Paul Sedír
(1871-1926)
Najvplyvnejší okultista francúzska 19.storočia, člen rozenkrucianov
pravým menom Yves Leloup

Magická zrcadla

Věštění, jasnozření, úroveň astrální, evokace, posvěcení, Urim a thumim
zrcadla Bhattahů, arabská, zrcadlo Nostradamovo, Swedenborgovo, Cagliostrovo

Časťdruhá - Realizácia

 

(...:::Do češtiny preložil a doplnil: OTAKAR GRIESE:::...)

(vyšlo v PENTAGRAMu)

 

REALISACE

Riše astrální

 

Pokusme se vniknouti do tajemství této duše, této pořadatelky vesmíru; pokusme se, vedeni analogií a poznatky vidců, popsati její nesčetné buňky, sféry, moci, hierarchie; je to veliký úkol, do něhož se pouštím jen s omluvou. Obdobně lze říci, že neviditelno sestává (jako viditelno) z prostor a individualit, jež lze rozděliti ve tři veliké oblasti: pozemskou, měsíční a sluneční. Co se týká prostor, nalézáme v každé z těchto tří oblastí jim odpovídající síly činné v člověku: přitažlivé, odpudivé, promítavé, tvůrčí, vnímavé, přizpůsobivé a skladné. Očité pronikání vyžaduje tu trojí přípravy, jíž málokdo je schopen. Abychom se mohli pohroužiti do těchto strašných kosmických proudů, jest nám dokonale znáti jejich cykly, zákony a kvality. S hlediska života individuálního možno tři oblasti neviditelna přisouditi živlům, elementárům a andělům a z těchto tří kategorií j sou to elementárové neboli duše zemřelých, s nimiž naši vrstevníci domnívají se navazovat styky; zatím týká se to jenom malé části zjevů spiritických. Duše zemřelých bývají někdy poutány k zemi neukojenou touhou, a je povinností jejich zbožných synů, aby zkrátili jich utrpení. Předkové přicházejí rádi do intimního rodinného kroužku, volají-li je potomci láskyplně; tu zjevují se i v magické číši; avšak nechť nikoho nenapadne, aby rušit jejich klid zbytečnou zvědavostí.

Někteří elementárové, jichž energie byla za života obětována výlučně sobeckým záměrům, upadají do proklatých krajů chmurné družice, kde se tísní upíři, černí mágové, bratři zvrácenosti, zaslíbeni nevyslovitelným mukám věčného zatracení tam naplňuje se zákon smrti v absolutním smyslu.

Odvraťme oči vidce od těchto strašných míst a ponořme jev oblast pozemské životnosti, v oblast živlů. Jsou tu duchové živelní, saganové Paracelsovi. Jich množství přesahuje jakýkoli výčet. Každá bytost, praví kabbala, každá rostlina, každý kámen je oduševněn. Jsou to projevy tvárné mocnosti, nesčetné armády přírody: Šadaim. Na dně chmurných rybníků a močálů leží smutní šedivci siných očí, na hřebenech vzbouřených vln mužští a ženští tritoni a rozmarné undiny, někdy přítelkyně člověka, častěji však nebezpečné čarodějky; zázračné útvary vášní, jichž kouzlo vrhá člověka na úskalí zločinu a šílenství. Slyšíte v podzemních jeskyních křišťálová kladiva skřítků a zlomyslných koboldů? V neviditelných hlubokých kovárnách vězní trpaslíci čisté duše ve skvoucích hrobkách z drahokamů, zatím co zpola vzdušní, zpola hrubohmotní trolli, brownie (brauni), nixy, ochránci to pověrčivých Walesanů, laškují na prahu chaty. Videc obdivuje vzdušné tvary vil sestupujících v paprscích luny; jenom nejkrásnější umělecká díla lze přirovnati k těmto vděkuplným sylfidám. Celý středověk, unavený hrůzami chmurné mystiky křesťanské, zvedal k nim srdce prahnoucí po úsměvech, zatím co sniví obyvatelé Černého lesa, poděšeni jejich vrtochy a ženskou proradností, v úzkostech uctívali vzdušné elfy. Nejvyšší kosmičtí elementálové, ohniví poddaní krále Jehuela a jeho sedmi ministrů, žijí v jemných sférách ohně. Salamandři j sou hrozní a blízcí andělů, jejich život je dlouhý a mravy čisté.

