PhDr. Jan Kefer
(1906-1941)
Český spisovateľ, člen spoločnosti českých hermetikov Universalie,
redaktor a rektor na Slobodnej škole vied hermetických

Syntetická magie

Definicie magického,
Mágie její podstata a problémy

Časť tretia - Podstata a cieľ mágie

(...vydalo nakladateľstvo Trigon v Prahe 1991, vydanie druhé...)"

..."pod  povrchem  plynulých dějů  svých  dní  a  nocí,  tušíme  nezměnitelnou skutečnost,  pod  příkrovem  událostí  svých  životů  a  svých  smrtí  tušíme nezměnitelnou  pravdu. Vnímáme svět a věříme, že mu rozumíme,  avšak naše životní  zkušenost  se  podobá  víře  divocha  v jeho  fetiš"...

 

§ 7. Podstata magie

Chceme-li  pochopiti  podstatu  magie  a  soustavu  této  nauky  v celé  její plnosti, musíme dáti výhost veškeré naivitě a nelogičnosti, kterou byl a jest tento obor  opřádán.  Pověry,  animistické  inkantace,  lidové  rituály  a  zvyky, s kterými  jest   magie   neprávem   ztotožňována,   náležejí  více   do   oblasti antropologie,  sociologie  a  sociografie,  byť  by  i  po  stránce  magicko-esoterní obsahovaly  leccos  zajímavého  a  důležitého.  Dále  nutno  se  oprostiti  od náboženského a citového zaujetí. Nepodceňujeme nijak mystické spekulace a vytržení, obracejí-li se na pláň metafysickou, ale nutno uvážiti, že magie větším dílem náleží řádu tohoto světa, jeho silám a jeho řádu a hodláme-li ji správně logicky zhodnotiti, jest nám náboženský a mystický cit překážkou. Konečně  jest nutno  při  definování  magie  opříti  se  o  zkušenost  badatelů v tomto  oboru  odborně  pracujících  a  nikoli  o  laické  výklady  nevědomců  a fantastiku exaltovaných nadšenců. Badatelé  zabývající  se  magií  pouze  teoreticky  a  vycházející  z pramenů nepůvodních chápají magii tak, jak se projevovala v historické skutečnosti. Názor moderních okultistů, kteří se nevěnovali syntetickému studiu magie a praktickým pokusům, kryje se většinou s názorem prvnějších. Magie ve své podstatě jest jim jakousi naukou, která se snaží uvésti v soustavu mantické praktiky,  démonologii  různého  druhu  a  praktiky čarodějnické.  Mnohdy  se značným   aparátem   kulturně-historickým   studují   pozůstatky   magických představ, aniž by však vystihli jejich podstatu.

Magii dělí na praktiky divinační, rozlišujíce mantická znamení přirozená (nebeská znamení, sny, inkubace, extase, jasnovidnost) a umělá (hieroskopie, mystika písmen, magická zrcadla atd.) a na praktiky související s animickým  názorem  na svět, po případě kotvící na  negativní stránce náboženských teologií a mravností. Do tohoto  oboru  řadí  nauku  o démonech,  o  domnělých   projevech   mimosvětských   inteligencí,   praktiky očarování a ony, které souvisejí s ochranou proti různým škodným látkám a zásahům, ať již pozemské či astrální povahy.

Tento názor zajisté bude vyhovovati těm, kteří si přejí popisu magických jevů co možná  nejnaivnějšího, aby s povýšeným  úsměvem moderního člověka  magii  i  její  projevy  zamítli a označili  jako  pověru,  nebo  těm,  jichž náboženské představy nemohou se obejíti bez zásahu démonických personifikací a jejich vlivu a chtějí ujíti životní  všednosti  více  následkem vrozeného romantismu než skutečné duchovní potřeby. Chceme-li dosáhnouti  podstatné definice a celkového  pochopení  magie, musíme  vycházeti  ze  syntetického  názoru,  jenž  pramení  z děl  badatelů skutečně významných, jejichž vývody jsou podepřeny i badatelskou zkušeností a pokusnou praksí pracovníků moderních. Jedině touto metodou jest možno, aby se nám otázka magie, magického a problémů jejich objevila v celé své šíři a mohla tak podati nezkreslenou a jasnou odpověď.

