních jednotlivých světů k jednomu a témuž Archetypu světa, Utvořiteli všeho a první příčině, od níž všechno jest a od které se vše vyvíjí, a že jest možno užívati netoliko těchto sil, které již jsou obsaženy ve věcech přírodních, nýbrž mimo to, že je možno použíti sil vyšších. Takovýmto způsobem hledají se jednoduché síly světové v rozmanitých smíšeninách a lécích rostlinných v přírodní filosofii; k nim pak se přidávají síly nebeské, pomocí paprsků nebeského světa a jeho vlivu podle pravidel astrologických a matematických; konečně toto vše silami rozličných inteligencí se zesílí a upevní pomocí posvátných náboženských obřadů. Pořad a postup těchto věcí pokusím se vysvětliti v těchto třech knihách: první bude jednati o magii přírodní, druhá o magii nebeské, třetí o magii obřadní. Nevím však, zda úplně jsem hoden omluvy, že já, člověk malého vzdělání a sčetlosti přistoupil jsem k tak nesnadnému a složitému dílu, zvláště když jsem tak mlád. Proto také nechci, aby s tím, co jsem řekl a co ještě řeknu dále, souhlasil každý, právě tak jako já nesouhlasím s ničím, leč stím, co schválila církev katolická a obec věřících.

Kapitola 2.

Magie, její části a vlastnosti mágovy.

Magie vládnoucí mnoha silami a tající v sobě nejvyšší tajemství, obsahuje v sobě věci nejskrytější, podstatu, moc, jakost, hmotu a sílu veškeré přírody, poučuje nás jak se mezi sebou věci liší a v čem se shodují. Odtud má svoje podivuhodné výsledky, že slučujíc síly věcí, srovnávaje mezi sebou, spojuje a snoubí je vespolek, aby je ovlivnila silami vyššími. Jest nejdokonalejší a nejvyšší vědou, posvátnější než filosofie, ba dokonce jest vyvrcholením nejušlechtilejší moudrosti. Vždyť jako každá jiná filosofie dělí se na fyziku, matematiku a teologii. Fyzika vysvětluje povahu toho, co je ve světě hmotném, příčiny, následky, čas, místa, způsoby, výsledky celku i jeho částí, jak patrno z veršů:

Quot šunt, quae rerum species elementa vocantur, quid calor efficiat, quid terra, quid humidus aer, quid generent, unde et magni primordia coeli, unde maris fluxus, variis que coloribus Iris, reddere quidfaciat clamosa tonitrua nubes: unde vel aetherea fulmen iaculetur ab aula: quae secreta faces noctu, quae causa cometas proferat, et tumidas quae caeca potentia terras cincutiat: quae šunt auri, quae seminaferri, totaque náturae vis ingeniosa latentis2

O tomto všem pojednává fysika studující přírodu a jak pěje Vergilius:

Unde hominum genus etpecudum simul imber et ignes, unde tremor terris, qua vi maria alta tumescant. Obicibus ruptis rursusque in seipsa residant. Herbářům vir es, animos irasque ferarum, omne genus fruticum, lapidum quoque reptiliumque.3

2 Kolik a jaké jsou prvky, co teplo, země a vlhký vzduch působí, co rodí a z čeho vzniká veliké nebe, z čeho příboj mořský a duha s rozmanitými barvami, co působí, že mraky vydávají burácející hrom a odkud blesk je vrhán tmavým aetherem: jaká příčina nese nocí tajemné pochodně, jak povstávají komety, které otřásají bázlivou zemí, jaká jsou semena zlata a jaká železa a vůbec celá nesmírná síla v přírodě skrytá.

Matematika nás však učí poznávati přírodu rozdělenou do tří rozměrů a vnímati pohyb těles nebeských.

Aurea quo celeri rapiantur sidera motu, quid caligantem módo cogat hebescere lunám, defectusque pati demisso lumine sólem.

A jak praví Vergilius:

Quocirca certis demensum partibus orbem

per duodena regat mundi sol aureus astra:

ostendit coelique vias, et sidera monstrat,

defectus solis varios, lunaeque labores,

Arcturum, Pleiadesque, Hyadas, Geminosque, Triones.

Quid cantum oceano properent se tingere soles

hyberni, velque tardis moranoctibus obstet5

To všechno odhaluje nám matematika.

Hinc tempestates dubio praediscere coelo possumus, hine messisque, diem, tempusque serendi, et quando infidum remis impellere marmor conveniat, quando armatas deducere classes, aut tempestivam in sylvis evertere pinum.6

Teologie sama však učí, co jest Bůh, mysl, co inteligence, co anděl, konečně i co je ďábel, duše, náboženství, posvátná ustanovení, obřady, tajemství a svatá mystéria. Poučuje nás také o víře, zázracích, síle slov a znamení, o tajemných obřadech, a jak praví Apuleius, učí nás řádně znáti zákony obřadů, řád svátostí a předpisy náboženské. Nechci však zabíhati daleko. Magie sama zaujímá tyto tri nejmocnější obory, spojuje je, pořádá; po zásluze tedy byla pokládána od starých za nejvyšší a nejsvětější vědu. Ji vysvětlovali nejdůležitější autoři a nejslavnější spisovatelé. Mezi nimi zvláště Zamolxis a Zoroaster tak vynikli, že od mnohých byli pokládáni za vynálezce této vědy. V jejich stopách pokračovali Skyth Abaris, Charmondas, Damigeron, Eudoxus, Hermippus a četní jiní geniové jako Hermes Trismegistos, Porfyrios, Jamblichos, Plotinos, Proklos, Dardanus, Orfeus z Thrakie, Řek Gog, Babyloňan Germa, Apollonius z Tyany a Osthanes, který byl vynikajícím spisovatelem v tomto oboru. Knihy tohoto z hrobu vykopané Demokritos z Abdery vysvětlil svými poznámkami. Mimo to, aby se naučili tomuto umění, podnikali Pythagoras, Empedokles, Demokritos, Plato a četní jiní vynikající filosofové daleké zámořské cesty: vrátivše se, slynuli nejvyšší svatostí, které nabyli v těchto tajemstvích. Máme zjištěno, že Pythagoras a Plato, aby se naučili magii, vyhledali kněze z Memfidy a procestovali téměř celou Sýrii, Egypt, Palestinu a školy chaldejské, aby nezůstaly jim skryty nejsvětější památky a magie, a aby se vzdělali ve věcech božských. Kdo tedy nyní touží tento obor studovati, nebude-li zběhlý ve fysice, ve které se vysvětlují vlastnosti věcí a v níž nalezneme skryté vlastnosti každé bytosti, nebude-li rozuměti matematice, nebude-li znáti aspekty a konstelace hvězd, na nichž závisí síla i vlastnost každé věci a nebude-li zběhlý v teologii, kde vysvětlují se podstaty nehmotné, které pořádají a řídí vše, nemůže pochopiti podstatu a zákony magie. Neboť není magického díla, které by neobsahovalo těchto tn oborů.

3 Kde původ je lidí a zvířat, dešťů a ohně, odkud zemětřesení, jakou silou hluboká moře se dmou, hráze protrhnuvše, a vrací se opět na své místo. Odkud je moc bylin, odvaha a zuřivost šelem, celý rod rostlin, kamení i plazů.

4 Jak rychlým pohybem ženou se zlaté hvězdy, co nutí pohybující se lunu, že bledne a co slunce, že zatměním pozbývá jasu.

5 Kam zlaté slunce řídí přesně vymezený svět po dvanácti souhvězdích: co ukazuje nebeské cesty i hvězdy, rozmanité poruchy slunce a luny, Arctura, Plejády, Hyady a oba Vozy, proč v zimě slunce tak brzy spěchá zapadnouti do oceánu, anebo které prodlení překáží zdlouhavým nocem.

6 Odtud možno nerozhodnému nebi určiti bouře, den žní a čas setby a kdy je vhodno tepati vesly zrádné moře, kdy vyplouti s válečným loďstvem neb vykáceti v lese bouřlivou borovici.

Kapitola 3.

O čtyřech živlech, jejich vlastnostech a smíšeninách.

Jsou čtyři prvky, podstaty všech hmotných věcí: oheň, země, voda a vzduch. Z nich jsou složeny veškeré věci, které vznikají ne snad jejich seskupením, nýbrž jejich přeměnou a spojením. Jestliže věc rozrušíme, opět se rozpadá v prvky. Žádný však z prvků výše uvedených nenacházíme čistý. Více méně jsou smíšeny s jiným a dají se přeměniti. Kupříkladu rozředěné bláto poskytuje vodu a vysušené dává zemi; teplem však zahřáto mění se ve vzduch a tento přehřát v oheň, který jsa uhašen vrací se v podobu vzduchu, avšak přechlazen dává zemi, kámen či síru, jak vidíme při blesku. Plato však se domnívá, že země vůbec je nepřeměnítelná, ostatní pak prvky že se dají přeměniti v zemi i vzájemně mezi sebou. Země je tedy složena z částí, které ji tvoří a poznovu ji vždy složí. Každý prvek má své dvě hlavní vlastnosti. První, specificky svoji, podržuje a druhou, která jest jeho jakýmsi prostředníkem, souvisí s prvkem následujícím. Oheň jest horký a suchý, země suchá i mokrá, voda mokrá a studená vzduch studený a teplý. Tímto způsobem prvky dvěma opačnými vlastnostmi jsou opačné povahy. Ku příkladu oheň je protivou vody, země pak vzduchu.

Také jiným způsobem prvky se od sebe liší. Některé totiž jsou těžké, jako země a voda, jiné lehké, jako vzduch a oheň. Stoikové nazývali první druh prvků pasivním, druhý pak aktivním. Plato rozlišuje prvky jiným způsobem a přikládá každému tři vlastnosti: ohni jas, jemnost a pohyb, zemi temnost, hustotu a klid. Na základě toho jsou protivami oheň a země, ostatní pak prvky mění své vlastnosti dle nich, takže vzduch přejímá dvě od ohně, totiž jemnost a pohyb a jednu od země, totiž temnost. Naproti tomu voda má dvě vlastnosti země, totiž temnost a hustotu a jednu vlastnost ohně, totiž pohyb. Oheň jest dvakrát jemnější, třikrát pohyblivější, čtyřikrát jasnější než vzduch. Vzduch jest dvakrát jasnější, třikrát jemnější a čtyřikrát pohyblivější než voda. Konečně voda jest dvakrát pronikavější země, třikrát jemnější a čtyřikrát pohyblivější. Stejně takový je poměr ohně ke vzduchu, jako vzduchu k vodě a vody k zemi a naopak, jako se má země k vodě, tak má se voda ke vzduchu a tento k ohni. Toto jest tedy kořenem a základem všech věcí, jejich povah, sil a podivuhodných vlastností a výsledků. Kdo pak tyto vlastnosti prvků a jejich smíšeniny poznal, snadno dokáže díla podivuhodná a úžasná a stane se dokonalým mistrem přírodní magie.

Kapitola 4.

Úvaha o trojím pořadí prvků.

Jak již bylo řečeno, existují čtyři živly, bez jejichž důkladné znalosti není možno dosíci úspěchu v magii. Každý z živlů má trojí povahu, takže všechny čtyři se doplňují na dvanáctku. K nejvyšší jednotě, desítce dojdeme sedmičkou, od níž závisí všechny síly i podivuhodná působení. V první řadě jsou tedy prvky čisté, které nelze skládati, měniti, smísiti; jsou neporušitelné a veškeré síly přírodní se rozmáhají nikoliv od nich, nýbrž jimi. Sílu jejich, kterou ve všem vše zmohou, nikdo nedovede vyložiti.

Kdo tyto zásady nezná, ten neukončí úkonu výsledkem podivuhodným.

Prvky druhé třídy jsou složeny z mnoha jiných. Rozmanité a nečisté dají se převésti na svoji původní čistotu a jednoduchost. Dovedeme-li je svésti na jejich jednoduchost, pak dodávají síly a dokonalosti všem operacím přírodním i okultním.

Jsou tedy základem celé přírodní magie.

Prvky třetí třídy vlastně ani prvky nejsou. Jsou to rozloženiny, sloučeniny a navzájem se zaměňují. Jsou nezbytným středem, a proto nazývají se také středem přírody a duší střední přírody. Jen několik málo jest těch, kteří chápou jejich hluboká tajemství. V nich je dovršení každého díla podle určitých čísel, stupňů a pořadí v každé činnosti přírodní, nebeské a duchovní. Jsou podivuhodné a plny tajemství, která způsobují v magii jak přírodní tak i božské. Od nich závisí spojení i rozloučení, přeměna všech věcí, poznání a předvídání budoucna, vymítání zlých duchů a přivolávání duchů dobrých. Nechť nikdo se nedomnívá, že bez těchto tří základů a jejich znalosti jest možno dosáhnouti úspěchu v tajných vědách magie a přírody. Kdokoliv však dovede přeměniti jeden prvek v druhý, nečistý v čistý, složitý v jednoduchý a kdo umí rozlišovati jejich povahu, sílu a moc podle počtu, stupňů a řádu bez dělení podstaty, ten snadno dosáhne dokonalé znalosti a zručnosti ve všech věcech přírodních i v tajných věcech nebeských.

Kapitola 5.

O podivuhodných vlastnostech ohně a země.

Hermes praví, že k vykonání všech divů postačují dva prvky, oheň a země. Tato jest trpná, onen pak činný. Dle slov Dionýsiových oheň se projevuje i mizí ve všem a vším, ve všech věcech září, jsa v nich zároveň skryt a nepoznán. Sám o sobě - nepřijde-li ve styk s nějakou látkou, na které může vykonati svůj vliv -je neohraničený a neviditelný. Pokud se týče působení je mocný, pohyblivý, vše, co se mu přiblíží, zachvacuje a obnovuje, je strážcem přírody, je světlem. Je jasný, tajemný, plápolavý, ostrý, nesnese pohany ani potupy, vždy je pohyblivý, nesnese ničeho jiného, vyrůstá sám ze sebe, ukazuje svou velikost na látkách, které zachvacuje. Je činný, mocný, neviditelně je přítomný všude a nestrpí, aby byl zanedbán. Není možno jej spoutati a ohraničiti, vždy ukazuje svoji podstatu při všech obměnách.

Nesmírně veliký jest podíl ohně v celé přírodě, jak praví Plinius, a jest pochybné, zda je více ničivým či tvořivým. Oheň jest jedné podstaty a proniká veškeré věci, jak praví Pythagorejci: Nebem se prostírá a září, v pekle pak jest poután, zatemňuje a mučí, kdežto uprostřed obou sfér projevuje se obojími vlastnostmi. Oheň svojí podstatou je jediný; ve věcech, které zachvacuje, se projevuje různě, rozdělen jsa nestejně v různých věcech, jak praví Kleantes dle svědectví Ciceronova. Oheň, jehož používáme, musíme vyhledati: jest v kamenech, rozněcuje se ocelí, jest v zemi, ze které se kouří, jest ve vodách, kde otepluje prameny, jest v hlubokosti moře, které jest větrem oteplováno, jest ve vzduchu, jehož palčivost cítíme. Veškeré živočišstvo a rostlinstvo jest živeno teplem, a co žije, žije jen teplem v něm skrytým.

Nebeský oheň svým teplem vše zúrodňuje a světlem všemu uděluje život. Pekelný oheň svým žárem všechno pohlcuje a jeho temnota vše naplňuje neplodností. Nebeský a zářivý oheň zahání démony temnot; tutéž moc má i náš oheň, dobytý ze dřeva, pokud zobrazuje onen nebeský a jest jeho nositelem. Ano, jest dokonce i symbolem toho, který praví: „Já jsem světlo světa", kterýžto pravý oheň jest Otcem světel, od kterého přichází vše dobré a který vysílá svůj lesk nejdříve slunci a ostatním nebeským tělesům a skrze ně ovlivňuje i onen oheň náš. Proto také démoni temnot mají svoji moc v temnotách, zatímco dobří duchové, kteří jsou anděly světla, nabývají své moci ze světla, a to nejenom z božského, slunečního a nebeského, ale také i zohne námi zaníceného. Proto také první velemoudří zakladatelé náboženství a obřadů nařídili, aby se modlitby, žalmy a veškeré jiné svaté obřady konaly při rozžatých světlech. Proto také Pythagoras praví: „Nemluv o Bohu bez světla, " Proto jest také nařízeno rozsvěcovati světla u mrtvol, aby byli zahnáni démonové; nesmí se odstraniti, pokud po vykonání svatých obřadů nebyla mrtvola skryta v zemi. Sám Všemohoucí ve Starém Zákoně požadoval, aby se mu obětovalo jen ohněm, a aby na oltářích vždy plál, který také u fomanů posvátné kněžky (Vestálky) stále udržovaly a střehly.

Základem pak všech prvků jest země. Ona jest předmětem a přijímačem všech nebeských paprsků a vlivů; obsahuje v sobě zárodky a živoucí síly všech věcí. Proto ji také rozdělujeme na živočišnou, rostlinnou a nerostnou. Plodí vše sama ze sebe, jsouc zúrodněna ostatními prvky a nebesy. Přijímá do sebe všechny plodivé síly, jest zároveň první rodičkou, středem, základem a matkou všeho. Vezmi hrst země a ukryj ji, promývej, očišťuje ji sebevíce. Jestliže ji zanecháš nějaký čas pod širým nebem, brzo zúrodněna nebeskými silami sama ze sebe vydá rostliny, zplodí červíky a zvířata, vytvoří kaménky a zářící žíly kovu. V ní jsou utajena největší tajemství, jestliže ji očistíme uměle ohněm a promytím uvedeme v původní stav. Ona jest první látkou našeho stvoření a nejlepším lékem k pozdravení a udržení našeho života.

Kapitola 6.

O podivuhodné podstatě vody, vzduchu a větrů.