Tyto čtyři třídy bytostí odpovídají třem říším viditelné přírody a jsou v ní neviditelnými činiteli .Hierarchie nekonečných stupňů vespolek je spojuje. Podle Paracelsa saganové se rodí, žijí, žení se a umírají, ale neuchovávají si vědomí své pozemské existence, proto tradice pokládaje za smrtelné. Vědomí a tudíž i nesmrtelnost jen tehda je možná, vstoupí-li oživující jiskra božská do říše lidské.

Celkem nás elementálové nevidí, jako my nevidíme jich, avšak mohou se státi viditelnými, naleznou-li ve vnějším prostředí s dostatek tvárné hmoty, aby sejí přioděli. Pak vyvolavače ochraňují nebo trápí.

Vyšleme v noci, když měsíce přibývá, jasnovidce do sfér nadpozemského života, nechejme ho pozorovati na vlnách nadzemského etheru, v oceánu síly oživující naši planetu, tu oslní jeho oči lesk těchto neznámých oblastí, spatří mezi dušemi spravedlivých vznášeti se na souladných vlnách kosmické symfonie Elohimi a kolovati jiná slunce, pronikne do lůna obrovských vln zemské spirály, uzří planetární genie, kterak žehnají národům blahodárnými účinky, zatím co ve dvojím uzavřeném proudu sestupují a vystupují duše bez konce na vlnách nebeského ohně.

Tato vznešená podívaná vyžaduje však čistého vidce, neposkvrněné duše a nerozkladné vůle. Dotýkáme se tu posvátných tajemství extáze. Neradíme, abyste se dali do badání ihned, nýbrž po letech vytrvalého studia. Již dosti rozsáhlé pole nabízí se vám ke zkoumání, dovedete-li se omezit na obor jasnovidnosti fysické a na studium nejnižších oblastí astrálních.

To jsou nejběžnější prvky západní tradice týkající se bytostí astrálních; nyní umožníme čtenáři jiný pohled na týž předmět, a tu v krátkosti načrtneme indické theorie, uložené ve Vedešu a Puranešu.

Podle Rig-Vedasja (IX., XVI., 20) je patero řádů stvořených věcí: Bohové, lidé, gandharvas, hadové a pitaras (duše předků). Zde pojednáme o třídě třetí a poslední. Je známo, že jedna ze základních theorií vedantismu učí, že prakritis (prvotní hmota, prima materia) diferencujíc se, odívá se třemi kvalitami (gunais). Prvý gunas nazývá se světlo (sattvam), netečné a trpné; Osvěcujíc pracuje k projevení věcí; druhý nazývá se vášní (ragas), je příčinou přitažlivosti a pohybu; třetí zove se temnotou, nevědomostí (tamas), je netečný, temný a potlačující. Všechny bytosti sestávají z těchto tří vlastností v různém stupni činných; jimi se rozlišují a dle nich se třídí i bytosti neviditelné; Išvara Krišna počítá jich osm, Sankhja Karika (LIII) je blíže určuje, jakož i Bhagavadgíta (IX., 25 a XVII., 4) a Manu (XVIII., 44, 47, 49, 50), jak ukazuje následující tabulka, již lze také čísti jako tabulku Pythagorovu.

Gunas:	Sattvam	Ragas	Tamas
Sattvam	Brahman Pradžapati Viras	Devas Sóma Pitaras	Viditelní tvorové
Ragas	Gandharvas Jakšas (polobohové)	Viditelní tvorové	Viditelní tvorové
Tamas	Rakšasas Pišačas (démoni)	Viditelní tvorové	Viditelní tvorové

Moderní spisovatelé rozlišují následující třídy bytostí:

a)  Rupa-devas; jsou to planetární duchové ve vztahu k úrovni rupa-lokam; mají různé tvary.

b)  Arupa-devas; nejvznešenější planetární duchové spravující úroveň arupa-lokam; jsou bez-tvární a čistě podmětní.

c)  Pišačas; „skořápky" žijící v kama-loke, po přechodu Já do devachanu.

d)  Mara-rúpas; „kukly", abnormálně přitahované hmotou; nežijí ani psychicky, ani spirituelně, a proto nemohou vejíti do devachanu.

e)  Asuras; elementálové lidských tvarů.

f)   Zvířata; elementálové nejnižšího řádu, náležející různým třídám zvířecím nebo oblastem přírodních sil.

g)  Rakšasas; démoni, duše neboli astrální útvary čarodějů; lidé, dosáhnuvší mezí zapovězeného vědění. Ať mrtví nebo živí, znásilnili přírodu.