Řekli jsme, že nutno rozlišiti podstatu magie samé na část exoterní, to jest na onu část magie, která pomocí dosud vědecky přesně  nedefinovatelných sil dochází ke konkrétním, definovatelným účinkům a na část esoterní, která obsahuje  vlastní  syntézu dění. Esoterní  část  magie  není  veřejnosti  dosti známa; je plodem osobitého  růstu,  náplní  inteligence a  mravních  sil,  tvoří intimní osobní  kredo člověka, s kterým  žádný  opravdový  charakter  na veřejnost nevystupuje. Proto  také  většina  tak  zvané okultní  literatury  jest věnována oné  magii exoterní, která  na  pochopení a inteligenci  neklade zvláštních požadavků. Magie  exoterní  může se  však státi  velmi  důležitým nástrojem pro magický esoterismus, je-li vedena metodou rozumu a logiky. Proto nelze  ji v její vlastní  podstatě  podceňovati, i když  by si  nestranný zkoumatel  na  základě  literatury, která  se za magickou  vydává, mohl o ní učiniti názor ne příliš lichotivý. Proto nebude nemístné uvědomiti si v krátkém přehledu moderní práce výsledky pokusné magie.

Podle  moderních  badatelů  možno  také  definovati  experimentální  magii jako nauku o bezprostředním využití  přírodních sil. Zatím co obecná  věda využívá přírodních sil pomocí přístrojů a zákonů majících původ v poučkách fysiky a chemie, tvrdí moderní okultisté, že prapříčina všech těchto projevů záleží ve skrytých, latentních neb  okultních  silách  přírody,  takže  působíce magicky  na  tyto příčiny všech  věcí,  můžeme  tím i působiti  na  úroveň fysickou. Tento názor kryje se s odvěkým učením klasické magie o zákonu analogie.  Tuto teorii o příčinách, na  které  může  člověk bezprostředně působiti,  možno aplikovati  do  světa  hmotného  (alchymie,  astrologie) i do světa biologického (magie), zatím co akademická  věda definuje vzájemné vztahy hmotných těles jako magnetiemus, to jest přitažlivost a odpuzování těles jak na zemi, tak i ve vesmíru. Magie činí mezi tímto magnetismem či elektřinou moderní vědy rozdíl ještě jemnější a odstupňovává jednotlivé vlivy „magnetické“ hmoty  nebo  živočichů  podle  hmotného  složení  nebo podle směru pohybu do různých kategorií. Těchto kategorií bylo v klasické magii v základě  sedm;  byly  pojmenovány  podle  planet a byly aplikovány  na makrokosmos i mikrokosmos.

Podle zákona o analogii vyvolává magie účinky v úrovni fysicképůsobením na příčiny v úrovni okultní. Podle staré tradice  všechna  náboženství mají svoje jádro a zapříčinění v magii. Tatáž tradice připisuje vznik magie Atlantidě, domnělé předhistorické pevnině, o které se zmiňuje  Plato.V Egyptě, Chaldeji, Babylonii,  Palestině a Indii byla  magie vypracována  souběžně s vývojem náboženství. Základní text obsahující veškerou magii v několika větách jest Smaragdová  deska  Hermova, dílo  neobyčejné  filosofické  hloubky. Prameny magie  nesoucí  pečeť náboženských  prvků  lze  nalézti  v Genesi,  v evangeliu sv.  Jana,  v Apokalypsi,  v některých  zpěvech  Védických  a  jmenovitě  ve středověké  Kabbale. Vedle  tohoto  syntetického,  nábožensko-filosofického směru magického, byla magie budována  jako  přírodní  věda  bez  ohledu  na náboženská  dogmata. Prameny  tohoto  druhu  magie  jsou  díla  Demokrita, Platona, Plotina, Porfyria, Jamblicha, Raymunda Lulla, Agrippy z Nettesheimu, Paracelsa, Ekartshausena, Fabre d‘Oliveta, Elifase Léviho, Stanislava  de Guaity, Reichenbacha, Mesmera, Gérarda  Encausse, dra Randolpha a dra Staudenmaiera. Mystickou magii vzali za podklad mohutných moderních hnutí Blavatská (teosofie), dr. Steiner (antroposofie) a dr. Hanish (mazdazdan).