Neméně mocny jsou i ostatní prvky, voda a vzduch. Ani v nich nepřestává příroda působiti zázraky. Voda jest takovou nezbytností, že bez ní nemůže žíti žádný živočich. Žádná rostlina by nemohla růsti bez oplození vodou. V ní tkví zárodečná síla všech věcí, v první řadě zvířat - jichž semeno, jak víme, jest vodnaté - avšak také zárodečná síla stromů a rostlin, třebaže jejich semena jsou zemitá a musí býti zavlažena vodou, aby vydala plody, ať se to již děje sátím zemské vlhkosti, rosou neb deštěm či umělým zaléváním. Dle Mojžíše jest připisována zemi a vodě moc tvořiti živočicha. Připisuje vodě dvojí plodivost: plození tvorů žijících ve vodě a létajících ve vzduchu nad zemí; že

však i zplození zemských bytostí dlužno připsati vodě, vysvítá z Písma, kde se praví, že po stvoření nerostly hned stromy a byliny, dokud Bůh neseslal déšť na zemi. Taková jest moc tohoto živlu, že ani duchovní znovuzrození se neobejde bez vody, jak pravil sám Kristus v rozmluvě s Nikodémem. Veliká jest síla tohoto živlu i v náboženství při svěcení a očišťování, nemenší ohně. Užitečnost vody jest nesmírná a použití rozmanité, neboť z její moci existují veškeré věci, které mají sílu ploditi, živiti a rozmnožovati. Proto také Thales Milétský a Hesiod viděli ve vodě původ veškerých věcí a nazvali ji ze všech živlů nejstarším a nejmocnějším, jelikož vládne nad ostatními, neboť jak praví Plinius vody pohlcují zemi, zabíjejí plameny, v podobě mraků rozprostírají se na nebi a odtud padajíce jsou příčinou všeho, co se rodí ze země. Přečetné jsou divy vod popsané Pliniem, Solinem a mnohými dějepisci, o jejichž podivuhodných vlastnostech zmiňuje se Ovidius v těchto verších:

Medio tua corniger Hammon unde die gelida est, ortuque obituque calescit. Admotis Athamantis aquis accendere lignum narratur minimos cum luna reccesit in orbes. Flumen habent Cicones, quodpotům saxea reddit viscera, quod tactis inducit marmora rébus. Crathis et hinc Sybaris vestris conterminus oris. Electro similes faciunt auroque capillos. Quodque magis mirum, šunt qui non corpora tantum, verum animos etiam valeant mutare liquores. Cui non audita est obscena Salmacis unda? Aethiopesque tacus? quos si quis faucibus hausit, aut Jurit, aut patitur mirum gravitate soporem. Clitorio quicunque, sitim de fonte levavit, vinafugit gaudetque meris abstemius undis. Hincfluit effectu dispar Lyncestius amnis. Quem quicunque parum moderato gutture traxit. Haud aliter titubat, quam si mera vina bibisset, est lacus Arcadiae, Pheneum dixere priores, ambiguis suspectus aquis, quas nocte timeto, nocte nocentpotae, sine noxa luče bibuntur.7

Mimo to vypráví Josef o podivuhodné vlastnosti jakési řeky mezi Arceou a Rafaneou, městy to v Sýrii; v den sabatu tekla plným řečištěm, brzy však ubývalo jí vody vysýchajícími prameny, takže po šest dní bylo možno přejíti po suchu její řečiště, až pak opět sedmého dne, vlivem neznámých přírodních sil, opět se vrátil nadbytek vod. Proto ji nazvali tamnější obyvatelé, dle sedmého dne, Židům posvátného, řekou „Sabbatem ". Evangelium nám vypravuje o jednom rybníku, jehož vodami pohyboval anděl; kdo první potom do něho vstoupil, byl vyléčen z jakékoliv choroby. Tatáž síla a moc byla přičítána prameni iónských nymf, který býval na poli Eliorském u vsi Herakleje, vedle řeky Kytheronu, do kteréhož když se nemocný ponořil celým tělem, vystoupil z něho zdravý a neporušen, zbaven veškeré nemoci těla. Pausanius vypravuje, že na Arkadské hoře Lykeu byl pramen, který se nazýval Agria, ku kterému putoval kněz lykaiského Jupitera, kdykoliv kraji hrozilo sucho a neúroda, a po oběti, modlitbách a posvátných prosbách, držel v ruce dubovou větévku, kterou vpustil do posvátného pramene; tu pak z rozvlněných vod počaly vystupovati páry k nebesům, které zatáhly mračny, z nichž pak zakrátko povstal déšť, jenž celý kraj občerstvil. Mnoho pravdivého o podivných

V poledne jest tvůj pramen, Ammone, rohy nesoucí, studený, ráno a večer se otepluje. U Athamantů voda zapaluje dřevo do ní vhozené, když luny ubývá. Ciconové mají řeku, jejíž voda mění útroby v balvany a v ní smočené věci pokrývá mramorem. Crathis a Sybaris sousedící vašim břehům činí vlasy podobné jantaru a zlatu. Což však je ještě divnější, jsou proudy, které mají moc změniti nejen těla, ale i ducha. Kdo neslyšel o zákeřné vodě Salmaky a ethiopských jezerech? Komu projde jejich voda hrdlem, ten zešílí neb upadne do neobyčejně těžkého opilství. Kdo hasil žízeň z pramene Clitorského, střehl se vína a radoval se jen z čisté vody. Jinak působila řeka Lyncestius; kdokoliv propustil hrdlem doušek její vody, potácel se, jakoby vypil džbány vína. Jest jezero v Arkadii, staří jej nazývali Feneum, jehož voda má dvojí vlastnost, které se v noci strachuj: v noci škodí, je-li však pita ve dne není škodlivou.

vlastnostech vod mimo jiné autory napsal lékař Ruffus z Efezu, což se, pokud vím, u jiných autorů nevyskytuje.

Zbývá promluviti ještě o vzduchu, jenž jest oživujícím duchem, který proudě všemi bytostmi, propůjčuje jim život a trvání, vše spojuje, vším pohybuje a vše naplňuje. Z toho důvodu učitelé židovští neřadí jej k prvkům, pokládajíce jej za prostředníka, který vše spojuje v jednotu a téměř za ducha, který posiluje ústrojí světa. Neboť pojímá do sebe vliv veškerých nebes, který předává ostatním živlům i jejich smíšeninám. Jako božské zrcadlo v sebe pojímá a uschovává tvar všech věcí, přirozených i umělých, i jakýchkoliv řečí. To vše nese v sobě a vnikaje do pórů těl lidských i živočišných, ať spí či bdí, vtiskuje jim tyto obrazy. Tím poskytuje podnět rozmanitých podivuhodných snů, věšteb a předtuch. Proto se také stává, jak se praví, že ten, kdo přechází místo, kde byl zabit člověk neb kde je pochována čerstvá mrtvola, jest stižen bázní a. strachem: poněvadž vzduch na takovém místě jest naplněn strašlivými obrazy vraždy a mysl člověka, který jej vdechuje, podobnými obrazy naplňuje a sužuje, takže je stižen strachem. Neboť vše, co se přihází náhle, od přirozenosti je děsivé.

Proto mnozí filosofové se domnívali, že vzduch jest příčina snů a mnohých jiných duševních dojmů tím, že pohltiv obrazy a tvary předmětů a slov, které se v něm rozmnožily, přináší je smyslům, odkudž je přijímá fantasie a duše, která se jimi může poučiti, očekává-li tyto obrazy klidná a vášněmi nezmítána. Přes to, že tyto zobrazeniny věcí působí na smysly člověka i zvířat svou vlastní podstatou, přece jenom pokud meškají v povětří, mohou se změniti a obdržeti jiný tvar působením nebe, takže docházejí ku smyslům jednoho člověka jinak než druhého, neboť jsou odvislé od vhodných disposic přijímatelových. Také jest možné zcela přirozeně bez všeliké pověry a prostřednictví duchů, aby člověk člověku na jakoukoliv, sebedelší a třeba neznámou vzdálenost mohl zvěstovati svoje myšlenky. I když nemůžeme přesně určiti čas, ve kterém se toto děje, přece jest nutná doba asi 24 hodin. Vím, jak se takové věci dělají a sám jsem je častěji vykonal. Také je znal a konal kdysi i opat Trithemius: Plotinus vyzkoušel a učil, že určité obrazy nejen duchovní ale i hmotné, vyzařují z věcí, jako jakýsi odlesk těles, ve vzduchu pak zesílí a pak světlem a pohybem zjevují se zraku neb i jiným smyslům, a tak se nám jeví a ukazují, působíce na nás často podivuhodně. Často vidíme, jak za jižního větru tvoří se ve vzduchu jemné obláčky, ve kterých jako v zrcadlech se podrážejí vzdálené obrazy táborů, hor, koní, lidí i jiných věcí, které opět mizí, jakmile mráčky se rozplynou. Aristoteles praví ve své knize o meteorech, že tvoření se duhy v zatmělém vzduchu podobá se zrcadlení a Albert Veliký praví:

„ Obrazy těl mohou se snadno a přirozeně ve vlhkém vzduchu odrážeti tak, jak obrazy věcí jsou obsaženy ve věcech. "

Aristoteles vypravuje, jak jednomu člověku, majícímu slabý zrak, byl vzduch zrcadlem, které odráželo zrakové paprsky tak, že nemohly proniknouti zpět do jeho očí, tak že se domníval, že vidí před sebou vlastní svůj obraz s obličejem k sobě obráceným. Existuje též umělý druh zrcadel, kterými lze i na velikou dálku vykouzliti ve vzduchu libovolné obrazy, které nezkušení lidé pokládají za stíny duchů aneb duši zemřelých, zatím co to jsou pouhé neživotné obrazy. Známo jest, že když někdo v temné místnosti, zbavené všeho světla, vpustí jediný paprsek co nejmenším otvorem a podloží před něj bílý papír neb ploché zrcadlo uzři vše, co se děje venku. Jest ještě podivuhodnější úkaz, že vystavíme-li za jasné noci pn plném lesku Luny, jejím paprskům určitým způsobem namalované obrazy neb namalovaná písmena, rozmnoží se tvary těchto obrazů ve vzduchu, j sou vytrženy vzhůru a odrážejí se s paprsky měsíce takovým způsobem, že ten, kdo této věci rozumí, může je čísti a poznati na velikou vzdálenost, buď v samotné desce neb kruhu měsíčním. Toto umění jest velmi užitečné jmenovitě tehdy, má-li se zvěstovati tajná zpráva obleženým hradům a městům. Prováděl je kdysi Pythagoras a dnes je znají mimo mne jen nemnozí. Toto vše a ještě mnoho jiných vyšších a znamenitějších ukazuje zapříčiněno podstatou vzduchu a možno je vysvětliti matematikou a optikou. Jako tyto obrazy postřehuje oko, tak může vnímati slyšené i ucho, jak nám dokazuje ozvěna. Jsou však úkazy ještě tajemnější, např. když někdo na velikou vzdálenost může slyšeti a rozuměti, co kdo tajně mluví neb šeptá. Z živlu vzdušného pocházejí i větry, které nejsou ničím jiným, než pohybujícím a vzpínajícím se vzduchem. Hlavní jsou ony čtyři, které vanou od čtyř světových stran: Notus od jihu, Boreas od severu, Zefyrus od západu, Apeleotes neb Eurus z východu, jak je shrnul Pontanus v těchto dvou verších:

A summo Boreas, Notus imo spirat Olympo,

occasum insedit Zephyrus, venit Eurus ab ortu8

Notus jest vítr jižní, mlhotvorný a vlhký, horký a choroboplodný. Hieronymus jej nazývá číšníkem dešťů, Ovidius jej popisuje takto:

... madidis Notus evolat alis terribilem picea tectus caligine vultum, barba gravis nymbis, canis fluit unda capillis, fronte sedent nebulae, rorantpennaeque sinusque.9

Boreas jest opakem Notu, jest větrem severním, prudkým a skučícím, rozhání mraky, zjasňuje vzduch a poutá vodu ledem. Ovidius jej nechává takto mluviti:

Apta mihi vis est, qua tristia nubila pello, etfreta concutio, nodosaque robora verto, induro nubes, et terras grandine pulso: Idem ego, quum fratres coelo sum nactus aperto, (nam mihi campus is est) tanto molimine luctor, ut medius nostris concussibus insonet aether, exiliantque cavis elisi nubibus ignes.

Idem ego, cum subii convexa foramina terrae,

supposuique ferox imis mea terga cavernis,

sollicito maneš, totumque tremoribus orbem concutio...10

Zefyrus, zvaný také Favonius, jest pak větrem, velmi jemným, vanoucím od západu. Vane mírně, jest chladný a vlhký. Rozvazuje pouta zimy a probouzí poupata a květy. Opakem jeho jest Eurus, zvaný též Subsolanus nebo Apeleotes, vanoucí z východu, který jest vodnatý, mrakotvorný a prudké bouřlivosti. O těchto větrech pěje Ovidius:

Eurus ad auroram, Nabatheaque regna recessit, Persidaque et radiisjuga subdita matutinis, vesper et occiduo quae littora sole tepescunt proxima šunt Zephyro: Scythiam Septemque triones, Horrifer invasit Boreas: contraria tellus nubius assidius, pluvioque madescit ab Austro."

Kapitola 7.

O druzích složenin a jejich vztahu k živlům a poměru těchto živlů k duši, smyslům a mravům.

Po čtyřech jednoduchých živlech nejblíže následují z nich složená tělesa druhů dokonalých bytostí: kameny, kovy, rostliny a zvířata. I když veškeré živly přicházejí v úvahu při skladbě jednotlivých těchto druhů, přece v každé jednotlivosti pouze jediný živel převládá a dává mu svůj charakter. Tak všechny kameny jsou zemité, jsouce svou podstatou těžké, k zemi padající a tvoří suchou hmotu, že se nemohou taviti. Kovy pak jsou vodnaté a možno je taviti, povstaly - jak fyzikové připouštějí a jak alchymisté tvrdí ze zkušenosti - z vláčné vody neb z vodnaté rtuti. Rostliny jsou tak spojeny se vzduchem, že rozkvétají a rostou jedině pod širým nebem a o zvířatech všech platí verš:

9

Boreas od nejvyššího, Notus od nejnižšího vane Olympu, na západě sílí Zeíyr, od východu přichází Eurus.

na mokrých Notus leží křídlech, černá smůla pokrývá j eho strašlivou tvář, vous j e těžký a mračný, povodeň teče z jeho vlasů, na čele sedí mu mraky, mokvá peruť i klín.

10 Jest mi vlastní síla, kterou rozháním smutné mraky, bičuji vlny, obracím sukovité duby, zatvrzuji mraky a zemi bičuji kroupami, jsem to já, který na volném nebi stížené bratry (neboť jest mým polem) bičuji takovou silou, že naši srážkou zaznívá éter ve svém středu a ze vzedmutých mraků šlehá oheň. Sjedu-li do vyklenutých otvorů země, rozlícen tlačím se do nejhlubších jeskyní, děsím many a duněním otřásám celým světem.

11 Eurus k Aurorě (Jitřence) do říše Nabathejské uprchl k Persii a k pohořím vysokým za paprsků rána, Vesper (Západ) a břehy oteplované zapadajícím sluncem nejbližší jsou Zeíyrovi. Do Skythie a k severu vrhá se strašlivý Boreas, zatímco protější země vlhne mračny naplněnými deštěm od Austra.

12

Igneus est Mis vigor et coelestis origo,

12

neboť oheň jest jim tak vrozený, že je-li vyhlazen, opouští je všechen život. Každý z těchto druhů dělí se opět na odrůdy, a to podle převahy toho kterého živlu. Z kamenů v první řadě jsou zemité ty, jež jsou těžké a neprůhledné. Vodnaté pak jsou ty, které jsou průhledné a ty, které vznikly z vody jako křišťál, beryl a perly v lasturách; vzdušné kameny jsou ty, které plovou ve vodě a ty, které jsou houbovité jako pemza a tuf, ohnivé pak ty, z nichž lze vydobýti oheň, které se v oheň rozkládají, či z něho vznikly jako meteorit, kámen křesací a azbest.

Podobně jest tomu i u kovů. Zemité kovy jsou olovo a stříbro, vodnatá rtuť, vzdušné měď a cín, ohnivé zlato a železo. U rostlin pak odpovídá zemi kořen svojí hutností, vodě pak listy svojí šťávou, květy pro svoji jemnost vzduchu a semena pro svoji plodivost ohni.

Mimo to některé rostliny nazývají se horkými, některé studenými, některé suchými a jiné studenými, majíce svá jména od živlů, kterým se podobají svými vlastnostmi.

Také i mezi zvířaty některá odpovídají zemi, sídlíce v jejích útrobách, jako červi, krtci, žížaly, a mnoho plazů. Jiná jsou vodnatá jako ryby, jiná vzdušná, jež nemohou žíti mimo vzduch. Jsou i ohnivá, obývající oheň, jako salamandři a jeden druh cvrčků, zvaný ohnivým, dále ta, která dmou se ohnivým teplem jako holubi, pštrosi, lvi, a ta zvířata, která dle Sapiense vydechují ohnivou páru. Mimo to ve zvířatech zemi odpovídají kosti, maso vzduchu, životní síla ohni a šťávy pak vodě. Rovněž šťávy jsou rozděleny mezi živly. Červená žluč odpovídá ohni, krev vzduchu, hleny vodě a černá žluč zemi. Pokud se duše týká, o tom nám podává svědectví svatý Augustin: ohni odpovídá intelekt, rozum vzduchu, představivost vodě a zemi pak smysl. Ze smyslů pak odpovídá živlům: zrak ohni, neboť nemůže vnímati ničeho bez ohně a světla, sluch vzduchu, neboť chvěním vzduchu vzniká zvuk, čich a chuť vodě, neboť bez její vlhkosti nevzniká ani chuť ani vůně a konečně hmat celý jest povahy zemité, neboť se vztahuje k hmotným tělesům.

Také chování a činnost lidská je podřízena živlům: pomalý a těžkopádný pohyb jest povahy zemité, strach, nečinnost a ospalost náleží vodě, bystré a jemné mravy odpovídají vzduchu, prudkost a hněvivost pak ohni. Živly tedy jsou základem všeho, z nich všechno jest složeno a dle nich se řídí; nalézáme je ve všem a vše pronikají svými silami.

Kapitola 8.

Jak se projevují živly na nebi, ve hvězdách, v démonech, v andělích a konečně i v samém Bohu.

Všichni platonikové jednomyslně uznávají, že stejně tak jako ve světě Pravzoru, vše jest obsaženo ve všem, tak také v tomto světě hmotném vše ve všem jest obsaženo, ovšem v rozmanitých způsobech, dle povahy vnímajícího. Tak živly neexistují jen v tomto světě dolním, ale také v nebi, ve hvězdách, v démonech, v andělích a konečně i v Stvořiteli a Prapůvodci všech věcí. V tomto světě dolním živly jsou hrubého tvaru, překypují hmotou a hmotnými prvky, v nebesích pak jsou živly utvořeny dle jejich přirozenosti a sil; každým způsobem jsou jemnější a znamenitější než ty pod sférou měsíční. Nebeská země jest jemnější naší a nemá její hrubosti, proudění vody a vzduchu nemá divokosti, teplo ohně nespaluje, ale svítí a vše svým teplem oživuje. Z hvězd jsou ohnivé povahy: Mars a Slunce, vzdušné Jupiter a Venuše, vodnaté Saturn a Merkur, zemité obyvatelé osmého nebe a Luna (přes to, že se někteří domnívají, že jest povahy vodnaté, poněvadž stejně jako země přitahuje nebeské vody a tyto pro svoje sousedství k nám sesílá a nimi se s námi spojuje). Také některá znamení jsou ohnivá, některá zemitá, jiná vodní a některá vzdušná, neboť živly vládnou v nebesích a propůjčují jim ony čtyři trojice, to jest počátek, střed a konec každého živlu. Tak počíná oheň ve Skopci, pokračuje ve Lvu a končí ve Střelci. Země počíná v Býku, pokračuje v Panně a končí v Kozorožci. Vzduch počíná v Blížencích, pokračuje ve Vahách a končí ve Vodnáři. Voda počíná v Raku, pokračuje ve Štíru a končí v Rybách. Spojením planet a znamení se živly vznikají všechna těla. Stejným způsobem i démonové jsou od sebe rozděleni. Rozlišujeme je na ohnivé, zemité, vzdušné a vodnaté. Stejně tak existuje i v podsvětí čtvero řek, ohnivý Flegeton, vzdušný Kokytos, vodnatý Styx a zemitý Acheron. Také v evangeliích čteme o ohni Gehenny a o věčném ohni, do kterého vrženi budou zlořečení, v Apokalypse se čte o ohnivém močále. Izaiáš praví o zatracencích, že je zničí Pán zkaženým vzduchem a u Joba odeberou se do děsného žáru z ledových vod. U téhož dovídáme se o temné, stíny zemřelých obývané zemi, o zemi

12

Ohnivou jest jejich životní síla a nebeský původ.