Předchozí pojmenování značí prostě různé existenční stavy božské jiskry vyvinující se na čtyřech astrálních úrovních a ve třech fysických říších, aby dobyla v člověčenství vzácného daru svobodné vůle; nad nimi vznášejí se zářící říše devanam a nad těmito děti Šivasja. Tyto astrální bytosti mají těla - avšak karmana (nesprávně karmou) nepodmíněná - krásná i ošklivá, podle stupně spirituality, mohou se však zdokonaliti patřením na Brahma (Čhandogja-Upanišad VIII./VII., 3).

Všechny uvedené neviditelné bytosti mohou člověka posednouti (zmocniti se lidského organismu a projevovati se jím); posedlost vyššími duchy je blahodárná, posedlost zlými bytostmi škodlivá. Uctíváním můžeme jim však uniknouti anebo si je nakloniti. Prvé uctíváme rozjímáním o Atmanas, druhé vyhlazením žádostí, třetí skutky. Gandharvas reagují na hudbu, vůně a květiny, jakšas domáhají se pozemských dobrodiní, rakšasas libují si ve výparech krve, prolité vlité válce; zaženeme je mantrais (zaklínáním). Elementálů se zbavíme, nabídneme-li jim misku rýže nebo splníme-li jejich přání, aneb rity černé magie.

O vidcích

Přistupujíce k jasnovidným pokusům nestačí, známe-li obecnou theorii, nýbrž dlužno přizpůsobiti se každému jednotlivému případu. Proto vysvětlivše mechanism jasnozření, shrneme v těchto řádcích způsoby, kterak postupovati v povšechné přípravě se zřetelem k experimentující osobě. Všichni nehodí se stejně k vyvinování jasnovidnosti; rozhodují tu prostředí (život, domov atd.), narození a zvyky. Astrologicky, sestavením horoskopu lze určiti dosti přesně subjektův temperament a stupeň rozvoje jeho psychických smyslů. Směrodatnými jsou tu vlivy horních planet, urana a neptuna, jež uplatňují se výjimečně a jen vnáší race u jedinců vyspělejších. „Je-li neptun mocný, pracují jeho aspekty se sluncem a měsícem mocně k rozvoji jasnovidnosti. Neptun zasahuje činně do rozvoje povahy lidské, jen když se nachází poblíž domů I., X., VII., a IV., tedy v postavení rohovém; tehda jsou jeho účinky důsledně mocné." Raphael tvrdí, že kvadratura a opozice urana se saturnem rovněž napomáhají kjasnovidnosti. Jsou ještě jiná postavení, jež přispívají k probuzení této schopnosti; nalezneme je ve znamenitých moderních úvahách astrologických. Nelze-li však použíti nativity - operace dlouhé a vyžadující přesnosti - zvláště jedná-li se o rychlý pokus, možno použíti methody čtyř temperamentní Není to systém suše analytický, nýbrž živoucí a plodná adaptace velikého díla Slova v zevněj šku člověka.

Mistři tyto metody znali a Elifaš Lévi v jedné své knize o magii roztřídil schopnosti podle čtyř temperamentů takto: temperament nervosní jeví náchylnost k jasnosluchu a ke geomancii, cholerický snáze vyvolává zjevy nebo je určuje, sanguinický vyvíjí schopnost psychometrickou a lymfatický jasnovidnou.Jedinci, jichž oči a vlasy jsou různě zbarveny, nejvíce disponují k magickým schopnostem. Ke konci poslední a důležitá rada: Buďme si vždy vědomi, že naše skutky vytvářejí v neviditelnu jim odpovídající útvary; krásně, byly-li skutky vznešené, ošklivé, byly-li sobecké. Děsivé obrazy, jež zpravidla zříme na počátku pokusů, bývají symbolickými obrazy šerednosti naší vlastní duše; proto zbavme se nejdříve této šerednosti!

Roztřídění zrcadel

Nejstarším dokumentem o magických zrcadlech jsou Mojžíšovy poznámky o úrím a tummím. Toto tvrzení zdá se býti odvážné, uvážíme-li nesrovnalosti různých komentátorů, týkající se tohoto předmětu. Filón Žid v nich spatřoval obraz čtyř symbolických zvířat, jiní stotožňovali je s dvanácti kameny na efodu a Elifaš Lévi s dvěma onyxy, jež tvořily sponku k náprsníku veleknězovu; jedni viděli na nich nesdělitelné Jméno, druzí jména dvanácti kmenů israelských, zatím co jednoduché prozkoumání biblického textu nám ukáže, že žádný z uvedených výkladu plně neuspokojuje. Vysvětlivky, jež se nacházejí v Umění magickém (Art magie or mundane, submundane et supermundane spiritism, New York, 1876), podal jeden planetární génius v krystalu:

„Nejlepší a nejstarší methoda věštčí je krystalem nebo urimem a tummimem. Její původ je nebeský a inspirace, vidění a spojení, získaná krystalem prostřednictvím člověka čistého a svatého, byla vždy božská a prosta jakéhokoli lidského vlivu. Moderní praxe s krystalem je právě tak účinná, jako bylo užívání urimu a tummimu u židů. Jasnovidec podává krystalem neklamná sdělení. Ve skutečnosti neobjevují se duchové v krystalu, avšak vidci dostává se magnetické pomoci, aby pronikl hloubkami duchovního světa prostřednictvím průhledného nástroje, jímž navazuje velmi důvěrné styky s duchy, kteří rádi rozmlouvají se smrtelníky."

Hieroglyfická analysa hebrejských slov potvrzuje tento způsob vidění. Kořen tummimu: TM je „znakem všech znaků, symbolem veškeré dokonalosti, dokonalým obrazem vesmírové duše". Plurál (množné číslo) IM značí trpný vesmírový projev: Hlavní idea je tedy idea odrazu, obrazu přijatého a věrně podaného zrcadlící plochou magického krystalu. Urim je nejvyšší manifestací světla, jež zhmotněno sahá až k odrážejícímu zrcadlu. Buďsi tomu jakkoliv, nevysvětluji více, nechtěje vnucovati svého náhledu.

V Indii ještě dnes užívají „zasvěcení žáci" v podzemí chrámů zlatých zrcadel. Starověk znal rozmanitá kovová zrcadla pro magii černou i bílou. „Thesalští Sagastové psávali na zrcadla svoje nesrozumitelné formulky krví; jakmile měsíc - druhé zrcadlo - odrazil krvavé značky, objevila se odpověď sama od sebe na jeho stříbrolesklé přibývající ploše. Tak se věštilo."

V Japanu zhotovují magická zrcadla velikých rozměrů z ledvince (nefritu) anebo jiného dokonale hlazeného kamene; velmi krásné vzory nacházejí se v Guimetově museu. Papus popsal v jedné schůzi Neodvislé skupiny pro esoterní studiu magické zrcadlo, dovezené z Indie malířem J. Tissotem. V podstatě je to průzračná krystalová koule, na níž subjekt upře oči. Středověcí mágové používali zrcadel cínových nebo měděných; krystalu sv. Heleny používali rovněž; v dalším pojednáme o jeho posvěcení. Proslulý Nostradamus nebyl astrologem, nýbrž jasnovidcem, a všechny svoje věštby viděl v zrcadle. Dru J. Deeovi, nejslavnějšímu okkultistovi zdob renaissance, daroval duch velmi vzácný magický kámen; rukopisy knihovny cottonienské zmiňují se o něm jako o krystalu; jiní pisatelé tvrdí, že to byla koule z kamenného uhlí, dokonale vyhlazená a opatřená držadlem. R. 1842 nalezli ji u Horace Walpolea v Stawberry Hill; pak byla prodána neznámému za 336 franků.

K černým zrcadlům řadíme arabské zrcadlo mandeb, o němž v dalším ještě pojednáme; pak zrcadlo du Potetovo: je to kruh nakreslený uhlem na podlaze. Ze všech zrcadel, jež vynalezli žáci tohoto mocného magnetizéra, je nejlepší následující: Oválný lepenkový kotouč (asi 10 cm v průměru) polepíme z jedné strany cínem (staniolem), z druhé suknem. Operatér toto zrcadlo silně zmagnetuje, načež, je-li potřebí, položí na pravou dlaň, prsty obemkne okraje jako magnetickými hroty, z nichž roní se fluidum, a ze vzdálenosti asi jedné stopy od nosního kořene upřeně naň zírá; má-li se co udáti, dostačí desítiminutové zírání do zrcadla, aby nastalo vidění.

