Dr. Oldřich Eliáš

Byl zakládajícím členem Universalie a rovněž navštěvoval Společnost pro psychická studia, pražskou martinistickou lóži a Rotary klub. Později vstoupil i do Lasenicova Horev-klubu. Ovládal dokonale hebrejštinu a četl jako jeden z mála kabalistické spisy v originále, z čehož pramení i jeho vynikající teoretické znalosti.

Úvod do mágie

Časť tretia - Parapsychológia, theurgia

(prevzaté zo zborníku LOGOS 1934-1940 vydaného nakl. Trigon v Praze roku 1995)

KAPITOLA VI

 

PARAPSYCHOLOGIE

Parapsychologie  jest  věda,  která  se  snaží  probadati  a  vysvětliti magické  zjevy  ve  shodě  se soudobým stavem poznatků exaktních a uznaných vědných oborů. Pokud  pak  používá  k tomu  cíli  cesty experimentální,  nedbá  tradičních  magických  zkušeností  a předpisů,  nýbrž  postupuje methodami,  používanými  ve  vědách přírodních  a  v medicině.  Zavrhuje v principu stejně hermetickou tradici, jako všechny předpoklady filosofické a náboženské. Parapsychologie jako věda sui generis, ne ovšem ještě pod tímto názvem, jest vlastně starší než spiritismus. Vznikla v poslední třetině osmnáctého století jako první pokus oficielní vědy, zaujmouti přijatelné  stanovisko  k magickým  zjevům,  když  na  svou  dobu sensační  léčitelské  úspěchy  Franze Antona Mesmera (1734–1814) staly se nadále nepopíratelnými. Její počátek klade se obvykle do roku 1778,  kdy  tak  zv.  mesmerismus dobyl  si  v tehdejším  vědeckém  světě  pevné  posice.  První  epocha parapsychologická  od  roku 1778–1847  nazývá  se  proto  dobou   mesmerismu,   nebo   též  dobou „magnetickou“,  podle  domnělého „animálního  magnetismu“,  který  Mesmer  považoval  za  původ onoho komplexu magických jevů, jež byly podle svého objevitele nazvány zjevy mesmerickými.

Ke konci této prvé „magnetické“ epochy mluví se často též o braidismu, podle anglického lékaře Jamesa Braida z Manchestru,  jenž svým dílem (r. 1843)  o  tak  zv.  neurypnologii,  přezvané  později hypnosa znovu objevil staré magické umění, jež zveme nyní všeobecně hypnotismem. Památná  událost  v rodině  Foxově  v Hydeswillu  ve  státě  New  York,  USA,  roku  1847,  z níž  se zrodil moderní spiritismus, působila značným vlivem i na tehdejší parapsychology a na směr jejich badání. Tato druhá epocha parapsychologická nazývá se proto též spiritistickou. (Viz Šimsa: Záhady duše a media, Praha, 1930, str. 11.) Pouze menší část vědců pracovala na podkladě mesmerismu a braidismu samostatně dále, opírajíc se hlavně o objev Janetův, který svým učením o psychologickém automatismu   uvedl   do   moderní   psychologie   a   mediciny   pojem   tak  zv.   podvědomí   (vědomí subliminární,  podpražní).  Tento  ryze  vědecký  směr  byl  dlouho  representován dvěma  navzájem soupeřícími  školami:  Charcotovou  v Paříži  a  Bernheimovou  v Nancy.  Obě  školy  lišily  se ve  svém učení  v tom,  že  Charcot  považoval  zjevy  supranormální,  omezující  se  tehdy  ovšem  jen  na zjevy personismu,  včetně  hysterie  a  zjevů  tak  zv.  posedlosti,  za  úkazy  abnormální,  chorobné,  kdežto škola  v Nancy  právem  v nich  tušila  sice  řídké,  ale  jinak  zcela  normální  a  všem  lidem  za  jistých okolností  vlastní  projevy  hlubších  stránek  lidské  psychy.  Učení  obou  škol,  hlavně  však  oběma společná hypothesa  podvědomí  zrodily  koncem  19.  století  samostatný  obor  theoretické  i  použité psychologie: psychoanalysu.

Spiritická  doba  parapsychologie  trvala  asi  do  roku  1872,  kdy  tato  nastoupila  samostatnější,  byl stále ještě o spiritismus se opírající dráhu, zásluhou Crookesa,  jenž započal  v té  době  proslulé  své pokusy se slavnými  médii  Homem  a  Cookovou.  Crookes  se  přičinil  kromě  toho již v roce  1869  o založení  anglické „Společnosti  pro  psychická  badání“,  jež  počala  od  roku  1884  vydávati  své „Zprávy“  (Procedings  of Society  for  psychical  Research).  Tato  třetí  epocha  parapsychologická, trvající dodnes, nazývá se dobou vědeckou (Šimsa: ibidem). V roce 1905  rozchází  se  parapsychologie  úplně  s lidovým  spiritismem,  a největšího  rozmachu dožívá  se  po  světové  válce,  kdy  buduje  theoretické základy  své  nauky,  vytváří nové  pojmosloví, dostává  se  na  světové  university  jako  zvláštní  vědný  odbor,  organisuje  vlastní pokusné ústavy  a seznamuje  i  širší  veřejnost  s výsledky  svých  pokusů  a  prací  odbornými  časopisy  a mezinárodními kongresy.