Vlastní moderní magii, do které má býti uvodem naše kniha, representují badatelé sdružení ponejvíce ve společnostech pracujících neveřejně metodami výlučně vědeckými. Neveřejnost moderní magické práce souvisí v první řadě s oním faktem, že správně  pochopená experimentální  magie vede nutně k magii esoterní, k syntéze utvořené inteligencí badatele, jejíž plody uspokojují mysl natolik, že netouží po veřejné publikaci, která by se nevyhnula zbytečným polemikám. V dnešní době, kdy analytická metoda zvítězila a ovládá veškeré obory kulturní, bylo by bláhovým snem se domnívati, že kultura myšlení a cítění, jež vznikla na základě metody syntetické, vykáže jakoukoliv sociální působnost. Proto moderní  pracovník v zájmu  svého  klidu a výsledku  své práce halí se do nejpřísnějšího soukromí i když snad současná kultura jest tímto jeho postavením ochuzována o bohatý a životný proud. Přesto však výklady magické filosofie  bez  jakéhokoliv  zásahu  odborných pracovníků  jsou  potvrzovány  v nejnovější  době i moderní vědou. Tak  na příklad zákon analogie, udaný Smaragdovou deskou, jest potvrzován především  lékařstvím  v oboru sugesce a autosugesce. Jak  zjistila  moderní věda, působení na úrovni mentální může vyvolati účinky na úrovni fysické, jež se projevují určitými fysickými změnami a mohou dokonce způsobiti i vyléčiti vážnou chorobu. Magický zákon o analogii  makrokosmu a mikrokosmu potvrdila i fysika a chemie teorií o atomech,  molekulách, elektronech a ionech.

Psychologie a  sociologie  dospívá  k těmže  výsledkům, které  předpokládají  existenci  zákona o davové sugesci  a  tvoření  silných proudů mentálních. Hermetické  nauky  o  existenci  prahmoty  potvrzují  se rovněž znenáhla novými výzkumy chemickými a i moderní filosofie blíží se leckdy teoriím magickým. Naše  dílo  chce  ukázati  magii  nikoliv  jako  pověru  lidových  žaltářů  neb fantastického romantismu, nýbrž jako přírodní vědu svého druhu a syntetickou filosofii, jež dovede hypoteticky odůvodniti a cestou rozumovou vysvětliti nejen staré praktiky náboženské i „čarodějnické“, ale i podati teorie uspokojivě vysvětlující problémy, s kterými moderní člověk dosud zápasí. Jak  z tohoto  krátkého  přehledu  vidno,  tvoří  se  principy  teoretického okultismu i praktické magie zákony analogie a syntézy. Tyto zákony zasahují do všech oborů hermetismu, doplňují je vzájemně a poutají k sobě do té míry, že lze jen velmi nesnadno definovati  jejich  hranici.  Tak  magie experimentální i esoterní zasahuje do jisté míry i do teoretického okultismu vlastního, neboť záměrně vyvolané účinky      předpokládají  i určitou teoretickou znalost příčin a magie není uměním vyvolávati účinky bez příčin, jak její odpůrci často tvrdívají, nýbrž  uměním využíti k požadovaným účinkům síly aneb příčiny dosud všeobecně neznámé. Praktickou magii možno děliti podle činnosti na mužskou nebo ženskou, aktivní nebo pasivní.