Zrcadlo Swedenborgovo. Cahagnet popisuje je v Arcanes de la vie futur e (Arcana budoucího života) a v La magie magnétique (Magie magnetická); způsob jeho výroby byl odhalen Cahagnetově somnambule duchem, jenž byl kdysi oddán osvícenému švédskému vidci: „Jemně rozmělněnou tuhu smísíme s přiměřeným množstvím olivového oleje a na mírném ohni roztopíme, až se obě hmoty řádně smísí na čisté stejnorodé těsto; horkou směs vylijeme poté na kousek čistého obyčejného skla položeného na dvě dřívka a předem ohřátého, aby neprasklo; hmotu vyléváme na sklo velmi opatrně, aby všechny jeho části byly jí stejnoměrně pokryty; vzniklé nerovnosti vyrovnáme štětcem, a je-li vrstva nečistá, posypeme ji tuhovým, jemně prosetým práškem, čímž vznikne velmi celistvý, hladký amalgam. Takto připravené zrcadlo položíme vodorovně, necháme vychladnouti a použijeme teprve za několik dní, když jsme je dříve vhodně zarámovali. Má tu přednost, že neunavuje tolik zraku a silně nezrcadlí okolních předmětů; při pokusu nutno umístit je tak, aby neodráželo osoby do něho zírající. Používáme ho jako jiných magických zrcadel; postavíme se za osobu, jež přeje si vidění, a hledíme upřeně na její záhlaví (nad krční jamku, kde se nalézá mozeček) s pevným přáním, aby fluid promítaný naším pohledem, spojil se s jejím fluidem a ji osvítil. Zároveň prosíme ochranného ducha oné osoby, aby, uzná-li to za vhodné, usnadnil vidění. Tímto zrcadlem docílil jsem týchž výsledků j ako j inými zrcadly".

V Almanachu mága (L'Almanach du magiste) z r. 1894 nalezneme pojednání o pokusech, konaných magickým zrcadlem, zhotoveným z dřevěného, lehce zuhelnatělého kotouče. Hle, co praví experimentátor o svých viděních: „Po několika minutách upřeného zírání plocha zrcadla se zamlží a pokryje jemnou modravou parou. Zanedlouho páry přibývá, až mění se vjakési modravé a fosfo-reskující světlo, jež ozařuje okolní předměty zvláštním leskem; nakonec válí se v hustých mračnech po zrcadle i mimo ně. Pak teprve objevují se vidiny, někdy velmi zřetelné, odnášející se k vidcovu přání".

K lesklým zrcadlům řadíme i zrcadlo Cagliostrovo, sv. Heleny, krystal neboli zrcadlo magnetické, zrcadlo narkotické, jehož tekutá náplň připravovala se destilací magických rostlin, atd. „Byla to skleněná baňka naplněná čirou vodou aneb magnetovaná křišťálová koule (předměty silně lámající světlo astrální), do nichž nechával Cagliostro dlouho zírat svoje „holoubky"; jak nazýval nevinné hochy a dívky, jichž používal za trpné vidce a jež ovládal výrony své magnetické vůle. Tyto malé bytosti viděly odehrávati se řetěz budoucích událostí jako série obrazů vpravdě sibylských, konkrétních proroctví, jež čekají jenom na vysvětlení. Holoubci pracovali na zavolání. A když Cagliostro přednesl pojednou nadšeným a vášnivým hlasem vzletný výklad, tu zkrotil největší posměváčky a pochybovače."

Konečně hrabě de Gabalis podává předpis ku zhotovení čtyř druhů mystických vabidel živelných duchů; abychom přivábili salamandry, užijeme skleněných koulí naplněných obyčejným ohněm, udržovaným po čtyřicet dní; pro sylfy naplníme je zhuštěným vzduchem, pro undiny vodou a pro skřítky zemí. Ponecháváme čtenářovu důvtipu, aby odkryl pravý smysl tohoto předpisu.

Magická zrcadla lze tedy rozděliti dle tvaru následovně:

1.     Na kotouče a nástroje černě zbarvené - zrcadla Saturnova^3

2.     na baňky a krystaly naplněné vodou - zrcadla měsíční;

3.     na sférické části kovové - zrcadla sluneční.

Prvá se hodí nejlépe jinochům, druhá ženám a třetí, více syntetická, vidcům bez vůdce.

Uvedená zrcadla lze opět rozděliti na čtyři druhy, pnhlížíme-li k temperamentu experimentujících osob; a tu možno voliti i jejich složení ve shodě buďto se čtyřmi temperamenty zvířetníkovými aneb sedmi planetárními; je to snadné, přes to, že málo rozšířené v theorii o souvztažnostech.

Takovéto jsou základní rozdíly mezi magickými zrcadly. Snad, experimentujíce, naleznete mnoho jiných; než nekalme vynálezcům radosti z jejich objevů.

 

Časť prvá - Teória << Časť druhá - Realizácia >> Časť tretia - Prax