13

bídy a temnot. Stejně tak jsou kladeny tyto živly do nadzemských sfér: nacházíme je u andělů a blažených inteligencí; u nich jest neproměnnost podstaty, na které spočívají trůny Boží, povahy zemité; jejich mírnost a zbožnost je očistnou silou vody. Proto jsou nazváni žalmistou vodami tam, kde praví o nebi:

„ Ty, který vládneš a bytuješ nad vodami. "

Jest v nich obsažen vzduch jemným duchem i ohněm zářící láskou; proto jsou nazváni Svatými Písmy křídly větru. Jinde o nich pěje žalmista:

„ Ty, jenž tvoříš z andělů své duchy a služebníkem svým planoucí oheň. "

Ze stupňů andělských odpovídají ohni Serafové, Síly a Mocnosti, zemi Cherubínové, vodě Trůnové a Archandělé, vzduchu Panstva a Knížata. Dokonce i o Archetypu a Stvořiteli všech věcí tamtéž čteme:

„ Země se otevírá a vydává Spasitele ";

dále se nazývá očisťujícím a oživujícím pramenem vody živé, dechem života a konečně dle Mojžíše a sv. Pavla jest Bůh vše stravujícím ohněm. Nemůže tudíž nikdo popříti, že by živly neexistovaly všude a ve všem svým způsobem, na naší zemi ve stavu hrubém a hutném, ve světě nebeském čistší a zářivější a ve světě duchovním ve stavu nejvíce živoucím a všemi částmi blaženém. Jsou tedy živly v Archetypu ideami stvořeného, v inteligencích rozdělenými mocnostmi, v nebesích silami a v našem dolním světě hrubými tvary.

Kapitola 9.

O silách od živlů přírodních nejblíže závislých.

Určité síly přírodní jsou elementární; jako oteplení, ochlazení, zvlhčení a vysušení, a zvou se ději neboli vlastnostmi prvotními dle svého účinku. Tyto vlastnosti samy sebou proměňují veškerou podstatu, což nečiní žádná z ostatních vlastností. Jiné pak jsou vlastnostmi věcí ze živlu složených. Tyto následují za vlastnostmi prvotními a jsou to: zrání, zažívání, rozpouštění, změkčování, tvrdnutí, stahování, čištění, leptání, otevírání, vypařování, posilování, utišování, zhušťování, ucpávání, vyhánění, zahánění, přitahování, opožďování, omamování, rozšiřování a mnohé jiné. Mnohé následky totiž vyvolává elementární vlastnost ve smíšenině, které neprýští přímo z její vlastní podstaty. Tyto účinky nazývají se vlastnostmi druhotnými, poněvadž jsou řízeny podstatou a stupněm smíšení prvotních sil, o čemž velmi obšírně jest pojednáno v lékařských knihách. Tak zrání jest způsobeno činností přirozeného tepla, obsaženého dle určitého stupně v podstatě hmoty, tvrdnutí jest výsledkem činnosti chladna, stejně tak mrznutí a jiné úkazy tomuto podobné: tyto účinky se někdy projevují v určitém údu, tvoříce buď moč, mléko, nebo menstruační krev a nazývají se vlastnostmi třetího druhu a řadí se za vlastnosti druhotné. Těmito vlastnostmi možno vyléčiti i přivoditi mnoho nemocí. Lze jimi přivoditi mnoho umělých úkazů, kterým se lidé velmi diví, ku př. oheň hořící ve vodě, nazývaný ohněm řeckým, jejž učí Aristoteles v pojednání o tomto předmětu připravovati četnými způsoby. Existuje i oheň, který jest možno uhasiti olejem a zapáliti studenou vodou, dále oheň, který může býti zapálen deštěm, větrem nebo Sluncem; dále existuje oheň nazvaný hořící vodou, jehož zhotovení jest velmi známé a který nestravuje ničeho, mimo sebe. Existují neuhasitelné ohně, nespalitelné oleje a věčné lampy, kterých nelze zhasiti ani větrem, ani vodou, ani jiným způsobem; to by se zdálo téměř neuvěřitelné, kdyby taková lampa nesvítila v chrámu Venušině; ve které hořel azbest a který jednou zapálen, nikdy neuhasínal. Naproti tomu možno připraviti dřevo, které na žádný způsob nelze spálit a kterému nemůže oheň uškoditi; jest možno docíliti, že holýma rukama můžeme nésti rozpálené železo nebo ponořiti ruku do roztopeného kovu, nebo celým tělem vejíti do ohně beze vší škody. Jest druh látky, kterou Plinius nazývá azbestem, Řekové pak asbeson, kterou oheň nestravuje a o které Anaxilaos praví, že obvážeme-li jí strom, možno jej neslyšitelně poraziti.

Kapitola 10.

O skrytých silách věcí.

Mimo uvedené síly existují ještě jiné, které nejsou povahy toho kterého živlu, jako síla ničící jed, zahánějící mor, přitahující železo a j.: taková síla plyne z druhu neb formy té které věci. Proto také nepatrná kvantita může míti nemalou působnost, čehož nebývá u vlastnosti živlu. Tyto síly více tvarové velmi mnoho dokáží s nepatrnou dávkou hmoty: živelná však síla, poněvadž jest hmotná, potřebuje množství hmoty, aby vyvolala silnější účinek. Proto také nazývají se okultními silami ty, které jsou příčinami svými skryty tak, že lidský rozum nemůže jejich vlastní podstatu prozkoumati. Proto také filosofové největší část těchto sil poznali více z dlouhé zkušenosti nežli rozumem. Ku příkladu pokrm se zažívá v žaludku teplem nám známým, avšak proměňuje se působením nějaké nám skryté síly, kterou neznáme: není proměňován v žaludku nám známým teplem, neboť pak by se pokrmy přeměnily dříve v roztopených kamnech, než v žaludku. Jsou tedy ve věcech obsaženy mimo živelné vlastnosti nám známé ještě vlastnosti jiné přírodou jim vrozené, které obdivujeme a nad kterými žasneme jako nad neznámými a jichž zřídka aneb nikdy nepochopíme, jak čteme u Ovidia, který praví o fénixu, který se sám sebou obnovuje:

Unci est quae reparát, sese ipsa reseminat ales Assyrii phoenica vocant.1S A jinde:

Convenit Aegyptus tanti ad miracula visus, et raram volucrem turba salutat ovans.14

Velký obdiv vzbudil kdysi u Reků a Římanů jistý Matreas, který tvrdil, že předvede zvíře, jež pozře sama sebe. Ještě dnes mnozí pátrají jaké to asi bylo zvíře. Kdo by neobdivoval ze země vykopaných zkamenělých ryb, o nichž se zmiňují Aristoteles, Theofrastus a historik Polybius? Co praví Pausanias o zpívajících kamenech, to vše jsou účinky skrytých sil. Tak pták pštros stráví nejtvrdší studené železo, a promění je ve výživnou látku pro své tělo: žaludku jeho prý neuškodí ani žhavé železo. Stejně tak ona rybka štítonoš krotí burácení větrů a zuřivost vln, byť by sebevíce bouře zuřila a vítr nadouval plachty, pouhým dotykem zastavuje lodě, že se nemohou hnouti z místa; stejně tak salamandři a jakási zvířátka žijící v ohni; i když je vidíme hořeti, neuškodí jim to. Stejnou vlastnost má i jistá zemní pryskyřice, kterou prý měly Amazonky potřeny své zbraně a kterým neuškodilo ani železo ani oheň. Vypravuje se, že Alexandr Veliký dal touto pryskyřicí potříti kovové brány kaspické a jí prý také byla vymazána Noemova archa, která dodnes spočívá na arménských horách po tolika tisíci letech.

Takovýchto podivuhodných věcí jest velmi mnoho, takže bychom jim nemohli věřiti, kdyby nebyly potvrzeny zkušeností. Mezi ně patři i Satyrové, o kterých starověk vypráví, že to byli živočichové podobní zpola člověku a zpola zvířeti, nadáni rozumem a řečí: jeden prý z nich kdysi mluvil se svatým Antonínem Poustevníkem, odsuzoval pohanský blud uctívání zvířat a prosil, aby se za něho pomodlil k pravému Bohu. Sám svatý Jeroným vypravuje, že jednoho živého Satyra v jeho dobách veřejně ukazovali a pak jej věnovali císaři Konstantinu.

Kapitola 11.

Kterak skryté síly proudí od idejí do tvarů věcí pomocí světové duše a paprsků hvězd a které věci oplývají nejvíce takovými silami.

Platonikové praví, že veškeré věci pozemské jsou tvořeny vyššími ideami; ideu pak definují, že jest tvarem nadtělesným, nadduševním, nadpomyslným, jiným, jednoduchým, čistým, neproměnným, nedělitelným, netělesným a věčným; všechny ideje jsou takovéto podstaty. Vkládají pak ideje nejdříve do dobra samého, to jest v Boha, dle příčiny jako v něco jedinečného, avšak jako něco různorodého pokud se týče určitých vztahů mezi sebou, aby vše, co jest ve světě, nebylo jednotné a beze vší rozmanitosti. Ideje však jsou přes to v podstatě shodné neboť jinak by byl Bůh podstatou mnohotvárnou. Dále vkládají ideje do světa duchovního, to jest do světové duše; tyto ideje mají vlastní formu a jsou rozdílné mezi sebou dokonalými tvary, takže v Bohu jsou všechny jedné formy, kdežto ve světové duši mají mnoho tvarů, přejímajíce na sebe mnohé, pomocí vtělených i odtělených duchů, postupně určitou spojitostí stále více a více rozličných forem. Ideje v přírodě pokládají za nejnižší, za jakési tvarové zárodky z idejí plynoucí a konečně ve hmotě za stíny. Z toho plyne, že ve světové duši jest stejně zárodečných poměrů věcí, kolik jest idejí v Božské mysli, za jejichž vlivů vytvořila si na nebi mimo hvězdy také obrazy a vtiskla jim vlastnosti každé věci zvláštní. Od těchto hvězd, obrazů a

13 Existuje pták, který se sám se sebe obnovuje a zrozuje, Asyřané nazývají jej fénixem.

14 Sbíhá se celý Egypt, aby viděl takový zázrak, a jásající lid pozdravuje vzácného ptáka.

vlastností jsou odvislé veškeré síly a vlastnosti nižších přírodních věcí, takže kterýkoliv druh má na nebi sobě odpovídající útvar, z něhož plyne všechna jeho podivuhodná činná síla, kterou jej obdařila jeho vlastní idea pomocí zárodečných poměrů ve světové duši. Nejsou tedy ideje jenom příčinami bytostí jednoho druhu, ale jsou také i příčinami každé vlastnosti jeho. Proto učí mnozí filosofové, že určitými silami, pevně tkvícími a nikoliv náhodnými, nýbrž působivými, mocnými, neomylnými a nutnými, uvedou se v činnost a do pohybu přírodní síly věcí, jež jsou účinky idejí a jsou neklamné, nejsou-li ovšem nečisté a nestejné pokud se týče hmoty; proto zdá se nám, že věci jednoho a téhož druhu jsou více nebo méně působivé podle čistoty neb nesprávného smíšení hmoty. Všechny vlivy mohou býti bržděny míšením a nevhodností hmoty. Platonikové užívali proto přísloví:

„Nebeské síly vlévají se do hmoty dle její hodnoty ". čeho jest si vědom Virgil, když zpívá:

Igneus est illis vigor et coelestis origo seminibus, quantum non noxia corpora tardant.15

Proto ony věci, do nichž idea hmoty se méně pohroužila, to jest takové, které přijímají více podobu věcí netělesných, mají mocnější síly ve své činnosti a jejich moc jest totožná s působením idejí netělesných. Z této věci poznáváme, že postavení a podoba nebeských těles jest příčinou každé hybné síly, která jest obsažena v pozemských druzích věcí.

Kapitola 12.

Kterak do rozličných jedinců, ale téhož druhu, proudí rozličné síly.

Ve většině jednotlivin jsou obsaženy zvláštní dary stejně podivuhodné jako v druzích, závislé na nebeské ideji a postavení hvězd. Každý jedinec, rodící se pod horoskopem jej ovlivňujícím a za určité nebeské konstelace, obdrží mimo bytí i mohutnost působiti a trpěti, kteroužto mohutnost udělují mu nebeská tělesa a také poddajnost, kterou se hmota stvořených věcí podřizuje světové duši a která jest stejná jako poslušnost našeho těla naší duše. Cítíme v sobě to, co vnímáme jakýmkoli tvarem. Na naše tělo působí pocity příjemné, děsivé i prchavé; stejně tak jest tomu u nebeských duší, které rozmanitě vnímají; hmota pod tímto vlivem jest stejně poslušná. Tímto způsobem v přírodě projevují se často zázračné děje, vzniklé vyššími pohyby; tak také vznikají rozmanité síly nejen přírodní, ale i uměle vyvolané, zvláště tehdy, když je podporuje duše operatéra. Proto praví Avicenna:

„ Cokoliv se děje dole, muselo již napřed existovati v pohybech hvězd a světů. "

Tak projevuje se ve všech věcech rozličný účinek, sklon a ráz zapříčiněný nejen růzností hmoty, jak se mnozí domnívají, ale rozmanitým vlivem a různým tvarem. Bůh, první příčina všeho, rozděluje stupně takových vlastností. Bůh, který jest nezměnitelný, každému je uděluje dle své vůle, za spolupráce druhých příčin, andělských a nebeských, které uschopňují tělesnou hmotu a jí podřízené věci. Prostřednictvím světové duše plynou z Boha veškeré síly zvláštním působením nebeských idejí a tvarů, jimi vládnoucích inteligencí a harmonickou součinností hvězdných aspektů a souběžných paprsků.

Kapitola 13.

Odkud plynou skryté síly věcí.

Každému jest známo, že v magnetu jest obsažena síla, která přitahuje železo, a že diamant svou přítomností tuto sílu ruší. Třeme-li jantar a baladius a oteplíme-li je, přitahují slámu; zapálíme-li azbest nikdy anebo zřídka uhasne, karbunkul svítí v temnotách, orličí kámen položený na břicho zadržuje a dospodu položený urychluje porod, jaspis zastavuje krev, štítonoš zastavuje lodi, reveň zahání choleru a žloutenku, spálená játra chameleóna vyvolávají bouři a déšť, heliotrop oslňuje oči a nositele činí neviditelným, kámen ostrovid uzdravuje očarované oči, dým z dvérážky přivolává veškerá zvířata, sinochid vyvolává stíny zemřelých, anachid vyvolává vidění, spíme-li na něm.

15

Tato semena mají ohnivou sílu a nebeský původ, pokud jim nebrání škodlivá tělesa.

 

Existuje ethiopská bylina, o které se praví, že vysušuje močály a kterou lze všechno uzavřené otevříti; o perských králích víme, že dávali svým vyslancům latax, aby všude žili v blahobytu. Existuje spartská aneb skytská rostlina, kterou když okusíme neb jenom v ústech držíme, můžeme vydržeti dvanáct dní o hladu a žízni. Apuleus praví, že byl božstvem poučen o mnohých druzích rostlin a kamenů, kterými lidé mohou si získati věčný život, ale že není dovoleno, aby lidé znali tyto věci, poněvadž napáchají dosti zla i za krátkého života, a že kdyby sobě mohli prodloužiti život, neštitili by se teprve žádného zločinu a neušetřili by ani samých bohů. Ani Hermes, Bochus, Aron, Orfeus, Theofrastus, Thebit, Zenothemis, Zoroaster, Evax, Dioskorides, žid Isák, Zachariáš babylonský, Albert, Arnold, kteří všichni o těchto věcech psali obsáhlá díla, nenaznačili odkud tyto síly pocházejí. Přece však všichni souhlasí, jak píše Zachariáš Mitridatovi, že v silách kamenů a rostlin je obsažena obrovská síla a lidské osudy. Odkud tyto síly pocházejí nutno hlouběji studovati. Alexander Peripatetik, který usuzuje zvláštností smysly poznáte lných se domnívá, že pocházejí z živlů a jejich vlastností; to by mohlo býti správné, kdyby tyto vlastnosti téhož druhu neshodovaly se s účinky různých kamenů, a to jak z hlediska všeobecného, tak i zvláštního. Proto akademikové se svým Platonem připisují tyto síly tvůrčím ideám věcí. Avicena odvozuje takové účinky z inteligencí, Hermes z hvězd a Albert ze zvláštních tvarů věcí. I když se zdá, že tito autoři si mezi sebou odporují, žádný z nich, je-li jim správně rozuměno, neodchyluje se od pravdy, poněvadž všechny jejich výroky o těchto silách se většinou shodují. Bůh, jenž jest konec a počátek všech věcí, nejdříve odevzdává pečeť idejí inteligencím jemu sloužícím, které jako věrní vykonavatelé označují věci jim svěřené ideálnou mohutností, zatímco nebe a hvězdy jako nástroje uschopňují hmotu ku přijetí oněch tvarů, které, jak praví Platon v Timaiu, spočívají v božském majestátu a jsou vysílány hvězdami. Dárce tvaru rozděluje je služebným inteligencím, které ustanovil řediteli a strážci svého díla a jim též jest svěřena ona moc ve věcech, jim samým podřízených, takže veškerá síla kamenů, rostlin, kovů a všeho jiného jest udělována těmito řídícími inteligencemi. Tvar a síla prýští nejdříve z idejí, v druhé řadě z vůdčích a řídících inteligencí, posléze z nebeských aspektů a konečně z živlů odpovídajících daným vlivům, kterými jsou uschopňovány. V našem světě projevují se tyto účinky výraznými tvary, na nebi připravenými silami, v inteligencích sprostředkujícím zařízením, v archetypu vzornými ideami a formami, což vše musí souhlasiti mezi sebou, aby byl vyvolán projev určité síly. Síla a zázračná působivost jsou tedy obsaženy v každé bylině a kameni, mocněji však ve hvězdě, ještě více ve vůdčích inteligencích a nejmocněji ovšem v Nejvyšší Příčině, ve které vše vzájemně se sebou souhlasí a vrcholí, oslavuje zároveň svým souzvukem a harmonickým souladem stále onoho Nejvyššího Tvořitele nazpůsob hymny, kterou kdysi v chaldejské peci zpívali oni svatí mládenci:

„ Blahořečte Pánu všechna stvoření na zemi a všechna, pohybující se ve vodách, veškeré ptactvo nebes, zvířata i synové lidští. "

Příčina nutných účinků spočívá ve spojitosti všech věcí, v První Příčině a ve vztazích k oněm božím pravzorům a věčným ideám; každá věc zaujímá v archetypu určité místo, kde vznikla a žije; veškerá mohutnost rostlin, kamenů, kovů, zvířat, slov, modliteb a vše co jest, má počátek v Bohu. Bůh působí na nižší světy prostřednictvím inteligencí a nebes; někdy však upouští od těchto prostředníků a jejich služeb a působí bezprostředně sám. Takováto působení se nazývají zázraky, neboť i když prvotní příčiny působí na základě příkazů a pořádku, druhotné - které Platon a jiní nazývají služebnými - pak na základě nutnosti vyvolávají svá působení, přece je někdy Bůh dle své vůle toho zprošťuje a ruší ve svém rozkazu a řádu jejich prostřednictví. A to jsou nejvyšší zázraky Boží. Těmi se stalo, že oheň nespálil mládence v peci chaldejské, proto se zastavilo slunce najeden den, dle rozkazu Jozuy, proto na žádost Ezechielovu ustoupilo o deset čar neboli hodin, proto nastalo za úplňku zatmění slunce, když Kristus trpěl. Příčiny těchto činností nelze vysvětlit ani rozumem, ani magií, ani sebehlubšími vědami, nýbrž pouze samotným projevením Božím.

Kapitola 14.

O duchu světa a spojitosti skrytých sil.