ČINNOST
AKTIVNÍ                                       PASIVNÍ

1. Astromagie                                   1. Astrologie
2. Teurgie                                        2. Mystika
v působení na organické bytosti
3. Emise sil                                      3. Recepce sil
v působení na hmotu
4. Alchymie činná                            4. Alchymie trpná
v divinaci
5. činná                                           5. trpná

 

Magie vysílání a přijímání sil v působení alchymickém tvoří pak zvláštní obor, tak zvanou hermetickou medicinu, která jako pomocných nauk užívá i oborů ostatních. Podle dvou  základních  pravidel  léčitelských „contraria  contrariis“  nebo „simila  similibus“ dělí se opět na dvě  třídy analogické hořejšímu dělení magie. Astromagie  jest aktivní  působení evokovanými  silami  hvězdných emanací, kdežto astrologie použitá v magii využívá  působících   proudů vesmírových, tak  zvaných  hvězdných  sil, k uskutečnění  předem  určených záměrů.

Teurgie  jest  úmyslným,  chtěným  a  činným  stykem  se  silami,  které možno  populárně  nazvati  inteligence  vyššího  řádu,  kdežto  mystika  je pasivní, ženské přitahování těchto sil do vlastní bytosti. Magická emise sil odpovídá eulidskému dekretismu; její obory jsou velmi četné.  Patří  sem  tak zvaná  magie mentální,  sexuální  mužská,  fascinace, hypnotismus,  magnetismus,  spiritismus a jiné obory  pokud  mohou  býti kvalifikovány jako činné, aktivní projevy na rozdíl od magické recepce, kde se  operatér  ztotožňuje s objektem  a  přitahuje  pasivně,  žensky,  žádané  síly nebo vlivy. Příklady tohoto oboru jsou magie sexuální ženská, vampyrismus, somnambulismus.

Alchymie jest nauka o záměrné přeměně hmoty. Podle způsobu  práce, lze ji děliti  na  dvě  shora  uvedené  kategorie Operatér  nahražuje  přírodní laboratoře ve svých atanorech  nebo  užívá  v určitých  obdobích svého díla spontánních  přírodních  pochodů. K alchymii  řadíme i spagyrii a nauku o drogách užívaných v magii a v hermetickém lékařství. Divinace je předvídání  minulých,  současných  nebo  budoucích, dosud neznámých dějů. Může se díti dvojím způsobem: činně, vniká-li operatér do sfér příčinných nebo trpně, nechá-li těmito sférami pouze na sebe působiti. Divinačních  neboli  mantických  metod  je nespočet.  Astrologie   mantická, cheiromantie, rhabdomantie,  jasnozření,  jasnosluch a jiné patří do této kategorie.

Jak již bylo řečeno, vede praktická magie k vlastní magii esoterní. Síly, jež intervenují v dílech  praktických,  nutno  studiu  podrobiti  jako  jsoucnosti  a zde již se badatel ocitá  v oblasti  magie  esoterní,  kterou  bychom  mohli nazvati  teoretickou, kdyby  nevytvářela  velikých  praktických  děl,  ne  již  na pláni fysické přírody, nýbrž v oblasti ducha a osudových sil ženoucích vpřed lidský  život. Zde, na sféře duševní  rovnováhy  člověka,  jest  podle  našeho názoru největší přínos magie. Ustoupí-li časem díla  magie praktické výzkumům  akademické vědy, zůstane  provždy  tato esoterní  magie  oblastí svého druhu, oblastí v civilisačním úsilí nejdůležitější, neboť vytváří svobodného člověka a umožňuje dokonalé prožití a pochopení všech krás a veškeré nádhery života. Tato esoterní magie má tři základní aspekty: mravní, terapeutický a filosofický. Jest skutečnou realisací kultury, jinak řečeno jest využitím  zákonů  dění  k záměrné  akci ve  sféře  bytí. Tuto magii  možno definovati bez obavy, že by tato definice nevystihovala její  podstatu, následovně:

Magie jest pochopením a využitím rovnováhy bytí

 

§ 8. Účel a cíle magie

Každá nauka, která zůstává pouze teoretickou a neprojeví se činem, jest zbytečnou  a  neužitečnou;  zaměstnává ducha,  jenž  má  obsáhnouti  plnost života   v celé jeho vznešenosti, pouze jedním směrem. Tato věta platí zvýšenou  měrou  v magii,  neboť  magie  dotýká se lidského  života,  jeho bytnosti i projevů  více, než jiný  obor  lidské  kultury. Účel a  praktická hodnota magie vyplývá již ze všeho, co bylo pověděno.

