Paul Sedír
(1871-1926)
Najvplyvnejší okultista francúzska 19.storočia, člen rozenkrucianov
pravým menom Yves Leloup
Magická zrcadla
Věštění, jasnozření, úroveň astrální, evokace, posvěcení, Urim a thumim
zrcadla Bhattahů, arabská, zrcadlo Nostradamovo, Swedenborgovo, Cagliostrovo
Časť prvá - Teória
(...:::Do češtiny preložil a doplnil: OTAKAR GRIESE:::...)
(vyšlo v PENTAGRAMu)
Úvod
Zázraky fyzického světa člověka nikdy sdostatek neuspokojovaly; jiný v počátcích vzniku lidské společnosti nahlédal do onoho světa, postřehoval neviditelno a toužil po nekonečnu. Bídný a osamělý tvor, ustavičně bojující s mocným osudem, pudově hledal v sobě správnou cestu, světlo k oživení ochabující naděje. Nebudu rozebírati primitivních společností a počátečních kultů; čtenáři dobře znají tuto křížovou cestu lidstva se všemi etapami fysických strastí, z nichž vypučel nový duchovní život.
Z těchto úzkostlivých výkřiků a otázek, jež kladli naši ubozí předkové šumějícím vodám, lesům a hvězdám, zrodilo se věštění. Letící pták, zvíře na cestě, povětroň, osvětlující noc, odpovídali na jejich otázky; fysická příroda přispěla především k vybudování veliké vědy věštecké.
Studujíce prameny okkultní tradice, dovídáme se, že nejvyšší Moudrost pověřila anděly řízením trojího vývojového hnutí na planetě; někteří z nich padli a mezi adepty nacházíme tajemné syny obou táborů. Svoje nesčíslné a vzácné znalosti spojili ve vědeckou soustavu a jejich duchovní teorie dokonale souhlasí a jsou totožné se zákony pravzoru.Hlavním, nejpodstatnějším a nejdůležitějším zákonem jest onen zákon trojice.
Pokusím se tu načrtnouti ohromnou soustavu věštčí. Člověk je trojí: tělo, duše dvojnásob polarizovaná, a duch. Svět je trojí: příroda (nižší), lidstvo (Adam biblický) a nadpříroda neboli příroda vyšší (duchové, planetární geniové, andělé). Jsa uprostřed kosmu, je člověk s to zkoumati každou z oněch tří říší tou neb onou mohutností. Toť základna našeho třídění.
Člověk fysický, dotazuje se přírodních hmot, založil věštění přirozené; zkoumaje lidi, uvedl v život všechna odvětví fysiognomie; vyslýchaje duchy, očekával odpovědi v magickém kruhu. Zduchovnělému člověku odpovídá příroda na dotazy obrazy snovými; takový jedinec, probudiv duchovní smysly, je sto čísti v duši svých bližních, slyší v posvátném spánku extatickém, kterak geniové kněmu promlouvají; je-li teskliv a znepokojen, odpovídá mu nebe astrologií, v magickém řetězu zasvěcenců mluví k němu tarot, starověké terafimy aneb dokonce světlo samého Slova vdechuje mu svědomitou věštbu. Následující tabulka to lépe objasní:
Nejá |
Člověk fysický |
Člověk astrální |
Člověk intelektuální |
Příroda |
1 Přírodní věštění |
2 Sny |
3 Astrologie |
Lidství |
4 Fysiognomie povšechná |
5 Astrální citlivost, jasnozřivost atd. |
6 Tarot |
Nadpříroda |
7 Magie, fysické projevy neviditelna |
8 Extase |
9 Věštění vědomé |
Vidíme, že ten, kdo chce dosíci mistrovství v divinaci, jest se především přesvědčiti o vlastním vývoji astrálním (pole 5. naší tabulky), středišti celého systému, těžišti celého rozvoje, což jest i principem jógu.
Magické zrcadlo je nástrojem esoterního rozvoje astrálních smyslů; jím můžeme se přesvědčiti o své vnímavosti. Podotýkám, že tento předmět studia jest nad mé síly a že nezamýšlím vyčerpati jej na následujících stránkách. Jednoduché objasnění hyperfysiky (fysiky o nadsmyslném) lidské i mimolidské a přístroje, jimiž lze proniknouti do nejvyšších oblastí, toť vlastní předmět mého studia. A budu šťasten, dostane-li se opravdovému pracovníku četbou následujících řádek několika důležitých pokynů.