Demokritos, Orfeus, a mnozí pythagorejci, kteří co nejpečlivěji zkoumali nebeské síly a přirozenost pozemských věcí, pravili, že vše je plno bohů. Toto tvrzení nebylo nijak nerozumné, neboť žádná věc nemá tolik síly, aby bez pomoci boží sama o sobě mohla existovati. Nazývali bohy božské síly ve věcech ukryté; Zoroaster nazývaje božskými vábiteli, Synesius symbolickými půvaby, jiní životem aneb také dušemi. Dle těchto závisí na nich mohutnost věcí, poněvadž jak se domnívají, jenom duše může rozšiřovati okruh své působnosti z hmoty jedné na druhou, jako člověk rozšiřuje rozum věcmi rozumovými a imaginaci obrazotvornými. Tak dlužno vykládati jejich tvrzení, že duše jedné bytosti může z ní vystoupiti a vstoupiti do bytosti druhé, ji očarovati a překážeti její činnosti tak, jako démant zabraňuje magnetu přitahovati železo. Protože je duše prvním hybatelem a jak říkají svobodná a sama sebou pohyblivá, kdežto tělo, neboli hmota, samo sebou je nepohyblivé a od duše naprosto rozdílné, proto praví, že je tu zapotřebí lepšího prostředníka, který by nebyl ani tělem ani duší, ale podstaty podobné tělu i duši, kterým by byla duše s tělem spojena. Domnívají se, že takovým prostředníkem jest světový duch, kterého také označujeme pátou podstatou neboli kvintesencí, poněvadž není složen ze čtyř živlů, nýbrž jakožto pátý je mimo ně a nad nimi. Takový duch, jako prostředník jest nezbytný, mají-li nebeské duše sídliti v hrubých tělech a propůjčovati jim svoje podivuhodné dary. Tvar tohoto ducha ve světovém tělesu jest stejný jako v lidském těle, neboť jako síly naší duše prostřednictvím ducha sdělují se údům, tak proudí síly duše světa prostřednictvím páté podstaty veškerenstvem. V celém Vesmíru nenalezneme věci, která by neměla jiskru jeho síly, nejvíce jí však je obsaženo v oněch věcech, které oplývají tímto duchem, čehož lze dosáhnouti prostřednictvím hvězdných paprsků, pokud jsou věci uschopněny ony paprsky přijímati. Duchem tím jsou vlévány všechny skryté vlastnosti do rostlin, kamenů, kovů a živočichů prostřednictvím slunce, luny, planet a hvězd; hvězdy jsou mocnější než planety. Tento duch může nám ještě více prospěti, jestliže jej dovedeme vyloučiti dokonale z živlů, aneb dovedeme-li použíti aspoň oněch věcí, které jím oplývají. Hmoty, ve kterých není tento duch příliš hluboce pohroužen a upoután, působí mocněji, dokonaleji a také rychleji, neboť obsahuje v sobě veškerou sílu rodivou a plodivou. Proto alchymisté pokoušeli se vyloučiti jej ze zlata a stříbra. Správně vyloučený a vytažený a později spojený s jakýmkoli druhem hmoty, to jest s jakýmkoli kovem, vytvoří ihned zlato nebo stříbro. Já sám znám tuto věc a. několikráte jsem ji viděl; nemohli jsme však vyrobiti více zlata, nežli kolik bylo zlata, ze kterého jsme ducha vyloučili. I když jest tento duch formou vnější a nikoliv vnitřní, nemůže mimo svou sílu nedokonalé těleso změniti v dokonalé; přes to však nepochybuji, že lze toho docíliti jiným postupem.

Kapitola 15.

Jakým způsobem dlužno hledati a zkoumati síly věcí cestou podobnosti?

Jest jasno, že vlastnosti nepocházející z živelné přírody, ale z nebe, jsou našim smyslům skryté a rozumu skoro neznámé. Rozlévají se z živoucí světové duše prostřednictvím hvězdných paprsků a my nemůžeme jich pozorovati jinak, než na základě zkušeností a domněnky. Kdo chce něco vykonati v tomto oboru, musí pamatovati, že každá věc veškerou svoji přirozeností, jak co do zvláštnosti neboli skryté síly, tak i svým složením neboli silou živelnou, obrací se vždy k věci sobě podobné a ji přitahuje. Také někdy se přikloní i podstatně, jak vidíme při soli: když něco dlouho leží se solí, stává se solí. Počne-li některý činitel působiti, nepřiklání se k věci nižší, jak by se snad mohlo zdáti, nýbrž k něčemu sobě rovnému a shodnému, což zřetelně vidíme u zvířat, jejichž vyživovací síla neproměňuje pokrmy v rostliny, nýbrž v maso. Tkví-li ve věcech nějaká vlastnost nebo její nadbytek, jako teplo, zima, odvážnost, strach, smutek, hněv, láska, nenávist neb jiná vášeň či ctnost, ať již je jejich původ přirozený, umělý neb náhodný, ku př. drzost nevěstky, tíhnou silně k podobnému složení a síle a vyvolávají je. Tak tíhne oheň k ohni, voda k vodě, odvážný k odvážnému. Lékařům je známo, že mozek léčí mozek a že plíce uzdravují plíce: tak nemocné oči se vyléčí, pověsíme-li na krk v nebílém plátně zašité žabí oči a sice pravé oko žabí pod pravé a levé oko žabí pod levé. Totéž se praví o očích račích. Noha želví léčí podagru, a sice noha nohu a ruka ruku, pravá pravou, levá levou, připevníme-li ji kúdu. Tak se praví, že neplodné zvíře vyvolává neplodnost, upotřebíme-li zvláště varlat, dělohy anebo moče. Zena prý neotěhotní, požije-li každý měsíc něco moče z mezka neb něčeho v moči té namočeného. Chceme-li tudíž působiti určitou vlastností aneb silou, musíme vždy vybrati takové zvíře neb předmět, které mají oné vlastnosti neb síly nadbytek a použijeme z nich oné části, která touto vlastností neb silou oplývá. Chceme-li nějak vzbuditi lásku, vyhledáme zvíře, které nejvíce miluje; tohoto druhu jsou holubice, vrabci, hrdličky, vlaštovky a konipásek. Z nich použijeme údu neb části, ve kterých nejvíce převládá Venušin pud, jako jsou srdce, varlata, děloha, pohlavní úd, sperma, menstruační krev. To se musí státi v čase, kdy tato zvířata jsou nejvíce zachvácena svojí vášní a spojují se. Tehdy probouzejí a vlévají lásku nejzpůsobileji. Stejně tak k probuzení udatnosti možno

 

použíti srdce, očí neb čelní kosti lva neb kohouta. Tak musíme chápati, praví-li platonik Psellos, že psi, havrani a kohouti přispívají k ostražitosti. Stejně tak slavík, netopýr a sova, z těchto opět nejvíce hlava, srdce a oči. Tím se stává, že když někdo nosí při sobě srdce havrana neb netopýra, nemůže usnouti, dokud jich neodloží. Podobně působí i hlava netopýra, třeba již vysušená, připevní-li se bdícímu na pravé rámě: učiní-li se tak spícímu, nelze prý ho probuditi, dokud se ona věc neodstraní. Stejným způsobem žába a ropucha činí člověka žvastavým a z nich zvláště jazyk a srdce. Položíme-li jazyk žáby vodní na hlavu, způsobíme mluvení ze sna; srdce ropuchy položené na levý prs spící ženy způsobí, že prozradí veškerá svá tajemství. Stejně působí srdce sovy a zaječí sádlo vložené spícímu na prsa. Tímže způsobem přispívají dlouho žijící zvířata k prodloužení života. Ta, která mají mnoho životní síly, mohou přivoditi zotavení a omládnutí našeho těla, což lékaři velmi dobře vědí, jak ukázali kolikráte. Takovou sílu mají zmije a hadi. Je známo, že jeleni omlazují se požíráním hadů, tak Fénix regeneruje se hranicí, kterou si sám upravil. Stejnou sílu má i pelikán; zakope-li se jeho pravá noha do teplého hnoje, vznikne z ní ve třech měsících pelikán. Proto také někteří lékaři připravovali nápoj zčemeřice, zmijí a masa podobných zvířat, kterým slibují navrátiti mládí a mnohdy se jim to také podařilo, jak učinila Médea starci Peliovi. Mnozí věří, že vyssají-li ústy něco medvědí krve z čerstvé rány, dosáhnou mohutné síly tělesné, jíž se vyznačují medvědi: poněvadž toto zvíře patří mezi nejsilnější.

Kapitola 16.

Kterak účinky rozličných sil se přenášejí z jedné věci na druhou a jak se mezi sebou spojují.

Dlužno věděti, že moc přírodních věcí jest tak značná, že veškeré věci ukazují svoji sílu nejen na věcech sobě příbuzných, nýbrž vlévají do nich stejnou moc, kterou tyto mohou působiti na hmoty jiné, jak jest tomu u magnetu, který nejen že přitahuje železné piliny, nýbrž udílí jim i svoji sílu, takže mohou působiti podobně. Augustin i Albert dle svých výroků takovou věc viděli. Stejným způsobem se má zato, že veřejná nevěstka význačné drzosti a nestydatosti, může těmito vlastnostmi nakaziti všechny, kteří se s ní stýkají a tito opět osoby druhé. Proto se praví, že když někdo oblékne šat neb košili nevěstky, nebo nosí-li sebou zrcadlo, ve kterém se ona denně shlíží, stane se drzým, nebojácným, nestydatým a nemravným. Stejným způsobem se praví o rubáši, kterého bylo užito při pohřbu, že má vlastnost působiti smutek saturnský; též provaz z oběšence tají v sobě jisté podivuhodné vlastnosti. Plinius vypráví věci tomu podobné: „Jestliže kdo uzavře oslepenou ještěrku se zemí nebo ji uzavře v skleněné nádobě pevnými železnými neb zlatými kroužky, nabude opět zraku; ještěrku dlužno pak ze sklenice vypustiti a kroužků použíti proti krvavým očím." Stejným způsobem jest tomu u lasičky a u prstenů z ní použitých; i když ji zbavíme zraku, opět se jí navrátí. Podobně vkládají se prsteny na určitou dobu do vlaštovčích neb vrabčích hnízd a pak jich používáme ku získání lásky nebo přízně.

Kapitola 17.

Jakým způsobem nutno zkoumati a zkoušeti síly dle jejich nepřátelství a přátelství.

Zbývá, nyní, abychom si uvědomili, že mezi všemi věcmi existuje vzájemné přátelství a nepřátelství. Každá věc obsahuje něco strašlivého a děsného, nepřátelského a ničivého, avšak zároveň i něco oblažujícího, utěšeného a posilujícího. Tak je tomu u živlů: oheň odporuje vodě, vzduch pak zemi; jinak však spolu souhlasí. Stejně je tomu tak i na nebi: Saturnu jsou přátelské Merkur, Jupiter, Slunce a Luna, nepřátelské pak Mars a Venuše; Jupiteru jsou přátelské všechny planety kromě Marta; Marta pak všechny mají v nenávisti mimo Venuše; Slunce milují Jupiter a Venuše, nenávidí Mars, Merkur a Luna; Venuši milují všechny mimo Saturna; Merkurovi přátelé jsou Jupiter, Venuše, Saturn, nepřátelé pak Slunce, Luna a Mars; přátelé Luny jsou Jupiter, Venuše, Saturn, nepřátelé Mars a Merkur. Jest však ještě i jiné nepřátelství mezi planetami, a to když mají opačné domy: tak existuje nepřátelství Saturna vůči tělesům vydávajícím světlo, Jupitera vůči Merkurovi, Martovo vůči Venuši. Silnější nepřátelství vládne mezi planetami, jsou-li protivné v exaltaci, jako Saturn a Slunce, Jupiter a Mars, Venuše a Merkur. Nejvíce přátelské jsou však ony, které se shodují svojí povahou, složením, podstatou a mocí, jako Mars se Sluncem, Venuše s Lunou, stejně jako Jupiter s Venuší. Přátelství rovněž nastává, je-li jejich exaltace v domě druhého, jako u Saturna a Venuše, Jupitera a Luny, Marta

 

a Saturna, Slunce a Marta, Venuše s Jupiterem, Luny s Venuší. Tímto způsobem přátelství a nepřátelství nebeských těles ovlivňuje i věci jim podřízené na naší zemi. Vlastnost takového přátelství není nic jiného, než jakási určitá příchylnost, kterou chce věc jedna dosíci věci druhé, třeba vzdálené; není-li jí bráněno, přibližuje se k ní, dosáhne-li jí, spočine v ní; před věcí protivnou však prchá a hrozí sejí přiblížiti a v ní spočinouti. Herakleitos, veden touto myšlenkou, praví, že vše vzniká přátelstvím a sporem. Takovouto přitažlivost nalézáme i u bylin i u nerostů; tak magnet přitahuje železo, smaragd bohatství a přízeň, jaspis porod, achát výmluvnost. Stejným způsobem nafta přitahuje oheň, který se na ni vrhá, kdekoliv ji spatří; stejně aproxis přitahuje kořen byliny, jako zdaleka nafta oheň; podobná přitažlivost existuje i mezi palmou mužskou a ženskou; jakmile se jejich větve dotknou, spletou se vzájemným objetím; ženská palma jest neplodnou bez mužské. Mandloň není tak plodnou, je-li osamocená. Réva miluje jilm a mák, oliva pak má ráda stejně myrtu i fíkovník. U zvířat milují se pak kos a drozd, vrána a volavka, páv a holub, hrdlička a papoušek. Proto píše Sapfo Faonovi:

)a a uiuzu, vituiti a vuiavKti, pav a nuiuu, mu

Et variis albae iunguntur saepe columbae, et niger a viridi turtur amatur ave.16

Dále jsou spřáteleny slávka jedlá a velryba. Takovéto přátelství neexistuje snad jen u živočichů, ale i u jiných věcí, u kovů, kamenů a rostlin. Kočka těší se z poleje, otírá-li se o něj, počne i bez kocoura. Kappadocké klisny vystavují se větru a zbřezí z jeho vanutí a dotyku. Žáby, ropuchy, hadi a veškeří jedovatí plazi milují rostlinu zvanou apium ricus, o které lékaři tvrdí, že požita, působí smrt smíchem. Hadem poraněná želva požírá dobromysl a vyléčí se jím, stejně i čáp, pozřev hady, hledí se touto rostlinou vyléčiti. Má-li lasička bojovati s hadem regulem, požírá routu. Z toho poznáváme, že dobromysl a routa jsou dobrými léky proti jedu. Některým zvířatům jest přírodou vrozena zkušenost a znalost léků Tak ropucha kousnutá nějakým jedovatým zvířetem, vyhledá routu neb šalvěj, tře o ně ránu a tak se zbavuje ničivé síly jedu. Tak se lidé naučili od živočichů mnohým lékům proti nemocem a silám věcí. Vlaštovky prokázaly, že laštovičník uzdravuje zrak, neboť jím léčí oči svých mláďat; ochuraví-li straka, vystele si hnízdo bobkovým listem a tím se uzdraví. Podobně hřivnáči, vrány, koroptve a kosi pročišťují se každoročně bobkovým listem, jímž také havrani ničí jed chameleóna; má-li lev horečku, hojí se opičím masem, nažere-li se dudek hroznů tak, že je nemocen, léčí se netíkem. Jeleni nás naučili, že třemdava vytahuje střely, neboť je-li jelen zasažen oštěpem, zbavuje se ho, poživ třemdavy; totéž činí krétské kozy. Laně se před porodem pročišťují rostlinou jakousi, zvanou lomikámen, raněné jedovatým pavoukem, hledí se pozdraviti požíráním raků, což dělají i svině hadem uštknuté; havrani, když cítí, že jsou ranění jedem, vyhledávají jako lék dub, neb dle jiných havraník. Pozře-li slon chameleóna, pomáhá si olivou, medvědi, otrávení mandragorou, zachraňují se požíráním mravenců. Husy, kachny a ostatní vodní ptáci léčí se přesličkou, holubi, hrdličky a slepice drnavcem, jeřábi sítinou, pantheři pomáhají si odjedu oměje lidskými výměty, kanci léčí se břečťanem, laně pak artičoky.

Kapitola 18.

O vztazích nepřátelských.

Opačně se mají k sobě vztahy nepřátelské, které jsou jakousi nenávistí přírody, takže jakýmsi hněvem, rozhorlením, odporem a protivenstvím věc prchá před svým protějškem a zároveň prchajíc, zapuzuje ji ze svého okruhu. Takový odpor projevuje reveň vůči žloutence, theriak proti jedu, safír proti moru, horečkám a očním chorobám, ametyst vůči opilosti, jaspis vůči krvetoku a škodlivým zjevům, smaragd a cudný beránek proti pohlavní vášni, achát vůči jedům, pivoňka vůči padoucnici, koral proti přeludům, černé žluči a chorobám žaludku, topas proti vášním, jako jsou lakomství, poživačnost a výstřednost v lásce. Podobný vztah existuje mezi mravenci a bezem, křídly netopýra a srdcem dudka, před kterými prchají. Bez zahání i jedovatý hmyz a salamandry; mezi ním a kapustou vládne taková nenávist, že jeden druhého hubí. Olej je odporný okurkám tak, že se klikatě ohýbají, aby se ho nedotkly. Vypráví se, že místo, kde je ukryta havraní žluč ještě s některými jinými věcmi, zahání a děsí člověka. Diamant tak se nesnáší s magnetem, že položen vedle něho, zabraňuje mu přitahovati železo. Před žabím mřínkem prchají ovce jako před smrtonosným a co je ještě podivuhodnějšího, příroda vtiskla toto znamení smrti do ovčích jater, na kterých se objevuje přirozeně vzniklá podoba

16

K pestrým pávům druží se často holubi a černá hrdlička jest milována od zeleného ptáka.

 

žabího mřínku. Podobně kozy nenávidí pohanku, nad níž neznají ničeho škodlivějšího. Obdobně i mezi zvířaty nenávidí se myši a lasičky; proto sýru, do kterého byl přidán mozek lasičky, myš se nedotkne a stáří jej nekazí. Tak i škorpionům jest protivná ještěrka tak dalece, že když ji uzří, jsou pojati strachem a potí se studeným potem; proto se nakládají do oleje, který se vtírá do rány způsobené škorpionem, kde ničí všechen jed. Existuje také nepřátelství mezi myší a škorpionem, proto se vypravuje, že přiložíme-li myš na ránu jím způsobenou, vyléčíme ji. Stejně se nenávidí zmije a promyka. Traduje se také, že hadi neznají většího nepřítele nad raka a svině uštknuté léčí se tím, že je požírají. Rovněž slunce, pokud jest ve znamení Raka, trápí hady. Škorpion a krokodýl se navzájem usmrcují a dotkne-li se někdo krokodýla pérem ibise, učiní jej nehybným. Pták otis uletí, vidí-li koně a jelen prchá, spatří-li zmiji. Slon strachuje se chrochtání svině a lev se bojí kohouta. Pardál nedotkne se lidí potřených slepičí polévkou, zvláště je-li v ní zavařen česnek. Nepřátelství je také mezi liškami a labutěmi, býky a vránami. Z ptáků neustále spolu bojují vrány a sovy, luňáci a sovy, luňák a havran, křepelky a hrdličky, ostříž a datel, orel a hrdlička, jeleni a draci. Z živočišstva vodního nenávidí se delfíni a velryby, úhoři a štiky, murény a mořští hadi. Mořský rak obává se chobotnice tak, že již pouhý pohled na ni jej usmrcuje. Mořský úhoř útočí i na chobotnici i na raka. Pardálové pak prý se bojí hyeny, že se jí nemohou vůbec postaviti na odpor a dotknouti se její kůže; jestliže kůži obou zvířat zavěsíme k sobě, vypadají z pardálí všechny chlupy. Horapollon praví ve svém spise o hieroglyfech, že vrhne-li se někdo opásaný hyení kůží ve střed nepřátel, nemůže býti nikým poraněn a statečně se probije. Stejně čelí beránkovi nepřátelství a škodolibost vlkova; děsí se ho a bázní prchá. Vypravuje se, že pověsíme-li vlkův ocas, kůži neb hlavu nad jesle, ovce zesmutní a ničeho nežerou strachem. Plinius vypráví, že malý ptáček esalom, ničící vejce havraní, jehož mláďata požírají lišky, potýká se s nimi, ať jsou staré či mladé: to když vidí havrani, spěchají hned na pomoc proti společnému nepříteli. Ptáček achantis žijící v bodláčí, nenávidí osla, který bodláčí požírá. Maličký pták egithus tak prý nenávidí osla, že v něm tuhne krev a nemůže odletěti; hýká-li, zacházejí jeho vejce i mláďata. Oliva natolik si hnusí cizoložnici, že touto zasazena, je neplodná a často usychá. Lev se nebojí ničeho tak, jako planoucích pochodní, kterými se dává také nejlépe krotiti; vlk nebojí se ani meče, ani oštěpu, ale kamene, kterým když ho uhodíme, způsobíme mu ránu, ve které rostou červi. Kůň bojí se tak velblouda, že nesnese pohledu na jeho obraz, zuřící slon jest umírněn pohledem na skopce, had děsí se člověka nahého, kdežto oblečeného pronásleduje, zuřící býk se uklidní, je-li přivázán k fíkovníku. Jantar přitahuje vše mimo pohanky a toho, co je potřeno olejem; mezi ním a těmito věcmi existuje jakási antipatie.