Nejlépe snad vyslovil  užitečnost  magie Cicero ve slovech, že  zasvěcení (magické)  učí  nás  nejenom, jak býti v tomto  životě  šťastni, ale plní nás  i nejlepšími nadějemi k smrti.  Mnohým bude se snad  zdáti  tato věta  příliš populární a nevědecká, avšak jen zběžný pohle na dějiny lidstva i současnost  nás  poučí, že veškerá civilisace velmi  málo dbala o vytvoření harmonického jedince, jehož rozum, cit i vůle by se nacházely v souladu. Vespěchu moderního života nacházíme jen tváře zbrázděné sobectvím a vášněmi, jichž díla obsahují již ve svém zrodu smrt a zkázu; štěstí, dokonalé vyžití  života jest všemi hledáno, ale málokterým nalezeno a přece běží o hodnotu nejvyšší, o největší dobro, které může skutečnost bytí dáti jedinci, jenž  je schopen si uvědomiti sebe i řád, který ho obklopuje.„Kdo by nepokládal za užitečné a potřebné to, co jest ku prospěchu lidstva, co odvrací zlo, léčí nemoce, zahání přízraky, zachovává život, čest a ryzost štěstěny, aniž by se dopouštělo urážky Boha a náboženství“, tak ptá se starý Agrippa lidí své doby a tuto jeho otázku možno adresovati i dnešnímu lidstvu.

Bohužel, tak jako století šestnácté, tak i naše hledá všude jinde, než aby si přiznalo jednoduchou odpověď, kterou dává magie svým žákům. A děsil-li se člověk středověku strašlivých kvadratur Saturna s Martem, démonického vlivu Tartaru a temných oblak, byl to stejný útěk před  skutečností vítězné síly lidského ducha, jakým i dnešní  člověk  prchá  před  zodpovědností  mravní  i myšlenkovou,  hale  se  za  neosobní  síly  přírodní a společenské vyjadřované slovy „společenské  zákony, třídní boj, smysl dějin, krise“, jež jsou stejnou pověrou jako pověra středověku, avšak sociálním dosahem daleko nebezpečnější.

Pověrčivým bude síla svobodného ducha nesmyslem; budou se dále děsiti života a osudu, budou dále naříkati pode jhem domnělých nutností, jímž se bude hermetický filosof pouze usmívat. Neboť harmonie, klid a šťastný úsměv jsou nejvyššími dary magie. Baron  Potet  vypočítává i jiné schopnosti a možnosti toho, kdo míří k syntézám života, myšlenky, slova a činu.

„Dary získané: předvídání událostí, dokonalá znalost lidí, nemožnost, aby před ním bylo ukryto jakékoliv tajemství,  vnitřní  život,  prostý  všeho,  co  ve zmatek  a nepokoj uvádí smrtelníky  i v nejplnějším  požitku jejich nejčistších rozkoší, odpoutanost ode všech statků  tělesných, pohrdání  smrtí, vzpomínky  na  věky minulé, znalost života budoucího. Dary udělené: moc působiti na všechny tvory, uvedení potřeb hmotných na tak přísnou nutnost, že se jí obyčejný člověk leká, moc pronikati prostorem, dar lámati železo, jako by nebylo soudržnosti, působení na živly, dar léčiti nejkrutější nemoce a konečně - magik, jsa účasten moci boží, stává se jeho živým obrazem.“