Připomínám, není-li jiné, že i tato drobná knížka je dobrou, přece však zrazuji všem, aby praktikovali magii jakéhokoli druhu. Abych vypsal příčiny, bylo by mně napsati celý svazek. Píše tyto řádky, chtěl jsem podati methodu nejméně nebezpečnou, aby lidé, odhodláni nahlédnouti do astrálního světa, mohli ukojiti svoji zvědavost, aniž by se vydali ve fysické nebezpečí. Vyvstanou jim sice jiné nástrahy, avšak daleko menší a méně nebezpečné.
THEORIE
Neviditelno
Více, než v každé jiné epoše západních dějin, vrhá se současnou vědou vytříbený duch do nekonečného bludiště světa jevů. Učení encyklopedisté předstihují se v úsilí, aby roztřídili vědecké poznatky. Marná námaha. Nová pozorování stále boří i nejpečlivěji vybudované theorie v důsledku nepochopení pojítka, o jehož existenci málokdo ví a jehož dovede účinně použíti ještě méně jedinců, kteří je znají. Toto pojítko, bod rovnováhy a spojka mezi dvěma světy jest - a čtenář to zajisté již uhodl - třetím článkem zmíněné trojice. Nepředpojatý zkumatel starých náboženských symbolů viděl v trojici hlavní zákon stvoření a také všechna dogmata uvádějí ji na prvém místě. Podáme čtenáři Papusův výklad tří kosmických úrovní:
„Každý ústrojný i neústrojný útvar, vnímaný našimi smysly, je dílem velikého umělce, nazvaného Stvořitelem, jenž náleží nejvyšší, tak zv. tvůrčí úrovni. Mezi nejvyšší úrovní a světem hmotným existuje úroveň prostředkující, jejímž úkolem jest, aby přijímala dojmy z nejvyšší úrovně a uskutečňovala je ve hmotě." Okkultní tradice nazývá tuto prostředkující úroveň oblastí astrální.
Ježto každý zjev náleží do světa fysického dění a jeho prvotní příčina do oblasti ideí, oblasti metafyzické, náleží prostředí, umožňující projev, do světa zákonů neboli do světa astrálního. Svět astrální, toť Próteus nekonečných tvarů, prostředník, jenž trpně přijímá určité kladné účinky světových principů, je živí, vyvíjí a organisuje, a oživiv, nechaje působiti, když se staly doplňkem jeho samého a jeho hojných schopností, ve tvorbě a vývoji hmoty. Působením známých fysických sil, tímto druhým oplodněním, vznikají viditelné projevy, jež jsou zároveň slávou i zoufalstvím pozitivní vědy.
Tradice praví: Mezi příčinou a účinkem působí vždy mohutnost, zvláště a bezděčně přizpůsobená dvojí povaze principu, aby bylo dosaženo účelu.
Co jsem tuto jenom zhruba načrtl, je největší revolucí čtvernosti, již mistrnými tahy popisují ve svých podivuhodných pracích současní mistři okkultismu.
Pravá podstata mystérií neviditelna, děsících nás svojí hloubkou, vymyká se našemu badání.
Je tedy stále měnlivá síla přizpůsobovací, jež je samou podstatou astrálna a jež projevuje se pohybem, živoucí? Je astrálno jedinou živou bytostí, aneb ohromným souhrnem živých jedinců? Analogie nás nutí, abychom odpověděli na obě otázky kladně. Nadto vysocí zasvěcenci a vynikající filosofové exoterní spatřují ve vesmíru ustavičnou proměnu, která vlastně smrt (v pravém slova smyslu) vylučuje. V důsledku toho nutno říci s učenci nejpokročilejší doby: Co se pohybuje, žije; neviditelno je bytostí jedinou a zároveň i souhrnem ohromného množství bytostí, a člověk, sestávaje z nesčetných buněk, je sám buňkou kosmického těla Adama-Kadmona. Ačkoli nechápeme gigantických podstat těchto okkultních individualit, co se nám jeví jako nevědomé prostředí, je ve skutečnosti jedinec s tělem, duší a duchem, o čemž přesvědčíme se hlubší meditací a jemnou podívanou v magickém zrcadle.