Kapitola 19.

Kterak zkoumati a zkoušeti síly, které věci obsahují v celé své podstatě, nebo které jen částečně uvnitř některé věci jsou obsaženy.

Jak již z předchozího možno seznati, jsou obsaženy síly ve věcech pod jakousi druhotnou formou, jako odvaha a statečnost ve lvu a kohoutu, bojácnost v zajíci a beránku, lupičství a žravost ve vlku, úskočnost a faleš v lišce, pochlebenství u psa, lakomství u havrana a vrány, pýcha v koni, hněv v tygřici a kanci, smutek a melancholie v kocouru, chlípnost ve vrabci a podobně. Největší část přirozených sil doprovází tvárnost. Některé však tkví ve věcech přímo v jejich individualitě; jsou ku příkladu lidé, kteří nemohou viděti kočku, aniž by se děsili, takže při pohledu na ni jsou jímáni nejvyšší hrůzou, ačkoliv takováto hrůza nenáleží jim dle tvárnosti lidské, což je prokázáno. Avicenna vypravuje, že za jeho doby žil člověk, před kterým prchala veškerá jedovatá zvířata a která ihned umírala, jakmile náhodou jej uštkla, jemu nijak neuškodivše. Albertus Magnus vypravuje, že viděl v Kolíně nad Rýnem dívku, která chytala pavouky a pojídala je jako znamenitý pokrm. Tak tkví drzost v nevěstce, zbabělost ve zloději. Filosofové vyvozují z toho, že člověk, který nikdy nebyl nemocen, uzdravuje veškeré choroby a učí, že kost mrtvého člověka, který nikdy neměl horečky, pověšená nad nemocným, léčí čtvrtodenní zimnici. Existují také v některých jedincích četné druhotné síly, vlévané nebeskými tělesy, jak jsme již ukázali v předcházejícím.

 

Kapitola 20.

Některé z přirozených sil jsou obsaženy celou svojí podstatou v některých věcech, v jiných pak pouze jen v některých částech neb údech.

Opět jest nám uvažovati o tom, že některé vlastnosti věcí jsou obsaženy v nich celých, to jest, v celé jejich podstatě, ve všech částech onoho jedince: tak ona rybka štítonoš zastavuje prý lodi pouhým dotknutím, což neprovádí snad jen některým svým údem, nýbrž celou svojí přirozeností; tak hyena obsahuje v celém svém těle onu vlastnost, že psi oněmí, dotkne-li se jich její stín; stejně i laštovičník prospívá zraku nikoliv některou, nýbrž všemi svými částmi stejně, jak kořenem, tak i listy a semenem; podobně jest tomu tak i u jiných věcí. Jiné však síly tkvící ve věcech jsou přítomny jen v některých částech, na. příklad v jazyku, očích, neb jiných údech či částech; tak v očích baziliška neb saně jest obsažena síla přeškodlivá, která člověka, do nich pohlédnuvšího, usmrcuje. Podobně působí oči hyeny; zadívá-li se do nich jakékoliv zvíře, nemůže se hnouti z místa, strne v nehybnosti. Rovněž tak působí i oči některých vlků, takže uprou-li se na někoho, strne tak, že nemůže pronésti slova a pozbude schopnosti hlasu. To připomíná Vergilius, když pěje:

„... Vox quoque Moerim

Iamfugit ipsa, lupi Moerim videre priores "17

Tak prý žily ve Skythii u Illurů a Triballů ženy, které usmrcovaly, když se na někoho hněvivě podívaly. Totéž se praví o Telchinech na Rhodu, kteří vše svým zrakem zhoršovali, takže byli Jovem vyhlazeni. Proto používají čarodějové očí výše popsaných zvířat, aby zhotovili mast pro oči, která má schopnost fascinace. Mravenci prchají před srdcem dudka, nikoliv před jeho hlavou, nožkou neb očima, žluč ještěrky ve vodě rozmělněná vábí lasičky, nikoliv její ocas neb hlava. Žluč kozy zakopaná do země v měděné nádobce seskupuje žáby; játra kozy jsou odporná molům a motýlům. Před tím, kdo nosí srdce psa, prchají všichni psi.

Lišky nedotknou se slepic, které pojedly liščích jater. Tak mají mnohé věci rozličné síly v rozličných svých částech rozmanitě rozseté, tak jak byly s ohledem na jejich vnímatelnost do nich vlity nebesy. Jest tomu stejně, jako když lidské kosti nepřijímají ničeho mimo život, oči mimo světlo, uši mimo sluch. Existuje v těle lidském jakási maličká kost, kterou Židé nazývají Luz, jejíž velikost rovná se hrachu, kterou žádný úraz nezničí a která i ohni odolá a vždy zůstane neporušená, foká se, že z ní, jako ze semene rostlina, bude při vzkříšení mrtvých utvořeno naše hmotné tělo. Tyto síly nelze vybadati rozumem, nýbrž jen zkušeností.

Kapitola 21.

O silách věcí, které v nich bytují pokud žijí, a o těch, které v nich zůstávají i po jejich odumření.

Mimo to jest nutno věděti, že některé vlastnosti bytují ve věcech jen pokud ony žijí a některé, že zůstávají v nich i tehdy, když věci odumřou; štítonoš zastavuje plavidla a regulus a bazilišek zabíjejí pohledem jen pokud žijí; po smrti však nic takového učiniti nemohou. Vypravuje se, že položíme-li nemocnému průjmem na břicho živou kachnu, nemoc přestane, ale kachna zajde. Archytas vypravuje něco podobného: Vezme-li se srdce právě vyňaté ze zvířete a ještě teplé a pověsí-li se ještě živé nad onemocnělého čtvrtodenní zimnicí, nemoc vytáhne. Pojí-li někdo srdce dudka, vlaštovky, lasičky, neb krtka pokud ještě žije a se chvěje, získá mu paměť, upamatování, inteligenci a schopnost věšteckou. Všeobecný předpis jest, aby vše čeho použijeme ze zvířat, jako kaménky, údy, výpotky, vlasy, lejno, drápy, bylo odňato zvířatům ještě žijícím takovým způsobem, aby pokud možno zůstala naživu. Proto se předpisuje hoditi opět do vody žábu, které byl vyříznut jazyk, je-li potřebí vlčího zubu neb oka, nemá vlk býti zabit a podobně. Demokrit píše: Vyjme-li někdo zaživa mořské žábě jazyk tak, aby na něm nelpěla jiná část těla, ji samu pak pustí opět do moře a položí-li jazyk na tlukoucí srdce spící ženy, pravdivě zodpoví, nač by se jí otázal. Oči žáby za slunce východu oslepené a zpět do moře vržené, léčí třídenní horečku, j sou-li nemocnému přiloženy na tělo, tytéž, svázané se slavičím masem v jelení kůži, prý propůjčují bdělost zahánějící spánek. Podobně položíme-li rodičce osten ježury na břicho, usnadníme porod, jestliže byl odejmut živému zvířeti, a to opět do moře vhozeno. Tak se vypráví, že pravé oko hada, zůstane-li had naživu, léčí hnisavé oči. Existuje jakási ryba, podobná velkému hadu, jménem muréna, jejíž vyloupnuté oko přiloženo na čelo nemocnému, léčí zánět oka, zatímco rybě opět naroste; nepropustíme-li rybu živou, zanítí se i druhé oko. Stejně tak zuby všech hadů zaživa vytržené a zavěšené nad nemocným léčí čtvrtodenní zimnici; stejně tak zuby vyjmutými živému krtku, kterého propustíme, léčíme bolesti zubů a psi neútočí na toho, kdo má při sobě ocas ještě žijící kolčavy. Demokrit tvrdí, že jazyk chameleóna vytržený živému, zabezpečuje úspěch u soudu a že ulehčuje rodičkám, je-li poblíž domu; jest však nutno dbáti, aby se nepřinesl domů, poněvadž pak jest velmi škodlivý. Jsou však dále vlastnosti zůstávající i po smrti; o těchto učí platonikové, že věci ve kterých idea se méně noří do hmoty, i když odumřou, působí tím, co v nich jest nesmrtelného, podivuhodné výsledky. Tak v bylinách a rostlinách utržených a usušených zůstává a působí táž síla vlitá nějakou ideou. Odtud pochází, že jako orel pokud je živý, vyniká nad ostatní ptáky, které přemáhá, tak i když zašel, jeho peří kazí a ničí peří a péra všech ostatních ptáků; podobně kůže lví ničí všechny ostatní kožešiny, kůže hyeny ničí kůži pardála a kožešina vlčí rozežírá kůži beránčí. A takové výsledky nevyvolávají dotykem hmotným, ale i jakousi harmonii zvukovou; tak buben vyrobený např. z kůže vlčí působí, že buben z beránčí kůže oněmuje. Stejně tak buben vyrobený z kůže mořského ježka, zahání všechny plazy na vzdálenost, do jaké doléhá jeho zvuk. Napneme-li na lyru neb citeru struny, vyrobené ze střev vlčích, zároveň s ovčími, nedocílíme na těchto nástrojích souzvuku.

Kapitola 22.

Jakým způsobem věci pozemské podléhají tělesům nebeským a kterak lidské tělo, jakož i lidské jednání a mravy, odpovídají hvězdám a souhvězdím.

Ukázal jsem, že vše nižší jest ovládáno vyšším a že vše jest jaksi obsaženo ve všem (jak učí Proklos), totiž nejnižší v nejvyšším a nejvyšší v nejnižším; tak i na nebesích existují věci pozemské, ovšem v nebeské příčinnosti a způsobu, a naopak i na zemi jsou obsaženy věci nebeské, ovšem způsobem pozemským, to jest dle svých účinků; tak říkáme, že některé věci jsou povahy sluneční, jiné opět měsíční, neboť Slunce a Luna jsou v nich obsaženy některými svými silami. Takovéto věci přijímají od nich mnoho ze svých sil a vlastností podobných vlastnostem hvězd a souhvězdí, kterým podléhají. Tak víme, že věci sluneční vztahují se na hlavu a srdce, poněvadž Slunce má svůj dům ve Lvu a svou exaltaci ve Skopci; podobně věci martické vztahují se na hlavu a varlata vzhledem ke Skopci a Štíru; proto ti, jichž smysly jsou zmateny nestřídmým použitím vína a bolí je hlava, naleznou výtečný lék v tom, ponoří-li varlata do studené vody smíchané s octem. Abychom však mohli takové účinky vyvolati je nutno, abychom znali jakým způsobem tělo lidské ve svých částech podléhá vlivu planet a souhvězdí. Věz tedy, že dle arabské tradice, slunce ovládá mozek, srdce, stehna, morek, pravé oko a životního ducha.

Jazyku pak, ústům a ostatním nástrojům neboli smyslům tělesným, jak vnitřním tak vnějším včetně rukou, nohou, kostí, nervů a fantasie, vládne Merkur. Slezině, žaludku, močovému měchýři, pravému uchu a vnímavosti vládne Saturn. Játrům, masité části žaludku, břichu a pupku vládne Jupiter; proto antická tradice praví, že v chrámu Jupitera Ammona byl uložen obraz pupku. Mnozí přičítají mu také vliv na žebra, prsa, vnitřnosti, krev, ramena, pravou ruku, levé ucho a sílu přírodní. Krvi, žilám, ledvinám, žlučovému měchýři, pohlavním orgánům, zádům, semenovodům a vznětlivé síle vládne Mars. Ledvinám, varlatům, pochvě, děloze, spermatu a pudu pohlavnímu vládne Venuše a mimo to ještě i masu, tuku, břichu, prsům, pupku a všemu, co slouží dílům Venušiným, jako kříži, páteři a bedrům, ba dokonce dle některých i hlavě a ústům, kterými se uděluje polibek, zástava lásky. Luna, která sobě podřizuje celé tělo i jednotlivé údy podle různých znamení zvířetníku, vládne ještě zvláště mozku, plicím, míše, žaludku, čmýře, všem výkalům, levému oku a síle růstu. Sám Hermes dí, že v živočišné lebce jest sedm otvorů podřízených jednotlivým planetám a sice pravé ucho Saturnovi, levé Jupiterovi, pravá nosní dírka Martovi, levá Venuši, pravé oko Slunci, levé Luně, ústa Merkurovi. Rovněž i jednotlivá znamení zvířetníku pečují o údy, jim odpovídající: tak Skopec vládne hlavě a obličeji, Býk krku, Blíženci pažím a lopatkám, Rak prsům, plicím, žaludku a nadloktí, Lev srdci, žaludku, játrům a zádům, Panna ochraňuje vnitřnosti a dolní část žaludku, Váhy řídí ledviny, stehna a hýždě, Štír genitálie mužské a ženské, jakož i dělohu. Střelec vládne stehnům a bokům. Kozorožec řídí kolena, Vodnář kříž a lýtka, Ryby pak chodidla. A jako triplicity těchto souhvězdí na nebi si odpovídají a spolu harmonují, stejně je tomu tak i v údech, což je dostatečně známo ze zkušenosti; tak například nachlazení nohou působí bolest břicha a prsou, kteréžto části těla si odpovídají triplicitou; tudíž léčíme-li část jednu, prospíváme i ostatním; zahřátím nohou zmizí bolest z břicha. Pamětliv jsa tohoto řádu věz, že věc podléhající některé planetě má zvláštní vliv neboli inklinaci k údu ovládanému touto planetou, zvláště v jejich domech a exaltaci; ostatní její hodnoty, jako triplicity, hranice a způsoby, nemají však většího významu. Z toho plyne, že pivoňka, karafiát, citrónová kůra, majorán, bílý jetel, skořice, šafrán, dřevo aloe, kadidlo, ambra, pižmo a částečně i myrrha léčí hlavu a srdce na základě vlivu Slunce, Skopce a Lva; čekanka, rostlina Martova, léčí hlavu a varlata prostřednictvím Skopce a Štíra; stejně tomu je i v jiných případech. Mimo to přivolávají věci Saturnovy smutek a zasmušilost, Jupiterovské veselí a pocty, Martické smělost, svárlivost a hněv, Sluneční slávu, vítězství a velkomyslnost, Venušiny lásku, smyslnost a žádost, Merkurovy výmluvnost, Lunární pak prospívají příběhům všedního života. I samy mravy a způsob života lidí jsou roztříděny dle planet. Saturn ovládá starce, mnichy, melancholiky, skryté poklady a vše, čeho lze dosíci nesnadno a zvolna; Jupiter má podřízené řeholníky, preláty, krále, knížata a spravedlivý zisk; Mars ovládá lazebníky, chirurgy, lékaře, liktory, katy, řezníky, kováře, pekaře, vojíny, kteří vždy se zovou syny Mariovými. Podobně i ostatní hvězdy ovládají jim podřízené povolání, což je popsáno v knihách astrologických.

Kapitola 23.

Kterak lze poznati, kterým hvězdám věci pozemské podléhají a které z nich jsou podřízeny Slunci.

Je značně nesnadno poznati, které hvězdě neb zvířetníkovému znamení ta která věc podléhá. Poznáme to však přece z napodobení paprsků, pohybu aneb tvaru těles nadzemských; některé věci souhlasí s určitými hvězdami i ve svých barvách, vůních, jiné pak ve svých účincích. Mezi živly jest to sluneční oheň a jasný plamen, mezi šťávami krev čistší a životní duch, mezi chuťmi ta nejsladší, mezi kovy zlato pro jeho lesk, jemuž slunce dává schopnost posilovati srdce. Z kamenů náležejí pod jeho vliv ty, které zlatými zrnky napodobují sluneční paprsky; tak orličí kámen, napodobující slunce zlatými žilkami, má léčivou moc proti padoucnici a otravám, stejně i kámen, zvaný slunečním okem, mající podobu zřítelnice, z jejíhož středu vychází paprsek, posiluje mozek a prospívá zraku. Zářivý karbunkul má moc v noci ničiti jedovaté plyny a páry; stejně i chrysolith, kámen jemné světlezelené barvy, ve kterém, držíme-li jej proti slunci, kmitá se zlatá jiskřička, posiluje dýchadla a prospívá lidem dýchavičným; je-li kámen provrtán a vyplněn oslími chlupy a připevněn na levé rámě, zahání vidiny, melancholické hrůzy a hloupost; rovněž i duhový kámen, barvou podobající se křišťálu, který se nachází často jako šestihran, shromažďuje paprsky sluneční a vrhaje na protější stěnu, dopadá-li naň z jedné strany sluneční světlo, zatímco druhá jeho strana je držena ve stínu. Stejně i heliotrop, zelený kámen jako jaspis nebo smaragd, prostoupený červenými žilkami, činí nositele stálým, slavným, dobré pověsti požívajícím a přináší dlouhý život; podivuhodná jest jeho moc, kterou působí na sluneční paprsky, které prý proměňuje v krev, to jest, zdají se býti červenými jako při zatmění slunce, kdykoliv potřeme kámen šťávou rostliny téhož jména a vložíme-li jej do nádoby s vodou. Ještě podivnější má však moc nad lidskými zraky, které oslňuje tak ostře a zaslepuje je natolik, že ten, který jej nosí, stává se neviditelným; to se ovšem stává jen za pomoci rostliny stejného jména heliotrop, což znamená slunečnici. O těchto silách zmiňují se ve svých spisech Albertus Magnus a Vilém Pařížský. Hyacinthus má od slunce moc proti jedům a morovým parám, nositele činí jistým a oblíbeným, bohatým a moudrým, rovněž i posiluje srdce, držen v ústech ihned zjasní mysl. O pyrofilu, kameni červeně skvrnitém, píše dle udání Albertova Aeskulap v jednom dopise Oktaviu Augustovi, že existuje prý jeden tak studený jed, že chrání srdce jím otráveného člověka před spálením takovým způsobem, že je-li delší dobu vystaveno ohni, promění se v kámen, který je právě nazýván od ohně pyrofilos. Má zázračnou moc proti jedům a činí nositele slavným a hrozným vůči nepřátelům. Avšak všechny sluneční věci předčí kámen, který prý nalezl Apollonius, jménem pantaura, který všechny ostatní kameny k sobě přitahuje jako magnet železo a jest nejpůsobivějším lékem proti otravám. Někteří nazývají jej kamenem pardálím, poněvadž je žíhaný jako pardál; rovněž nazývají jej pantochrysem, poněvadž obsahuje v sobě všechny barvy; Aron jej nazývá euanthem. Slunečními kameny jsou také ještě topas, chrysopras, rubín, balagius, dále i auripigment a většina těch, které mají barvu a lesk zlata. Z rostlin a stromů jsou sluneční ony, jež se obracejí k slunci jako slunečnice, jejíž listy po západu slunce se zavírají, po jeho východu pak otevírají a dále lotus, jehož sluneční signaturu udává podoba jeho plodů a listů. Také pivoňka, laštovičník, zázvor, citroník, hořec, třemdava, vrbina, která se používá k divinaci, předpovídání a zahánění zlých démonů, jsou rostlinami slunečními. Slunci je také zasvěcen vavřín, cedr, palma, jasan, břečťan, réva a vše, co bere moc jedům a bleskům, a co stále se zelenajíc, neděsí se zimního chladu. Slunečními jsou dále máta, mastix, cicvár, šafrán, balsám, ambra, pižmo, žlutý med, aloové dřevo, hřebíček, skořice, puškvorec, pepř, kadidlo, majorán a rozmarina, kterouž nazývá Orfeus kuřidlem slunce. Mezi živočichy náležejí slunci zvířata velikomyslná, statečná, bažící po vítězství a slávě, jako lev, král šelem, krokodýl, liška, skopec, kozel, býk, král stád, zasvěcený Egypťany v Heliopoli Slunci, kterého nazývali Veritem, v Memfidě volem Apisem a vHerminthu býkem Pathisem. I vlk je zasvěcen Apollonovi a Latoně. Slunečním zvířetem jest i pavián, který každé hodiny denní, tedy dvanáctkrát štěká a v době slunovratu rovněž dvanáctkrát močí, což dělá i v noci, pročež ho Egypťané zobrazovali na vodních hodinách; z ptáků jsou slunečními fénix a orel, král ptactva, sup a labuť a všichni ptáci, kteří vycházející slunce pozdravují a svými hymnami vzývají, jako kohout, krkavec, a také i jestřáb, který jest Porfyriem počítán též mezi sluneční ptáky, poněvadž v teologii Egypťanů byl symbolem ducha a světla. Dále jsou slunečními všechna zvířata, která představují obraz činnosti sluneční, jako svatojánské mušky za noci svítící, chrobák, zvaný též kočičím broukem a španělská moucha, jež koulí kuličkami, lehajíc na ně, pročež ji nazývají i cantharem. Appion, sbíraje doklady napodobivosti sluneční činnosti, zmiňuje se i o brouku, jehož oči točí se po Slunci, pročež jej podřizuje Slunci, rovněž jako vše, co od takových zvířat pochází. Z vodních zvířat jest nejvíce slunečním tuleň, odporující blesku, dále skulař a tak zvané mořské plíce, které za noci světélkují, dále hvězdice pro svoje žhavé teplo a která, vytažena a usušena, ztvrdne v kámen zlaté barvy.