Totéž slibuje i vysoká kabbala svému žáku, daleko výstižněji pro toho, kdo zná klíč k jejímu esoterismu:
„Hle  takové  jsou výsady a práva toho, jenž drží  v pravici  Klíče  Šalamounovy  a v levici kvetoucí ratolest mandloně:

a - Vidí Boha tváří v tvář a neumíraje rozmlouvá se sedmi genii velícími vojsku nebes.
b - Nezná zármutku, ani bázně.
g - Zlým mocnostem vládne a peklo mu slouží.
d - Jest pánem života a zdraví svého i jiných.
h - Neštěstí ho nemůže překvapiti, nehody sklíčiti a nepřátelé přemoci.
w - Zná kvadraturu a zákony věčného pohybu.
z - Zná tajemství zmrtvýchvstání a drží klíč nesmrtelnosti.
x - Nalezl Kámen mudrců.
f - Má universální lék.
y - Věčný pohyb a kvadratura jsou mu jasny.
k - Dovede proměniti ve zlato  nejen  všechny kovy, ale i zemi a její nečisté součástky.
l - Krotí i nejdivočejší zvířata a zná slova, jež usmrcují hady.
m - Zná umění býti moudrým
n - Bez  přípravy a studia dovede moudře mluviti o všech záhadách a  zná tajemství, jak slovy uchvátiti srdce.
s - Na první pohled pozná hlubiny duše.
j - Ovládá přírodu, kdykoliv mu libo
p - Předvídá vše budoucí
c - Dovede každému poskytnouti nejúčinnější útěchu a radu.
q - Překonává protivenství bez boje
r - Krotí lásku a nenávist.
v - Zná  tajemství bohatství a tajemství býti jeho pánem. Dovede se těšiti i z chudoby a neupadne nikdy do bídy, aniž se stane podlým.
t - K těmto třem sedmicím magových schopností  připojuje se ještě schopnost vládnouti živlům, utišovati bouři, uzdravovati choré vkládáním rukou a moc křísiti mrtvé.

 

Svoje  díla  buduje  magie  na  zákonu  syntézy,  jímž  dovede  se  orientovati v životě s veškerým jeho bohatstvím citů, osudů a dění. Horoucně vyznává, že všechny  jevy  světa  jsou  a  mohou  býti  podřízeny  inteligenci,  která vykonává  moc  nad  hmotou  a  osudovými  silami.  Ve  svých  praktických projevech opírá  se  o  tak  zvané  skryté  síly,  jež  jsou  však  skrytými  pouze proto,  poněvadž  je  člověk  nedovede  zařaditi  harmonicky  do  koncertu  své materielní kultury a civilisace.

Magie  nečiní  zázraků,  učí  jen  magické  síle,  která  kotví  v harmonické osobnosti; učí, že zevní je obdoba skrytého a že zevní pramení ve skrytém. Magická síla  není  než  vírou  ve všemohoucnost  lidské  inteligence  a  dobra, zatím co všechna civilisace vědecká prakticky ukazuje člověku nezměnitelné síly  a  jejich osudovost a tím ho znemravňuje,  takže  celý  jeho  život  je zápasem s chimérami o uspokojení žaludku a sexu. Počítá-li  magie  se  silami  skrytými,  nečiní nic  jiného, než  že  rozšiřuje kausalitu, kterou uznává věda i filosofie. Proti  všem  hmotařským  tendencím  opakuje  stále  a  důrazně:  Jediná skutečnost je duch.  Duch  jest to,  jenž  tvoří  vše  a svět jest takový,  jakým ho duch chce viděti. Proti uznaným skutečnostem, objektivní a subjektivní, tvoří magie skutečnost smíšenou, skutečnost magickou. Magie je pochopením rovnováhy bytí. Této rovnováhy člověk může využíti silou své inteligence.

Co lze dokázati magií?
Teoreticky lze dokázati vše. Přísliby vysoké kabbaly nelhou. Avšakk vykonávání  všech  magických děl nestačí lidský věk. Proto v magické praksi musí nastoupiti zákon výběru. A tu opravdový magik dává přednost duchu před hmotou.