Rekapitulujme svoje, poněkud snad nejasné vývody. Principy krajně jednoduché, zjevy nekonečně mnohonásobné, mezi nimi pojítka, orgány: tak jeví se vesmír všem, kdož do něho vnikají zvenčí. A můj pokus nemá jiného účelu, než aby toto neviditelno dokázal, aby uvedl opravdového badatele na cestu, jež ho přivede, bude-li si přáti, ku břehům oceánu světla a života, z jehož hloubek vyvěrají světy.
Jasnovidnost
Jasnovidností nazýváme schopnost viděti, čeho nelze vnímati zrakem fysickým. Lze nám vyvíjeti jasnovidnost časovou a prostorovou; ona odhaluje nám budoucnost i minulost, tato je příčinou jevů, jež dnešní psycho-fysiologové nazývají telepatickými halucinacemi. Mesmerem počínaje, zabývali se vynikající filosofové němečtí zmíněnou lidskou schopností, hledajíce pro ni theorii. Pokusím se tu na základě prací Kantových, Schopenhauerových a studií dra K. du Přela, obnovitele monismu, osvětliti poněkud ony málo známé zjevy. Abychom vybudovali theorii, jest nám započíti axiomem, platným pro smysly obecné, že totiž jasnovidnost jest vnímáním.
Co jest vjem? Vjem jest shrnutím pocitů v jednotnou představu věci; jako neexistuje pro nás, čeho nevnímáme, tak lze říci, že pocit a vjem jsou pojmy ekvivalentní.
Podle Vjasa je pocit projevem inteligence, mysli, jež zjišťuje vlastnosti předmětu, vlastně jejich zdánlivé projevy. Dle Kapila je pocit mentálním projevem, který nám předvádí toliko zdání nějaké věci, kníž se vztahuje. Účinkem pocitu je vjem. Konečně Njaja definuje pocit jako akt vědomí, jímž vcházíme ve spojení s předmětem.
Uvedené definice tří různých systémů se nápadně shodují. Ukazují, že akt pocitu i akt vjemu potřebují tří činitelů, aby se uskutečnili: Vnimatele (smysl, vnitřní mysl), vnímaného (předmět zevních vlastností) a prostředkovatele vnímání (smyslový orgán).
Takový je pochod uvědomovací podle Kapily: 1. idea jako předmět vědomí (grihitri), 2. uvědomení, poznání (grahana), 3. akt uvědomovací (grahja).
Pochod vnímání smyslového podobá se vnímání hyperfysickému a především jasnovidnosti. Důkazem toho jsou četné pokusy moderních magnetisérů. Zkoumajíce případy jasnozření, docházíme ktýmž výsledkům jako Mohini, že totiž subjekt, vnímající zrakově velmi dobře osoby s magnetizérem spojené, i z míst, kam byl vyslán, osob těch naprosto neslyší a naopak, je-li subjekt jasnoslyšným, nebývá jasnovidným; s tímto úkazem setkáváme se i při jevech psychometrických. Z toho plyne, projevuje-li se duše magnetizovaného subjekta brzo tím, brzo oním smyslem hyperfysickým, že každý z těchto smyslů disponuje zvláštním orgánem, a jako stává oko fysické, ucho fysické atd., že existuje i oko astrální, ucho astrální atd. Avšak proč projevy astrálních smyslů jsou tak vzácné a tak nesnadno dosažitelné, když smysly ony existují? Zajisté proto, že si neuvědomujeme jejich činnosti a že naše vědomí nezasahuje ještě do úrovně astrální (úroveň transcendentního vědomí badatelů německých). Celé tajemství vývoje jasnovidnosti tkví tudíž v jediném: v rozšíření pole našeho vědomí.