Kapitola 24.

Které věci jsou podřízeny Luně.

Z živlů podléhají Luně země a voda, ať již mořská či říční, dále všeliká vlhkost, šťávy stromů a živočichů, jmenovitě bílé, jako bílek vajec, tuky, pot,, hlen a to, co tekutého tělo vylučuje. Z chutí jsou lunárními slanost a bezchutnost, z kovů pak stříbro, z kamenů křišťál, stříbrný markasit, a všechny bílé a zelené kameny, dále selenit bíle prosvítající, medového lesku, který obsahuje v sobě nejen tvar měsíce, ale i jeho denní růst a umenšování. Dále i perly, vytvořené v lasturách z vodních kapek, stejně jako křišťál a beryl. Z rostlin a stromů jsou lunárními selenotropium, které se obrací po měsíci jako slunečnice po slunci, palma, nasazující každého měsíce nové větve, yzop a jeden druh rozmariny, nejmenší strom a největší květina, mající vlastnosti obou; též je lunární strom čistoty, oliva. Podobně i bylina chinistrates, které s měsícem přibývá i ubývá netoliko na šťávě a síle, ale i na podstatě a počtu listů, což je ostatně všem rostlinám společné mimo martickou cibuli, která vůči přibývání či ubývání Luny projevuje opačné síly růstu a odumírání, stejně jako u ptáků saturnický pták origisorigis jest veliký nepřítel Slunce a Luny. Z živočichu jsou lunárními ti, kteří rádi obcují s lidmi a vynikají dle své přirozenosti láskou i nenávistí, jako veškeré druhy psů. Lunární jest i chameleón, který mění barvu dle předmětu, obdobně jako Luna mění svou přirozenost dle proměny znamení, ve kterém se nachází. Dále jsou lunárními svině, laně, kozy, a všechna zvířata, která si všímají a napodobují běhy měsíční, jako pavián a pardál, který má prý skvrnu podoby měsíce, která se rozšiřuje kruhovitě, aby pak nabyla opět vzhledu půlměsíce. Lunární jsou i kočky, jichž oči dle měsíčních fází se rozšiřují neb zužují, dále vše, co projevuje stejné vlastnosti, jako krev menstruační, která v rukou mágů působí výsledky podivuhodné a zázračné, dále také hyena měnící pohlaví a podléhající rozmanitým čárům, dále všechna zvířata nazvaná obojživelníky, obývající stejně zemi jako vodu, jako bobři a vydry, i ta, která loví ryby, mimo to všechny nestvůry a zvláště ony, jež nepovstaly známými semeny neb samoplozením, jako myši vzniklé zkoitu a z hnití země. Z ptáků jsou lunárními husy, kachny, potápky, všichni ptáci vodní, lovící ryby, jako volavky a povstali samoplozením, jako vosy z koňských zdechlin, včely ze zetlelých býků, komáři ze zkaženého vína a skarabeové z oslího masa. Nejvíce však je lunární dvourohý brouk, podobný býku, jenž zahrabává do země jakousi kuličku, načež ji opustí na 28 dní, dokud Luna neprojde celým zvěrokruhem: 29 dne, kdy se domnívá, že nastala konjunkce světel, vyhrabává ji a hází do vody, z čehož vznikají potom skarabeové. Z ryb je lunární mořská kočka, jejíž oči se mění dle Luny, dále zvířata poslouchající pohybů Luny jako rejnok, štítonoš, rak, ústřice, mušle a žáby.

25

Kapitola 25.

Které věci podléhají Saturnovi.

Z živlů je saturnská země a voda, ze šťáv vlhká černá žluč, ať již vrozená či získaná, z chutí kyselá, ostrá a odporná, z kovů olovo a i zlato pro svoji váhu a zlatistý markasit. Z kamenů onyx, ziazaa, kamoin, safír, hnědý jaspis, chalcedon, magnetovec, a veškeré zeminy těžké a temné. Z bylin a stromů asfodel, hadinec, routa, kmín, čemence, ozant smrdutý, mandragora, opium a ty, které omamují a jsou neplodné, nedávají plodů, ale rodí černé bobule neb černé plody, jako černý fík, sosna a cypřiš, smuteční strom, chmurný, trpké chuti, silné vůně, černého stínu, ostré pryskyřice, bohatý na plody, veliké stálosti, smuteční a zasvěcený Plutonovi, rovněž i břečťan, jímž ve starověku vystýlali hroby před pohřbením mrtvoly; proto bylo zvykem, že k hostinám směly se plésti věnce ze všech bylin a květů, vyjma z břečťanu, poněvadž byl pokládán za pochmurný a s veselostí se nesnášel. Ze zvířat patří Saturnu plazi, zvířata samotářská, noční, smutná, rozjímavá aneb hloupá, lakomá, bojácná, melancholická, zachmuřená, těžkopádná, nečistá a svá mláďata požírající. Z těchto zvláště je to krtek, osel, vlk, zajíc, mezek, kocour, velbloud, medvěd, vepř, opice, drak, bazilišek, ropucha, dále všechna zvířata lezoucí a hadovitá, štíři, mravenci a ta, která vznikají z hniloby v zemi, ve vodě a ve zříceninách domů, jako myši a četní červi. Z ptáků jsou satanskými ti, kteří mají dlouhý krk a drsný křik, jako jeřábi, pštrosi, pávi, zasvěcení Saturnovi a Junoně, dále výr, sova, dudek, havran a origis, pták nejzávistivější. Z ryb pak úhoř osamoceně žijící a žralok požírající svá mláďata, též želvy, ústřice, mušle, mořské houby a jim podobné.

Kapitola 26.

Které věci podléhají Jupiterovi.

Jupiteru odpovídá mezi živly vzduch, mezi šťávami krev, životní duch a vše, co souvisí s růstem a výživou života. Z chutí mu odpovídají ty, které jsou sladké a příjemné, z kovů cín, zlato a stříbro pro svoji trvanlivost, z kamenů hyacinth, beryl, safír, kadmium, smaragd, zelený jaspis a vše, co má barvu zelenou a modravou, z rostlin a stromů úročník, pohanka, pilát lékařský, muškátový květ, levandule, máta, mastix, oman, fialka, jílek, blín, dále ty stromy, které jsou pokládány za šťastné, jako dub, divoký kaštan, křemelák, buk, líska, topol, oškeruše; fíkovník, hrušeň, jabloň, réva, jasan, dřínka, oliva a polej; zplodin žito, ječmen, pšenice, rozinky, lékořice, cukr, a vůbec všechno, co se vyznačuje sladkostí a jemností, dále i to, co stahuje a chutná výrazně, jako ořechy, mandle, šišky, lískové oříšky, plody pistacie, kořeny pivoňky, vrcholák, rebarbora a manna. Orfeus mu připisuje i storax. Ze zvířat jsou jupiterovská ona, která se vyznačují určitou hodností a moudrostí, jsou vychovatelná, ukáznitelná a dobrých zvyků, jako jelen, býk a slon, a zvířata mírná, jako ovce a beránek. Z ptáků pak ti, kteří jsou mírné povahy, jako slepice, koroptev, bažant, vlaštovka a pelikán, též čápi a ptáci zbožní a vděční. Též jest mu zasvěcen orel, jako odznak císařství a symbol umírněné spravedlnosti; z ryb pak delfín, sumec a silur pro svoji mírnost.

Kapitola 27.

Které věci odpovídají Martovi.

Z živlů jest martovský oheň a stejně i všechno palčivé a ostré, ze šťáv žluč, z chuti hořká, ostrá a jazyk spalující a ta, kterou zovou slzotvornou, z kovů železo, červená ruda a vše ohnivé, rudé a sirnaté, z kamenů démant, magnetovec, krevel, jaspis, ametyst, z rostlin a stromů čemence, česnek, prašec, ohnice, ředkev, lýkovec, svlačec a všechny jedovaté a palčivé rostliny, zvláště ty, které jsou ozbrojeny bojovnými trny, neb po dotknutí spalují kůži, píchají anebo způsobují puchýře, jako bodlák, kopřiva a plamínek, dále ony, jež požity způsobují slzy, jako cibule, česnek a hořčice; dále všechny trnité stromy a dřínka. Ze zvířat jsou martická ta, která jsou bojovná, loupeživá, odvážná a bystrá, jako kůň, mezek, kozel, vlk, pardál a divoký osel, jedovatí hadi a dravci a vše, co lidi trápí, jako blechy a mouchy; též pavián pro svoji prchlivost, všichni ptáci loupeživí, masožraví a kosti lámající, jako orel, sokol, jestřáb a sup, dále ptáci, o kterých se praví, že předpovídají neštěstí a smrt, ptáci noční, sova, sýc a luňák, dále ti, kteří jsou stále hladoví a vždy draví, kteří krákorají, neb vydávají zvuky přidušené, jako krkavci,

26

vrány a datel, který je především Martovi zasvěcen. Z ryb ovládá štiku, parmu, rejnoka, mořského skopce, které jsou velmi žravé a dravé.

Kapitola 28.

Které věci patří Venuši.

Venušiny povahy jsou ze živlů vzduch a voda, ze šťáv sperma odpovídající krvi a semeno, z chutí sladkost, jemnost a chutnost, z kovů stříbro a měď, z kamenů jí odpovídá beryl, chrysolith, smaragd, safír, zelený jaspis, karneol, kámen orličí, lazur, koraly a všechny vzhledné, pestré, bělavé či zelenavé kameny; z rostlin a stromů sporýš, fialka, ženský vlas, kozlík, květina světlá, Araby zvaná phu, dále tymián, pryskyřice cistová, ambra, pižmo, santálové dřevo, koriandr a všechny rostliny kořenné a plody lahodné a příjemné, jako sladké hrušky, fíky, granátová jablka, o kterých básníci vypravují, že byla zasazena poprvé Venuší na Kypru. Především jsou jí zasvěceny růže jako jitřence a mysta jako večernici. Ze zvířat jí náležejí všechna bujná, svévolná, silně smyslná, jako štěňata, koťata, králíci, bahnice, kozy, kozel, který ze všech ostatních nejrychleji plodí, takže se praví, že již sedmého dne po narození jest schopen pohlavního styku; též býk pro svoji pýchu a tele pro svoji zvůli patří pod vliv Venušin; z ptáků labuť, konipásek, vlaštovka a pelikán, milující nejvíce svá mláďata. Dále jest zasvěcen Venuši havran, holub a hrdlička, z kterýchžto ptáků poslední dva byli předkládáni pro očištění po porodu. Též vrabec jest zasvěcen Venuši, poněvadž zákon předpisoval, aby se ho užívalo pro očištění od malomocenství a vyrážek; Egypťané také orla připisují Venuši, poněvadž silně miluje, neboť i kdyby se samička pářila desetkrát za den, přilétá, volá-li ji sameček. Z ryb jsou Venušiny mořští jeřábi, velmi smyslní, a chlípné pražmy, merula, bojující pro své mládě a kancharus, hájící manželku, dále tithymallus pro svoji kořenou vůni a lahodu.

Kapitola 29.

Které věci podléhají Merkurovi.

Merkurovi patří z živlů voda, protože bez rozdílu vším pohybuje; stejně ovládá i šťávy, zvláště smíšené, životního ducha a rozmanité chuti, hlavně smíšené a zvláštní; z kovů mu přísluší rtuť, cín a vizmut, z kamenů smaragd, achát, porfyr a topas, kameny různobarevné a ty, do kterých příroda vyryla rozmanité obrazce, neb uměním řemeslným zhotovené, jako sklo, stejně jako kameny žlutozelené. Z rostlin a stromů mu náleží líska, mochna plazivá, bazalka, zemědým lékařský, krvavec, majorán, miřík a všechny byliny s krátkými a malými listy, různé povahy rozmanitých barev; dále zvířata chytrá, bystrá, živá, úskočná, hbitá, snadno zvykající člověku, jako psi, opice, lišky, lasičky, jeleni, mezci, dále zvířata hermafroditní, občas pohlaví měnící, jako zajíc, hyena a pod.; z ptáků mu přísluší přirozeně chytří, dobří zpěváci a hudebníci, nestálí, jako stehlík, kos, drozd, skřivan-slavík, brávník, papoušek, straka, ibis; a jednorožec. Z ryb mu náleží trochus, jenž se páří sám se sebou a kterého pro tuto vlastnost nazývají ženo-mužem, dále lstivý a barvu měnící polyp, ostnitý rejnok pro svou zručnost a cípal hlavatý, jenž ocasem sráží vnadidlo z udic.

Kapitola 30.

Jakým způsobem podléhá celý podměsíční svět a vše, co na něm je, planetám.

Mimo to vše, co se nalézá na celém světě, jest vytvořeno dle vlády planet a jimi ve svých vlastnostech posilováno; tak v ohni odpovídá oživující světlo Slunci, teplo Martovi, na zemi pak rozmanité prostory Luně, Merkuru a hvězdnému nebi, tíže pak Saturnovi. A i u středních živlů vlhkost vzduchu odpovídá Jupiterovi, vodní však Luně, smíšená pak Merkuru a Venuši. Podobným způsobem přírodní působivé příčiny odpovídají Slunci, hmota sama Luně, plodnost těchto příčin Jupiteru, rychlý vývoj k účinku Marsu a Merkuru, a to zase prudkost onomu, pružnost a mnohostrannost pak tomuto; Saturnu odpovídá nepřetržité trvání všech věcí. Mezi rostlinstvem odpovídá veškerý plod Jupiteru, veškerý květ Venuši, veškeré semeno a kůra Merkuru, kořen Saturnu, dřevo Martu a list Luně. Vše, co vytváří květ a semeno, nikoliv však plody, náleží Venuši a Merkuru, vše co vyrůstá bez semene, samo ze sebe, podléhá Luně a Saturnu. Všechna krása jest způsobena Venuší, síla Martem, neboť každá planeta vládne a řídí vše, co se jí podobá. Podobně i váha, spojitost a nehybnost kamenů jest

27

zapříčiněna Saturnem, rovnováha a složení Jupiterem, tvrdost Martem, život Sluncem, půvab a krása Venuší, skrytá mohutnost Merkurem, všeobecná užitečnost Lunou.

Kapitola 31.

Jakým způsobem země a království jsou přiděleny planetám.

I sám okrsek zemský se svými provinciemi a říšemi jest podřízen planetám a znamením zvířetníkovým. Saturnu a Kozorožci podléhají Makedonie, Thracie, Illyrie, Indie, Arriana, Gordiana, z kterýchžto zemí jest jich mnoho v Malé Asii. Saturnu a Vodnáři podléhají Sarmatie, Oxiana, Sogdiana, Arabia, Kavkaz, Médie, Aethiopie, kteréžto země se nalézají většinou v Asii daleké. Jupiteru a Střelci podléhají Etrusko, Gallie, Španěly a Šťastná Arábie, Jupiteru a rybám pak Lykie, Lydie, Cilicie, Pamfylie, Paflagonie, Nasamonie a Garamantie. Mars se Skopcem vládne Britanii, Francii, Německu, nitru Sýrie, Idumeji a Palestině, se Štírem Sýrii, Komageně, Kapadocii, Metagonitii, Maroku a Getulii. Slunci a jeho Lvu podléhají Itálie, Apulie, Sicílie, Foinikie, Chaldea, Orsenie či Orchenie. Venuše s Býkem mají ve své vládě Kyklady, přímořské části Asie, Kypr, Parthii, Medii a Persii, s Vahami ovládá Baktrii, Kaspicko, Serecii, Thebaidu, Oasidu a Troglodytu. Merkur s Blíženci zaujímají Hyrkanii, Arménii, Mantanii, Kyrenaiku, Marmariku a Dolní Egypt, s Pannou pak Řecko, Achaiu, Krétu, Babylonii, Mesopotamii, Assyrii a Elamsko, od kteréžto země odvozují své jméno v Písmě svatém Elamité. Dle Luny a Raka řídí se Bythynie, Frygie, Kolchida, Numidie, Afrika, Kartago a Karchedonie. Tyto údaje jsme nalezli u Ptolemaia a možno knim připojiti ještě další z jiných spisů astrologů. Kdo umí srovnati tato rozdělení zemí dle hvězd s vlastnostmi vládnoucích inteligencí, s požehnáním israelských kmenů, s úděly apoštolů a s typickými náznaky Písma Svatého, ten bude moci sestaviti pro každý kraj předpověď budoucnosti neobyčejné závažnosti.

Kapitola 32.

Které věci jsou podřízeny znamením, stálicím a jejich obrazům.