Člověk jest složen z těla a duše. Ve svém životě může podle svého výběru vyvíjeti síly svého ducha i síly svého těla. A tak existuje i magie, jež pracuje v prvé řadě na hmotě, zatím co druhá si obírá ke své práci vývoj  lidského ducha a jeho myšlenky. Ideálem magie, pracující na hmotě jest dokonaly, vítězný člověk ve smyslu světa, ideálem vyšší magie, pracující na duchu, je dokonalé chápání pravdy, krásy a dobra. Těmto vznešeným cílům podřizuje vše ostatní, práci o hmotné výhody  pokládá  za  nedůstojnou  inteligentního  člověka;  uznává  důležitost chudoby i smrti a nevzpouzí se jim, hmotnému světu a životu ve společnosti davu poskytuje jen to, co jest bezvýhradně nutno.

 

Cílem  magie  na  poli  sociálním  jest  podle  Bourgeata  nové  posvěcení mravnosti, kotvící na pravdivém výkladu světa a Boha, záhad co jsme a čím budeme,  zrušení  militarismu  bratrskou  dohodou  mezi  národy,  ustavení jediného náboženství, které spojí lidstvo v jednotu. Jest tedy magie primérní a sekundérní. Obě  tyto magie  jsou  předmětem  této  knihy.  Budeme  studovati  všechny projevy magie tak jak prošly mozkem lidstva. Popíšeme hloupost čarodějů, nepohrdneme ani recepty osvětlujícími i ve své zdánlivé naivitě psychu doby, ve které vznikly a přivádějícími k dokonalejšímu poznání přírody a určitého způsobu  práce  na  hmotě,  budeme  provázeti  vznešené  touhy  kabbalistů, budeme se snažiti pochopiti poslání Růže a Kříže a božské cesty magů, které hvězda  východní  vede  ke  kolébce,  ve  které  spočívá  dosud  v podobě  dítěte budoucí nádhera lidského ducha.

Vysvětlíme,  čím  byla  magie  věkům  minulým  a  čím  může  býti  dnes modernímu člověku, vedeni naprostou objektivitou, pokud možno mluviti o objektivitě u toho. který má k nějaké věci kladný poměr. Autorovi  této  knihy  jest  magie  soustavou, která  využívá a zužitkovává způsobem zcela jednoduchým nezměrný obzor viditelných i neviditelných sil, jest mu snůškou zkušeností a praktik celých věků a činností, které vedou daleko za práh našeho analytického chápání a zasluhují si proto, aby byly studovány.  Magie  není  mu  pouhou  řadou  naivních  receptů, jak by se na první  pohled  zdálo. Recepty samy  o  sobě  skrývají  v tomto  případě  daleko více, než co v nich  může  nalézti  povrchní  badatel. Magie  jest  mu  naukou, před kterou se skláněli velicí   duchové,   jasní a  kultivovaní  badatelé, svědomití experimentátoři a vážní spisovatelé. Antická věda, vysoká magie, kabbala a hermetismus tvoří v základě jeden celek. Jest  to  vznešená snaha  po  pochopení  viditelného i neviditelného,  která hárala  v srdcích mudrců  minulých  dob,  kteří  bez  pochyby  neznali  vše,  co známe my, ale kteří na druhé straně znali hodně věcí a zákonů, o kterých se nám dosud ani nesnilo.

Jen v mozcích bláznů evokuje magie bizarní a banální historky čarodějů. Moudrého uvádí do vzrušující kapitoly intelektuálního dobrodružství lidstva, vysvětluje, pokud slova a písmo k tomu stačí, odvěké touhy lidského srdce a duše, jest napínavým výkladem vesmíru, života a kosmu, jest filosofií, která nezná překážek a omezení.

 

Časť druhá - oklultizmus a mágia << Časť tretia - Podstata a cieľ mágie