A nyní pokusme se vymezit pojem vědomí, abychom rychleji nalezli prostředek kjeho rozšíření. Vědomí je onou schopností našeho já, jíž rozlišujeme sebe od jiných předmětů; je to vztah mezi mým já a ne-já, udržovaný různými systémy citlivosti. Jeho výcvik předpokládá nezbytně schopnost vjemu. Zkušenost učí, že vnímáme předměty v té míře, v jaké jim věnujeme pozornost. Ze pozornost je v podstatě zjev dobrovolný , potvrzují všichni filosofové. Proto sledujíce řetěz svých vývodů můžeme usouditi, že pole vědomí rozšíříme až k jasnovidnosti jediné, když vložíme do díla vůli aneb touhu.
A kterak jest nám užíti vůle? Hledejme pomoc u vědy východní, přijměme především její poučení, abychom se vyvarovali malicherných pokusů. Staří indičtí vědci se domnívali, že duch a hmota nejsou věci rozdílné, nýbrž že jsou dvěma póly jedné a téže podstaty. Jedním z důsledků této theorie bylo, že dali lidskému hnutí a myšlení hmotný charakter.
Kromě těla fysického existuje ještě tělo subtilní (jemné), utvořené zjemných prvků, disponující celým ústrojím smyslovým (smysly, intelektem, vědomím). Je po řadě oživováno tělem příčinným, prvým odrazem Atmana, božského Já, Loga. Tělo subtilní má patero smyslů fysických, patero sil psychických, hýbajících pěti zevními smysly, a patero nástrojů, jimiž operuje oněch pět hybných sil. Jinak tělo fysické je oživováno jistými orgány, jež moderní věda nazývá pleteněmi a Indové čakrais (koly); je jich sedm a jsou silovými ohnisky, obrazně lotosy v lidském těle. Jsou to:
1. Muladhara (pleteň posvátná)
2. svadhišthana (pleteň předstojná)
3. manipuraka (pleteň sluneční)
4. anahata (pleteň srdeční)
5. višuddhi (pleteň hrtanová)
6. aguha (pleteň čelní)
7. sahasvara (pleteň šišinková, otvor Brahmanas)
Posledně jmenované středisko (sahasvara) je místem, kde se fysické energie sublimují, aby udržely v činnosti tělo subtilní. Je to tedy střediště přílivu a odlivu velikého oživovacího proudu těla fyzického, jež Sankaračarja30 nazývá kundalini,31 a jako takové náleží do sféry těla subtilního, sídla ducha a vědomí.
Psychický smysl zrakový je lokalisován v pleteni čelní.32 Abychom si uvědomili dojmy tohoto orgánu, dostačí, necháme-li, jak praví Upanišady,33 proudit kundalini pletení aguha, čili prostě řečeno: soustředíme-li volním aktem veškerou nervovou sílu doprostřed obočí, do sídla mentálního zření (oka Šivasja). Čím větší silou nervovou disponujeme a čím dokonaleji vypneme všechno ostatní vnímání,34 tím spíše a většího úspěchu dosáhneme. „Jogin", praví Patandžali,35 „vidí věci pratibhaja, t. j. světlem neboli vědomím, vyplynulým z okamžitého spojení duše s duchem, po předchozím moudrém cvičení této mohutnosti." O tom pojednáme v dalším.