Zcela podobné poměry jako u planet existují i u nebeských znamení a stálic. Tak Skopci nebeskému se připisuje i skopec pozemský, Býku nebeskému býk pozemský, Raku nebeskému rak pozemský, Lvu lev, Panně panna, Štíru štír, Kozorohu kozoroh, Střelci koně a Rybám ryby. Podobně nebeský Medvěd vládne medvědu pozemskému, Hydra hadům a Pes psům a tak dále podobně. Sám Apuleius připisuje každému nebeskému znamení a planetě zvláštní jejich rostliny: Skopci šalvěj, Býku verbenu samčí, Blížencům verbenu samicí, Raku svalník, Lvu chléb svatojánský, Panně polej, Váhám slunečnici, Štíru Černobýl, Střelci drchnici, Kozorohu šťovík, Vodnáři kozí bradu a Rybám podražec; planetám pak: Saturnu netřesk, Jupiteru řepík, Martu divoký fenykl, Venuši ženský vlas, Merkuru diviznu a Luně pivoňku. Naproti tomu Hermes, kterého následuje i Albert Veliký, připisuje Saturnu kopíčko, Jupiteru blín, Martovi jitrocel, Slunci rdesno, Venuši verbenu, Merkuru mochnu plazivou, Luně husí nožku. Ze zkušenosti samé víme, že chřest odpovídá Skopci, bazalka Štíru, neboť zasejeme-li do prsti skopčí rohy, vyroste z nich chřest a z bazalek rozdrcených kameny povstanou stín. Mimo to uvedu zde dle Herma a Thebithy některé z hvězd, z nichž první zove se Hlava Algol, jíž je připisován z kamenů démant, z rostlin čemeřice černá a pelyněk. Dále Plejády, jimž podléhají křišťál a diodok, rostliny diacedon, rozmarýna a fenykl; z kovů má jim prý odpovídati rtuť. Třetí Aldebaran má podřízeny z kamenů karbunkul a rubín, z rostlin pryšec a kozí list, pelyněk a mandragoru. Čtvrtá zove se Hircus, a ten podržuje si z kamenů safír a z rostlin jablečník, mátu, pelyněk a mandragoru. Pátá, Veliký Pes podržuje kámen beryl a rostliny chvojku klášterskou, Černobýl a kozí bradu, ze živočichů užovku. Šestá, Malý Pes, podržuje z kamenů achát a z rostlin květ slunečnice a poleje. Sedmá, Srdce Lva, má z kamenů granát, z rostlin laštovičník s Černobýlem a lentiškem. Osmá, Ocas Veliké Medvědice, má z kamenů magnet, z rostlin čekanku, jejíž listy a květy se obracejí k severu, dále pelyněk a květy brčálu, z živočišných látek pak vlčí zub. Devátá zove se Křidlo havrana a jí podléhá z kamenů černý onyx, z rostlin šťovík, quadraginum, blín, a černý kořen, z živočišných látek žabí jazyk. Desátá hvězda Spica podřizuje si z kamenů smaragd, z rostlin šalvěj, jetel, brčál, Černobýl a mandragoru. Jedenáctá zove se Alchamech, a převládá z kamenů nad jaspisem a z rostlin nad jitrocelem. Dvanáctá je Elfedia a jí podléhá z kamenů topas, z rostlin rozmarina, jetel a břečťan. Třináctá zove se Srdce Štíra a podléhá jí z kamenů sardonyx a ametyst, z rostlin podražec velký a

28

šafrán. Čtrnáctá je Sup a podléhají z kamenů chrysolit, z rostlin saturej a zemědým lékařský. Patnáctá zove se Ohon Kozorožce a podržuje si z kamenů chalcedon, z rostlin majorán, Černobýl, šantu kočičí, bylinu podobnou poleji a kořen mandragory. Mimo to dlužno věděti, že v některém kamenu, rostlině, zvířeti nebo vůbec v jakékoliv věci přírodní nevládne pouze působnost jen jediné hvězdy, nýbrž že existují mnohé věci, které do sebe přijímají vlivy nejen oddělené, ale i spojené. Tak z kamenů odpovídá chalcedon Saturnu a Merkuru s Ohonem Štíra a Kozorožce, safír pak Jupiteru, Saturnu a hvězdě Alhayoth, myšák Jupiteru, Slunci a Luně, smaragd Jupiteru, Venuši, Merkuru a Špice, ametyst dle Herma Martu, Jupiteru a Srdci Štíra, jaspis mnohorodý Martu, Jupiteru a hvězdě Alchamech, chrysolit Slunci, Venuši, Merkuru a hvězdě nazvané Sup, topas Slunci a Elfei, démant Martu a Hlavě Algolu. Podobným způsobem i z rostlin odpovídá užovník Saturnu a Hadu, lentišek a máta Jupiteru a Slunci, kromě toho lentišek odpovídá ještě Srdci Lva a máta Kozorožci, čemeřice odpovídá Martu a Algolu, pižmovka a dřevo santálové Slunci a Venuši, koriandr Venuši a Saturnu. Mezi zvířaty podléhá tuleň Slunci a Jupiteru, liška a opice Saturnu a Merkuru, domácí psi Merkuru a Luně, o nichž jsme se v tom, co již bylo řečeno, mnohému přiučili.

Kapitola 33.

O znacích a charakterech přírodních věcí.

Veškeré hvězdy mají svou vlastní přirozenost, vlastnosti a podmínky, jichž znamení a charaktery vtiskují svými paprsky i do světa pozemského, do živlů, kamenů, rostlin, zvířat a jejich údů. Z toho plyne, že jakákoliv věc harmonickým uspořádáním věcí obdrží zvláštní znak neb charakter od své nadřízené hvězdy, která ji posiluje, kterýžto znak určuje onu působnost a má od jiných věcí odlišnou sílu co do druhu, způsobu a do množství hmoty. Má tedy kterákoliv věc svůj vlastní charakter sloužící k vyvolání určitého účinku, propůjčený jí hvězdou, která na ni nejvíce působí. Tyto charaktery mají tytéž vlastnosti a síly jako hvězdy jim nadřazené a působí na všechny věci, s kterými přicházejí ve styk; ony probouzejí a posilují vliv svých hvězd, ať již jsou to planety, stálice, souhvězdí anebo zvířetníková znamení, vtom okamžiku, kdy je zobrazíme ve vhodné hmotě, v příslušnou dobu a za určitých obřadů. Stan mudrci, kteří přemnoho pracovali k propátrání skrytých příčin věcí, toto uvažujíce, vyznačili hvězdné obrazce, tvary, pečeti a charaktery, které příroda sama paprsky hvězd v těchto pozemských věcech zobrazila, v kamenech, rostlinách, v jejich větvích a pních, stejně jako v různých částech zvířecího těla. Neboť vavřín, lotos, slunečnice, rostliny to sluneční, mají na svých kořenech a kolínkách zobrazen charakter Slunce; podobně je tomu i na kostech a částech těla u zvířat, což vedlo k zvláštnímu druhu věštění; nezřídka nalézáme též i na kamenech a skalinách charaktery a obrazy nebeských těles. Avšak, poněvadž pro tak velikou rozmanitost věcí nemohla věda v tomto oboru mnoho zjistiti, než pouze u několika případů, které lidský duch mohl pochopiti, opustíme nyní rostliny, kameny, údy zvířecí a ostatní věci a budeme se zabývati pouze přirozeností lidskou, která jest dokonalým obrazem celého vesmíru a poněvadž soustřeďuje v sobě všechny nebeské harmonie, nalezneme v ní bohatství charakterů a znamení všech hvězd a nebeských působností tím mocnějších, čím více se blíží přirozenosti nebeské. A stejně jako počet hvězd je znám jedině samému Bohu, tak stejně jen On zná jejich vlivy a znaky v tomto pozemském světě, jichž lidský duch nemůže pochopiti a poznati. Proto je toho ještě velmi málo známo, co stan filosofové a cheiromantové z části pokusně objevili a doposud mnoho je ještě skryto v pokladech přírody. Proto zmíníme se tu jen o několika planetárních znacích a charakterech, jež stan cheiromantové rozpoznali na lidské ruce, a které Julian nazývá svatými neboli božskými písmeny, neboť dle slov Písma, jest jimi vyznačen na ruce osud člověka. U všech národů a jazyků jsou tato znamení stejná a sobě podobná. K těmto byly přidány později ještě jiné od starých i novějších cheiromantů; kdo je chce znáti, ať je vynajde v jejich knihách. Nám dostačí poukázati, odkud charaktery přírodní povstávají a ve kterých věcech je nutno hledati.

Kapitola 34.

Kterak věcmi přírodními a jejich silami přilákati a přitáhnouti vlivy a síly nebeských těles.

Přeješ-li si nyní z některé části světa neb hvězdy přijmouti sílu, tu použiješ věci odpovídající oné hvězdě a dosáhneš jejího vlastního vlivu stejným způsobem jako dřevo sírou, smůlou neb olejem se připravuje ku přijetí ohně. Stejně tak užiješ-li příhodně k určitému druhu věcí aneb k jednotlivé věci mnohého, co roztroušené souhlasí s toutéž ideou a hvězdou, obdržíš prostřednictvím duše světové a této správně připravené látky sílu oné ideje. Správně připravená látka jest ona, která je přizpůsobená oné harmonii, podobné té, která do hmoty vlila svoji sílu. I když -jak již bylo řečeno - věci mají své určité síly, přece jsou ony síly skryty, že pouze velmi zřídka možno jimi pracovati; nebeská harmonie prozrazuje, probouzí, posiluje a k projevu přivádí ve hmotě utajenou sílu, kterou převádí jaksi z říše možnosti do skutečnosti, je-li věc za příznivé nebeské konstelace vystavena jejím účinkům, stejným způsobem, jako rozdrcením zrna hořčičného objeví se jeho palčivost nebo se neviditelná písmena psaná šťávou cibule neb mlékem objeví působením tepla ohně, nebo neviditelná písmena psaná na kameni kozlím lojem se objeví, ponoříme-li kámen do octa, nebo konečně probudíme-li zuřivost u člověka, dotýkajíce se ho tolokněnkou. Abych uvedl příklad: chceš-li přitáhnouti sílu Slunce, vyhledej si z rostlin, kovů, kamenů a zvířat ty, které podléhají Slunci a tyto vezmi a použij. Jmenovitě užij těch, které v řádu věcí slunečních jsou na prvních místech, neboť jsou působivější, a tak přitáhneš k sobě jedinečný dar Slunce, přijmeš-li ve vhodný čas jeho paprsky, prostřednictvím světové duše.

Kapitola 35.

O smíšeninách přírodních věcí mezi sebou a jejich užitečnosti.

Dozvěděli jsme se již, že ve světě pozemském nenacházejí se nikdy v jediné věci veškerá věna nebeských těles, nýbrž že jsou roztroušena ve mnohých druzích, tak jako je více věcí Slunečních; jednotlivá nemůže v sebe obsáhnouti veškeré síly Sluneční, nýbrž každá z nich obsahuje jiné vlastnosti Slunce. Proto jest nutné při operacích připravovati směsi, aby bylo možno sloučiti v jedinou formu sta a tisíce slunečních sil, rozsetých v tolika rostlinách, zvířatech atd., kterážto forma by je všechny v sobě obsahovala. Avšak při míšení přichází v úvahu dvojí druh sil: jedna nebeská, vrozená každé jednotlivé části, druhá pak vzniklá za určitých poměrů, odpovídajících určitým nebeským konstelacím, určitým a umělým sloučením. Na základě podobnosti sloučených věcí pozemských s oněmi věcmi nebeskými se stává, že ona síla sestupuje k nám dle řádu, kterým síly výsledné stupňovitě odpovídají silám příčinným, při čemž činné podřizuje si trpné. Tímto způsobem povstává z rostlin, kuřidel a podobných látek smíšených dle pravidel fyzických i astrologických určitá společná forma, která jest nadána mnohými hvězdnými vlastnosti, stejným způsobem, jako z nesčetných šťáv bylin jest tvořen med, který dík podivuhodnému a božskému umění včel soustřeďuje v sobě všechny síly bylin. Velmi podivuhodné jest, co vypravuje Eudoxos z Knidu o jednom druhu včelího medu, který byl připravován jistým velkým kmenem v Lybii tak dovedně, že nebyl od přirozeného k rozeznání. Každá směs jest ale jen tehdy dokonalá, tvoří-li její části souvislý, nesnadno porušitelný celek, jak to vidíme u kamenů a u jiných různých věcí, které jsou stmeleny a sjednoceny jistou přirozenou silou tak pevně, že se nám jeví jako jedno těleso. Tímto způsobem lze sloučiti dva stromy štěpováním a stejně tak srůstají lastury s kameny vlivem jisté tajné síly přírodní. Viděl jsem zkamenělá zvířata, která s kamennou hmotou byla spojena tak pevně, že se zdálo, že tvoří s ní jedno stejnorodé těleso. Takovým jest dřevo ebenové, z druhu to stromů, které jsou hned dřevem, hned na to kamenem. Kdo tedy připraví z mnohých látek za vlivů nebeských směs, tomu se dostane jednak celé řady různých nebeských sil, jednak nakupení potencialit přirozených a bude konati divy pomocí mastí, balsámy, kuřidly a podobnými věcmi, o jakých čteme v knihách Chyramidových, Archytových, Demokritových a Hermových (zvláště v té, jež se nazývá Alchorat) a mnoha jiných.

Kapitola 36.

O spojení smíšených věcí a o vytváření jemnějšího tvaru a vyvolání života.

Nutno dále věděti, že čím je forma některé věci ušlechtilejší, tím schopnější je ona věc ku přijetí a k působení. Proto můžeme konati nepochopitelné divy, vystavíme-li oživujícímu vlivu hvězd v pravý čas smíšené a upravené předměty, aby jim propůjčily život a sensitivní duši, jakožto formu ušlechtilejší. Neboť moc v připravených látkách jest tak veliká, že se nám zdá, jakoby oživovaly, když dokonalé smísení vlastností jaksi odstraní dřívější jejich nevhodnost; jejich dokonalejší život jest však závislý na okolnosti, že mu nic nepřekáží. Nebesa, vpravdě nejmocnější příčina každé věci stvořené, propůjčují hmotě dokonalou digesci spolu se životem, nebeské vlivy a podivuhodné dary jen do té míry, pokud vjejich životě a sensitivní duši existuje schopnost ku přijetí těchto ušlechtilejších a vyšších sil. Mimo to síla nebeská dřímá v těchto věcech jako síra od ohně vzdálená; v tělesech živých hoří však jako síra zapálená, naplňující okolí svými výpary; tímto způsobem vznikají podivuhodná díla, o jakých čteme v knihách Nemith, nazvané též Zákony Plutonovy, poněvadž k nim dochází nepřirozeně a nikoliv dle zákonů přirozených. Víme, že z červů tvoří se komáři, z koně vosy, z telete a býka včely, z nezakopaného, nohou zbaveného raka štír, z upražené a na prach utlučené kachny, je-li hozen prášek do vody, žáby; jsou-li však pečeny v mouce, rozkrájeny a kusy uloženy na vlhké místo podzemní, povstanou z nich ropuchy. Z bazalky rozemleté mezi dvěma kameny, tvoří se štíři, z vlasů menstruující ženy, jsou-li vloženy do hnoje, hadi. Žíně z koňského ocasu hozena do vody oživne a po čase se promění v nebezpečného červa. Z vejce kvočně podloženého může se vylíhnouti i tvor, člověku podobný, což j sem sám viděl a vím, j ak se to provádí. Takovému tvoru j sou mágy připisovány zázračné síly a nazývají ho divým mužem a pravou mandragorou. Dále nutno věděti, které látky, a to ať již přirozené, umělé nebo složené, jsou schopny pohlcovati nebeské síly. Harmonie přirozených věcí s nebeskými postačí, aby se nebeský vliv přitáhl a neexistuje látka, která by nebyla obdařena těmito silami, není-li ovšem překážky bránící světlu nebeských těles, vlévanému v tento náš svět. Proto co je na hmotě dokonalého, čistého, může nebeské síly do sebe přijmouti. Neboť jest to vztah hmoty se světovou duší, která každodenně působí na přirozené věci a na vše, co příroda vytvořila, takže je nemožné, aby správně upravená hmota neobdržela život neb aspoň ušlechtilejší formu.

Kapitola 37.

Jakým způsobem určitou přirozenou a umělou přípravou přitáhneme k sobě nebeské oživující síly.

Akademikové zároveň s Trismegistem a brahmín Jarchas a hebrejští Mekubalové praví, že vše, co jest na tomto pozemském podměsíčním světě podřízeno vzniku a zániku, nalézá se i ve světě nebeském, ale v podstatě nebeské, a také i v světě duchovním, ovšem ve způsobu ještě dokonalejším a konečně i jako dokonalá forma v archetypu. V tomto řádu odpovídá dolní hořejšímu a tím zároveň i nejvyššímu podle svého druhu; každé věci dostává se z nebe oné síly nebeské, kterou nazýváme kvintesencí, světovou duší neb střední přirozeností, ze světa duchovního pak síly duchovní a životodárné, této kvalitativní nadsmyslné síly a konečně z archetypu vlévá se do ní prostřednictvím těchto mezistupňů prvotní síla dokonalosti veškeré. Proto je možno každou věc pozemskou uvésti ve vztah s hvězdami a pomocí těchto i ve vztah s jejich inteligencemi, a konečně i ve vztah s archetypem, což je podstata veškeré magie a tajné filosofie. Neboť každodenně se přitahuje nějaká věc přirozená uměle, každodenně jest nějaká věc božská připoutána přírodou. To znali Egypťané, a proto také nazývali přírodu magickou, to jest magickou silou, která se projevuje přitahováním podobného podobným, vhodného vhodným. Tuto přitažlivost, která plyne ze vzájemné harmonie věcí, nazývali Řekové sympathií; tak se shoduje země s vodou v chladnosti, voda se vzduchem ve vlhkosti, vzduch s ohněm v teple, oheň s nebem ve hmotě; proto mísí se oheň s vodou jedině prostřednictvím vzduchu a tento opět se zemí prostřednictvím vody, tak spojuje se i duch s tělem pomocí duše a tato duše s intelektem jen prostřednictvím ducha. Jakmile příroda utvoří lidský zárodek, ihned do něho vlévá duši vzatou z vesmíru, když ho byla uzpůsobila, a tato duše jest pak jakýmsi troudem, který přijímá do sebe božskou inteligenci a rozum stejným způsobem, jako dřevo vysušením se uzpůsobuje pohltiti olej, který jest lákavou potravou pro oheň a tento oheň jest opět nositelem světla. Z těchto příkladů vidíme, jak určitými, přirozenými či umělými přípravami lze dosáhnouti určitých darů. Kameny a kovy se shodují s rostlinami, tyto opět se zvířaty, zvířata s nebesy, nebesa s inteligencemi, a tyto opět s božskými vlastnostmi a znaky a konečně i s Bohem samotným, k jehož obrazu a podobě bylo všechno stvořeno. Prvním obrazem Boha je svět, obrazem světa je člověk, obrazem člověka zvíře, obrazem zvířete zoofyt, obrazem zoofytu rostlina, obrazem rostliny kovy a obrazy kovů kameny. A stejně i v duchovém světě shoduje se rostlina s nerozumným zvířetem ve vzrůstu, zvíře s člověkem v citu, člověk s duchy v rozumu a duchové s Bohem v nesmrtelnosti. Božskost se spojuje s rozumem, rozum s úsudkem, úsudek s vůlí, vůle s obrazotvorností, obrazotvornost s pocitem, cit se smysly a tyto pak se samotnými hmotnými věcmi. Neboť v přírodě vládne taková spojitost a vzájemnost, že každá vyšší síla pronikající svými paprsky v dlouhé, nepřetržité řadě, každou věc na tomto světě, proudí až kvěci poslední a naopak, síla nižší vine se po jednotlivých stupních výše postavených až k nejvyššímu. Tak věci nejdolejší a věci nejhořejší jsou vzájemně spojeny, že vliv jako prvá příčina rozšiřuje se od počátku až ke konci stejně, jako napjatá struna se po celé svojí délce chvěje, když se jí dotkneme na jednom konci. Uvedeme-li tudíž v pohyb věc dolejší, pohneme i hořejší věcí, která jí odpovídá podobně, jak je tomu u strun dobře naladěné citery.