Zrcadlo
Methoda buzení psychických smyslů je dosti nesnadná. Vyžaduje především usilovné péče o astrální organism, jehož citlivost směřováním vůle k neviditelnu se velmi zvyšuje, a pak je třeba, aby žák vedl nový, ustálený život a aby tento nový směr vtiskl duchu i vědomí. V tomto ustavičném boji se zábavami obyčejného života a s proměnami fysického světa jest na vůli, aby se upevnila a nalezla pomůcky v každém ze tří organismů lidského těla. Aby se duchovně rozvinul, je třeba člověku intelektuálnímu, aby cvičil schopnost meditační, jež probudí vněm pravé idey; člověku pudovému jest zahladiti hnutí osobní a naučiti se cítiti s vesmírem a člověku fysickému nutno se uzavříti před vnějšími pocity autohypnosou. To vše zdá se asi západním čtenářům málo vědecké a přece jsou to nezbytná pravidla okkultní výchovy, sledovaná odjakživa žáky duchovních škol.36
Aby pronikl k neviditelnu, třeba odvrátiti se začátečníku od viditelná; teprve později, po dlouhém, trpělivém, houževnatém a ustavičném školení dosáhne takového stupně mistrovství, že bude moci vnímat současně svět astrální i fysický. Odvrátiti se od viditelná, znamená ztratiti vědomí, t. j. spáti jistým druhem spánku fysického, jejž moderní vědci nazvali hypnosou. Ze smyslů spojujících nás s viditelném jsou dva rozhodně pod kontrolou naší vůle; abychom nepociťovali a nechutnali dostačí, když znehybníme. Odpusťte mi naivnost těchto poznámek; jsou užitečné, neboť ukazují na jednoduchost okkultních prostředků k vyvolání neobyčejných výsledků. Ostatní tři smysly vypneme, uzavřeme-li se jako joginas do tichých a temných místností; takto donutíme vůli, aby čerpala veškeru svoji sílu výlučně z neviditelna, zastrálna silou intelektuálního soustředění, jehož moc je daleko větší, než u většiny sebe pokročilejších badatelů. Bylo by ideální, kdyby se mozku dostalo prostřednictvím oněch tří smyslů pomocníka, jehož stejnost a stálost by nerozptylovala mysli; fysický smysl byl by takto uspán a vůle nalezla by nové síly ke školení. Jak známo, užíval již starověk těchto pomocníků; jsou jimi vůně, hudba a světlo. Vědci egyptští a indičtí používali jich k okkultní výchově svých žáků a s tradicí těchto praktik setkáváme se u všech národů. Podrobností nemohu zde uváděti, naleznete je ve znamenitém a moderním díle Papusově „Základové praktické magie". Aby vyvolali magický spánek, použili staří mudrci podle subjektová temperamentu jednoho jeho smyslu; ten jednotvárně dráždili potud, pokud nenastal stav hypnotický.
Abychom probudili smysl jasnovidný, jest nám uspati především čich vhodným vykuřovadlem, sluch hudbou specielního rázu, zatím co v šeru malé lampy upřeme zrak do magického zrcadla. Na magické zrcadlo třeba pohlížeti jako na nástroj usnadňující zahloubání a odvracení pozornost od světa fysického. Avšak to je teprve prvá polovice našeho díla.
Seznali jsme, jak nesnadný a zdlouhavý je vývoj jasnovidnosti, nelze-li spojiti utajenou citlivost „oka Šivasja" s astrálním prostředím v prostoru. Zdá se mi, že bychom jasnovidnost probudili rychleji, kdyby bylo lze soustřediti světlo astrální v jednom ohnisku, jako je tomu u světla obyčejného v zrcadle konkávním. Taková podmínka je splněna v zrcadlech magických; všude, kde se soustřeďuje světlo fysické, jest i ohnisko étherické, ohnisko výchvěvů tvůrčího prostředí. Problém zrcadel sférických je tedy rozřešen; spojíme-li oko s astrálním ohniskem, tu po kratší nebo delší době, což závisí na síle mentálního soustředění, touhy nebo dokonalosti, s jakou sedmá astrální síla našeho těla pronikne „ohnivé kolo"; splněním těchto podmínek probudíme jasnovidnost. Vše závisí, opakuji, na síle volní. Jasnovidnost nebude snad ani dokonalou, ani přesnou, avšak ustavičným a pečlivým cvikem astrální orgány zcitliví až po nejvyšší mez. Zrcadla sférická, výseky koule jsou tedy nejúčinnější. Zrcadla plochá postrádají mohutnosti pohlcovaci a mívají barvu Saturnovu.
Toť jednoduchý výklad účinků magického zrcadla. Shrňme jej několika slovy: Utajená schopnost vnímá světlo astrální, což jest výslednicí dvou protivných akcí, jež tvoři trojici:
Dvojí funkce zrcadla:
1) Pohlcování fysického světla 2) Soustředění na bod v prostoru,
na částečku světla hyperfysického
- +
Výsledek: Jasnovidnost
Doufám, že v dalším temná místa svého výkladu zcela určitě objasním; touha čtenářova dokoná pak ostatek.
Časť prvá - Teória >> Časť druhá - Realizácia