Kapitola 38.

Jakým způsobem lze dosíci nejen darů nebeských a životadárných, ale i duchových a božských.

Ti, kteří se zabývají magií, tvrdí, že za spolupůsobení vhodných sil vyšších na věci nižší a za příznivých nebeských vlivů jest možno dosáhnouti darů nebeských, a že lze si pomocí nebes získati i nebeské démony, průvodce hvězd. Proto Jamblichos, Proklos, Synesios a celá platónská škola vůbec učí, že určitými látkami, obsahujícími přirozenou božskou sílu, (povahově odpovídající vyššímu) lze dosáhnouti nejen nebeských či životadárných darů, ale i jistých darů duchovních a božských, pokud je ovšem správně zvolíme a připravíme fyzicky i astronomicky. Hermes Trismegistos píše, že zhotovíme-li z jistých, určitému démonu odpovídajících látek, sošku vhodného tvaru, bude dotyčným démonem ihned oživena. Také Sv. Augustin zmiňuje se o podobné věci v 8. knize svého díla „De civitate Dei". Harmonie světová jest toho druhu, že nadnebeské je přitahováno nebeským a nadsmyslné přirozeným, poněvadž tvůrčí síla a účast druhů vším prostupuje. A stejně, jako tato tvůrčí síla vyvolává skrytými příčinami zjevné, tak mag užívá zjevného, aby přivolal skryté, k čemuž používá hvězdných paprsků, vykuřovadel, světel, tónů a jiných věcí odpovídajících nebesům, které obsahují mimo vlastností fyzických i jisté nefyzické a božské vztahy, čísla a míry. Tak čteme, že staří často vyvolali jistými přirozenými věcmi něco božského a zázračného. Kámen tvořící se v oku hyeny propůjčuje prý dar věštecký, když jej podložíme pod jazyk. Totéž možno přivoditi i selenitem, kamenem měsíčním. Anchitem možno přivolati zjevy vyšších duchů, synochitem pak zjevy podsvětní. Dle Plinia podobně působí i bylina aglaofotis, nazvaná též marmoritidou, rostoucí v mramorových lomech Arábie při hranici perské. Mágové používají této rostliny při evokacích. Chtějí-li věštiti, tu si připravují nápoj z byliny zvané theangelsida. Existují prý i byliny, jež křísí mrtvé. Dějepisec Xanthos vypravuje, že jedna dračice vzkřísila své zabité mládě bylinou zvanou báli, kterou byl také vzkříšen i jakýsi Tillo, jehož usmrtil drak. Též Juba sděluje, že v Arábii vzkřísili člověka jakousi bylinou. Zda lze skutečně něco podobného vykonati silou rostliny u člověka neb nějaké jiné přírodní bytosti, o tom pojednáme v dalším, avšak že je to možné u ostatních živých tvorů, o tom nepochybujeme. Tak utopení komáři ožijí v horkém popelu, utopené včely ve šťávě šanty kočičí a úhoři pošlí nedostatkem vody, obživnou v několika dnech, zakopáme-li je neporušené a potřené octem s něco supí krví do hnoje. Rozřežeme-li štítonoše lodního a vhodíme do moře, kusy se zanedlouho spojí a ryba oživne. Dále víme, že pelikán křísí mrtvá mláďata svou vlastní krví.

Kapitola 39.

Kterak jistými přírodními látkami lze přivolati duchová knížata a démony, služebníky jejich.

Je známo, že zlé démony je možno přivolati ohavným a svatokrádežným uměním; Psellos vypravuje o gnostických čarodějích, kteří provozovali tytéž ohavnosti, jaké se kdysi páchaly v kultu Priapově a při uctívání modly Panor. Tomuto se podobalo - není-li to ovšem vybájeno odporné kacířství templářů. Dále jest známo o čarodějnicích, že jejich babská pověra končila v takovýchto hanebnostech. Těmito věcmi vábí se zlí duchové a dochází s nimi ke smlouvě, jak pravil zlý démon mága Kynopse kJanovi; „Všecka moc Satanova přebývá vněm, on se paktuje se všemi zlými mocnostmi, jakož my s ním; Kynops poslouchá nás a my jeho". - Opačně ovšem zase víme, že dobrými skutky, čistou mysli, mystickými modlitbami, vroucími prosbami a pod. si můžeme nakloniti nebeské anděly. Nikdo nebude pochybovati, že určitými přírodními látkami lze přivolati i duchová knížata světa, anebo alespoň jejich služebníky, démony, vzdušné duchy, jak praví Merkurius, nikoliv tedy bytosti nebeské, neboli vyšší. Tak čteme o starých knězích, že zhotovovali věštecké sochy a obrazy, které oživovali hvězdnými duchy, čemuž však nesmíme rozuměti tak, jako by snad duchové byli vázáni určitými látkami, nýbrž tak, že libujíce si v harmonických, jim odpovídajících hmotách, rádi v nich přebývají, jimi promlouvají a jiné divy konají, asi stejně, jako když démoni ovládnou lidské tělo.

Kapitola 40.

O kouzlech, jich druzích a praktikách.

Doposud mluvili jsme o silách a vlivech věcí přírodních. Zbývá nám ještě zmíniti se o nanejvýše podivuhodné věci, totiž o okouzlení člověka láskou nebo nenávistí, nemocí nebo zdravím a pod.; rovněž musíme se zmíniti o okouzlení zlodějů a loupežníků, aby na určitém místě nekradli, o okouzlení obchodníků, aby někde nemohli koupiti ani prodati, o okouzlení vojska, aby nemohlo překročiti hranici, o okouzlení lodí, aby je ani moc větrů ani nespočetné plachty nedostaly z přístavů; dále očarování mlýna, aby nemohl býti žádnou mocí přiveden do pohybu, o očarování cisteren nebo studní, aby nebylo lze z nich čerpati vodu, o očarování polí, aby nerodila, o očarování míst, aby se na nich nemohlo stavěti, o očarování ohně, aby nemohl býti na některém místě zapálen, a aby hořlavina se nevzňala ani při největším žáru, dále o zaklínání blesku a bouří, aby nemohly škoditi, o očarování psů, aby nevyli, o očarování ptactva a divé zvěře, aby nemohla utéci a pod., což se zdá přímo neuvěřitelným, ale čehož možnost však přece častá zkušenost potvrzuje. Takováto kouzla působí se prostředky magickými, jako mastmi, nápoji neboli filtry lásky, amulety, prsteny, dále pohledem, živou imaginací a silnou vůlí, jakož i obrazci, charaktery, magickými zpěvy a zaklínáním, světly, tóny, čísly, slovy a jmény, vzýváním, obětmi, exorcismy, svěcením, sliby a rozmanitými obyčeji a obřady.

Kapitola 41.

O kouzlech a jejich moci.

Kouzla mají prý takovou moc, že mohou zkaziti, oslabiti, ochromiti a pozměniti: dle víry mnohých všechny nižší věci, jak dí Vergilius:

Has herbas, atque haec Ponto mihi lecta venena ipse dědit Moeris nascuntur plurima Ponto. His ego saepe lupům fieri et se condere sylvis, Moerim, saepe animas imis exire sepulchris, atque satas alio vidi traducere messes.1S

Podobně pěje jinde o přátelích Odyssea:

Quos hominum exfacie dea saeva potentibus herbis indeverat Circe, in vultum ac terga ferarum.19

A krátce nato:

Picus equum domitor, quem capta cupidine, conjux aurea percussum virga, versamque venenis fecitautem Circe, sparsitque coloribus alas20

Sem také patří i ony prostředky, o nich se zmiňuje Lukianos, když mluví o thessalské čarodějnici při vdávající stíny podsvětí:

Huic quisquidfoetu genuit nátura sinistro

miscetur, non spuma canum, quibus unde timori est,

vinera non lyncis, non durae nodus hyenae

defuit, et červi pasti serpente medulla,

non puppim retinens Euro tendente rudentes

in mediis echeneis aquis oculique draconum21

Něco podobného vypravuje Apuleius o čarodějnici Pamfilé, která chtěla očarovati milostně jistého boiotského jinocha, místo jehož vlasů jí její služebnice Fotis přinesla pobřišní chlupy březí kozy. Na onom místě se praví, že Pamfilé v noci jako šílená vystupuje k vikýři. Tento vikýř jek magickým operacím velmi vhodný, poněvadž je krytý šindelem, ze všech stran volný a přístupný větrům a jeho okna míří ke všem stranám světovým. Sem vždy čarodějnice tajně přichází. Nejdříve vyzbrojuje svoji pracovnu veškerým svým ohavným nářadím: všelijakými přípravky, tabulkami popsanými neznámými písmy, starými kormidly ze ztroskotaných lodí, ano i polosetlelé údy mrtvol okrašlují její pracovnu. Zde umisťuje nosy a prsty, tam opět hřeby ze šibenic a kusy masa z popravených, tu krev nachytanou ze zavražděných, onde zase zohavené lebky, vyrvané zubům lítých šelem. Na to zaříkává kouřící vnitřnosti a při oběti vylévá hned pramenitou vodu, hned kravské mléko, brzy horský med, brzy medovinu. Potom, když domnělé vlasy svého miláčka několikráte zasukovala a propletla, hodila je ještě s mnoha kuřidly na žhavé uhlí. Nepraskají vlasy v žáru tak rychle, jako neodolatelnou magií a pomocí zaklínaných duchů předměty jim posvěcené přetvářejí se v lidskou podobu. Cítí, slyší a chodí, sledujíce zápach spáleného jich obalu, přicházejí místo Boioťanake dveřím, domáhajíce se vstupu.

- Také Augustin vypravuje, že v Itálii slyšel o kouzelnicích, které svoje ďábelské umění znaly tak dokonale, že pomocí pilulek mohly proměňovati lidi ve zvířata, která jim musila sloužiti, načež po vykonané práci je proměňovaly opět v lidi.

18 Tyto byliny a jedy pro mne v Pontu nasbírané dal mi sám Moeris, neboť v Pontu rodí se jich velmi mnoho. Často jsem viděl, jak Moeris jimi se stal vlkem a schovával se v lesích, volaje z hrobů duše a přesazuje žeň, jinde zasetou.

19 Jichž lidské tvary pomocí bylin proměnila ve zvířata, krutá bohyně Kirké.

20 Pikus, krotitel koní, jehož, hořícího vášní, manželka Kirké udeřila zlatým proutkem a jedem proměněn stal se ptákem s pestrými křídly.

21  Co příroda kdy v nešťastné hodině zrodila, to ona mísí, nechybí slina vzteklých psů, vnitřnosti rysa a zuby urputné hyeny, ani morek jelena živeného hady, ani štítonoše, jenž zastavuje lodi za východního větru, vzdouvajícího plachty, ani oči draka.

Kapitola 42.

O podivuhodné moci některých kouzel.

Zde podrobněji popíšeme některá kouzla, podle nichž bude nám možno posouditi ostatní. Náleží sem v první řadě menstruační krev. Přimísíme-li takovou krev do moštu, zkysá; vinný keř potřený menstruační krví se zkazí provždy, obilniny, jí pokropené nevydají zrní, setba odumírá, poupata zaschnou a ovoce ze stromů opadá, zrcadlo ztratí lesk, pohlédne-li do něho menstruující žena, břitva ve styku s menstruančí krví otupí, lesklá slonovina ztratí krásný lesk, železo brzy propadne rzi, mosaz nabude odporného zápachu a pokryje se měděnkou, psi po požití menstruační krve se pominou a kousnutím nakazí osoby nevyléčitelným jedem, včelí roje buď odumřou neb odletí z úlů, plátno vařené s touto krví zčerná, shřeblé klisny potratí; požerou-li oslice ječného zrna, namočeného v menstruační krvi, neběhají se po řadu let, poprášíme-li vyprané šaty popelem ze šátků potřísněných takovou krví, ztratí nach, rovněž jako květiny svoji barvu. Menstruační krev nošená ve stříbrném náramku s vlnou z černého skopce, léčí tří- a čtyřdenní horečku. Stejným prostředkem proti této nemoci jest, potřeme-li menstruační krví chorému chodidla, ale ještě lépe, učiní-li tak bez vědomí nemocného žena sama. Tímto způsobem lze i vyléčiti padoucnici. Je obecně známo, že nemocný po kousnutí psa, odmítající pokrmy a nápoje, ztratí svůj odpor, položíme-li mu pod misku neb pohár hadřík, namočený v této krvi. Menstruující žena, jdouc osetým polem, usmrcuje prý housenky, červy, brouky a jiný škodlivý hmyz; nesmí však jíti polem po východu slunce, neboť jinak by setba uschla. Touto krví zahánějí se také kroupy, bouře a že dokonce tato chrání proti blesku, o tom příklady uvádí Plinius. Za ubývajícího měsíce je menstruační krev silně jedovatá, jedovatější za nového měsíce, nejjedovatější však při zatmění měsíce neb slunce, neboť tehdy nepůsobí žádný protijed. Nejpůsobivější je krev prvých let a útlého panenství. Potrou-li se takovouto krví veřeje domu, nepůsobí vněm žádná kouzla. Šaty potřísněné touto krví neshoří a hodí-li se do ohně, omezují jej. Tvrdí se též, že epileptik se uzdraví, dáme-li mu užívati kořeny pivoňky s bobrovinou a oškrabky z košile potřísněné menstruační krví. Pálíme-li nebo pečeme-li jelení žaludek a vykuřujeme-li při tom plátnem potřísněným menstruační krví, možno tím myslivcům zkaziti výstřel. Z vlasů menstruující ženy, zakopaných do hnoje, povstanou prý hadi; spálíme-li však takovéto vlasy, tu jejich zápach hady zapuzuje. Menstruační krev je tak mocná, že jí lze otráviti i jedovatá zvířata.

Stejně pověstným z čarodějných prostředků je tak zvaný hippomanes, masitý výrůstek velikosti fíku na čele nově vylíhlého hříběte. Nesežere-li klisna ihned tento výrůstek, nepocítí ku hříběti nejmenší lásky a zdráhá se ho živiti. Proto se tvrdí, že síla hippomanu je mimořádně způsobilou buditi lásku, podá-li se hippomanes v prášku, k němuž je přimíseno něco krve z milující osoby. Existuje ještě jiný čarodějný prostředek téhož jména, hlen vytékající z pochvy hřínajících klisen, o kterém praví Vergilius:

Hinc denum Hippomanes, vero quod nomine dicunt pastores, lentum distillat ab inguine virus. Hippomanes quam saepe malae legere novercae, miscentes herba etnon innoxia verba22

Také satyrik Juvenal píše o tom:

Hippomanes carnemque loquor, coctumque venenum privignoque datum. . . 2S

Apollonius vypravuje ve svém románě Argonautica o bylině Prométheově, která prý povstala všude, kde země byla potřísněna hnisem a krví z Prometeových jater, jež denně trhal a požíral orel. Květ této byliny je šafránovitě žlutý, stonek dvojitý, kořen asi loket dlouhý podobá se čerstvě uříznutému masu a vypocuje černavou šťávu. Potře-li se kdo touto šťávou, obětovav dříve Proserpině, nemůže býti zraněn ani železem ani ohněm. Saxo Grammaticus prše, že jakýsi Fronto měl oděv chránící ho před každým šípem. Rovněž hyena má velikou čarovnou moc. Plinius vypravuje, že veřeje potřené její krví ruší veškerá kouzla, a že v domě takovém nelze duchů ani přivolati, ani donutiti

22 Odtud konečně pochází hippomanes, správně zvaný pastýři koňským běsem, toť šťáva vytékající z rodidel. Hippoman často sbírají zlé macechy, mísíce s ní byliny a zlověstná slova.

23

Mluvím o vařeném jedu, hippomanu a mase, jež se předkládá nevlastnímu synu.

 

k projevu. Vaříme-li popel z levého kotníku tohoto zvířete s krví lasičky a směsí touto někoho potřeme, je nenáviděn celým světem; téhož výsledku docílíme, vaříme-li oko. Konečník hyeny velmi se doporučuje proti tvrdosti a nespravedlivosti představených a vládců; žádáme-li o něco, jsme-li před soudem, anebo chceme-li vyhráti spor, máme nositi z něho třeba jenom sebemenší kousek. Zadek hyeny nošený na levém rameni je prý tak účinným prostředkem k buzení lásky, že dostačí již pouhý pohled muže, který jej nosí, na ženu, aby ho ihned uposlechla. Kůže čelní z hyeny prý zapuzuje kouzla. Krev baziliškova, také krví Saturnovou zvaná, je prý tak působivou, že propůjčuje tomu, kdo ji nosí, úspěchy v žádostech, vyslyšení proseb k Bohu, vyléčení chorob a jiná dobra. Ušní roztoč psí z levého ucha úplně černého psa je prý výbornou věšteckou pomůckou k předpovědím o životě a smrti; postaví-li ten, kdo roztoče takového nosí, k nohám nemocného a táže-li se ho na nemoc, může určitě doufati v uzdravení chorého, odpovídá-li mu tento na otázky; neodpovídá-li, zemře. Kámen, do něhož se zakousl vzteklý pes, vložený do nápoje, vyvolává hádky. Nosí-li kdo v botě pod palcem psí jazyk, neštěkají prý naň psi, zvláště tehdy, nosí-li při sobě ještě stejnojmennou rostlinu. Téhož výsledku lze prý i docíliti nošením kůže z lůžka feny. Nosí-li kdo psí srdce, utíkají před ním všichni psi. Plinius vypravuje, že prý existují žáby zvané rubetae, které se zdržují pouze v trnitém křoví; jsou prý nadány velkou okultní silou, neboť hodíme-li kůstku z levého boku takové žáby do studené vody, počne se ihned vařiti. Krotí se jí také zuřiví psi, podáme-li ji v nápoji, vyvolává lásku i hádky; připevněna na tělo, ponouká k rozkošem. Kůstkou z pravého boku však vařící voda se ochlazuje a není ji možno vařiti, pokud kůstky nevytáhneme; zabalená v čerstvou kůži hadí léčí horečky a tlumí lásku i smyslnou rozkoš. Slezina a srdce tohoto druhu žab jsou velmi účinné proti kouzlům všude, kde dle Plinia byla kouzla těmito žabami vyvolána. I železo, jímž byl zabit člověk, má zázračnou moc, neboť zhotovíme-li si z něho uzdu a ostruhy, podmaníme si a zkrotíme jimi nejdivočejší koně. Okuje-li se kůň takovým železem, stane se nejlepším běhounem a prací se nikdy neznaví. Do zmíněného železa nutno vyrýti určité charaktery a jména. Napije-li se chorý čtyřdenní horečkou vína, do něhož byl ponořen katův meč, uzdraví se. Podáme-li někomu v medvědí lebce nápoje, připraveného z medvědího mozku, vypukne u něho medvědí zuřivost. Nešťastník se domnívá, že je medvědem, vše posuzuje ze stanoviska medvědího a v šílenství tom setrvá dotud, pokud trvá kouzlo nápoje; nějakého pozdějšího zla není se však třeba strachovati.