Název parapsychologie jest původu německého a poměrně pozdní. Po světové válce bylo zprvu užíváno dosud ve  Francii  běžného  názvu metapsychika,  též  metapsychologie  (byl  ražen  okřídlený výrok:  „jako  nad všeobecnou  fysikou  stojí  meta-fysika,  tak  obecné  psychologii má býti  nadřazena meta-psychologie nebo meta-psychika.“) Také  v Československu  přišel  k platnosti  název  francouzský  a  bylo  ho  oficielně použito v roce 1922. kdy byla založena v Praze Společnost metapsychická. V Anglii jest již od dob Crookesových ustálen název „psychic research“.

Dr. P. A. Dietz, docent parapsychologie v Leydenu v Holandsku, kde se tento nový obor vědný v poslední době (1934) zvláště ujímá, takže se pomýšlí na založení druhé stolice pro parapsychologii v Utrechtu, právem poukazuje na tuto nejednotnost názvosloví. Různé, dotud běžné názvy a třídění supranormálních  zjevů  na subjektivní  objektivní,  intelektuální,  fysické  a  podobně,  považuje  za nevhodné, a navrhuje sám rozlišovati tyto zjevy takto:

1. Paragnosie, — t. j. supranormální poznávání v oblasti jasnovidnosti, telepathie, atd.
2. Paragmasie, — zahrnující oblast tak zv. objektivních úkazů, jež by bylo děliti opět na:
a)  intrasomatické  úkazy,  odehrávající  se  v těle  média,  na  př.  různé,  normálně  nevysvětlitelné změny funkcí, jako je tak zv. stigmatisace, nepřijímání potravy a jiné, dále na:
b)  peri-  nebo  extrasomatické  úkazy,  jež  se  odehrávají  mimo  tělo  média  (telekinese,  přínosy materialisace přímé hlasy a přímé direktní písmo; pravděpodobně musily by býti sem zahrnuty i zjevy médijní řeči a médijního psaní). Jak viděti, jsou moderní parapsychologové dalecí toho, aby přiznali souvislost jimi zkoumaných supranormálních zjevů s nepřetržitou tradicí magickou. Ve staré epoše, tak zv. době magnetické, byli předchůdci  dnešních  metapsychiků  spravedlivější.  Proslulý  Cahanet  neostýchal  se  nazvati  stěžejní své  dílo  „Magií  magnetickou“  (1858)  a  slavný  magnetisér  baron  Du  Potet  vydal  své  učení  pod názvem „Odhalená magie“ (1852). V době novější jest to jen Schmidt v Německu, který doporučuje pro  vědný  obor  oblasti  supranormálních  zjevů  oficielní  název  Magiologie.  Také  Dr.  Ludwig Staudenmaier užívá ve svém díle „Die Magie als experimentelle Naturwissenschaft“ názvu „Magie“, ačkoliv sám jest vyznavačem strohého personismu. Přes  dočasný  zmatek  v základních  názvech  a  snad  i  pojmech,  měla  a  má  parapsychologie nepopíratelnou  zásluhu,  že  pojmově  vymezila  některá  odvětví supranormálních   úkazů,   hlavně personistických. S hlediska magického byly by tyto pojmy a názvy případně použitelny tam, kde se dosti vyhráněných  tradičních  názvů  magických  nedostává,  na  př.  v tak  zv.  Magii  zvědné  („Magia experiens“). Buďtež zde proto tyto názvy uvedeny:

1.  Kryptosthesie  —  nadnormální  postřeh  smyslových  vněmů  buď zrakem  (jasnovidnost),  nebo sluchem (jasnoslyšení),  také  však čichem  a dotyky.  Pro  tyto  dva  poslední  druhy  vněmů  tradičních názvů není. Mezi případy kryptosthesie jasnovidné patří zejména případy tak zv. transposice smyslů a čtení obsahu zalepených dopisů.
2. Diapsychie — souhrn úkazů, plynoucích ze supranormálního působení dvou nebo více psych na sebe. Souhlasí celkem s dřívějším hojněji užívaným, byť ne zcela přesným názvem: telepathie.
3. Praemonice — předtuchy o událostech přítomných, ale dosud neznámých, nebo též budoucích (jasnovidnost do budoucnosti).
4. Glossolalie — jest zjev více méně souvislého a rozumného promlouvání mluvících médií.
5.  Xenoglossie—  jest  normálně  nevysvětlitelná  schopnost  médií  mluviti  cizími  jazyky,  médiu v normálním stavu dokázatelně nepovědomými. Jest to častý zjev zvláště při tak zvané posedlosti a býval právě z té příčiny uznáván katolickou církví za důkaz skutečné ďábelské obsesse.

6.  Metagrafologie—  připojuje  jasnovidný  prvek  ke  zkušeností  získaným  poznatkům  obyčejné grafologie. Podobně by se dalo  mluviti  i o:  meta-chiromantii,   meta-kartomantii,   meta- rhabdomantii, a pod., kde výsledky příslušných zjevů nedají  se vysvětliti jen zkušeností, zručností, nebo počtem pravděpodobnosti.
7. Telekinese — pohybování předměty na dálku bez doteku normálních údů média.
8. Apporty, přínosy — známé seanční úkazy v okolí poměrně silných fysikálních médií, do jejichž blízkosti jsou skoro vždy nepozorovaně přinášeny různé menší, někdy i větší předměty, často z veliké,  i  neznámé  dálky.  Rovněž  médium  samo,  jako  současné  proslulé  jihoamerické  médium Mirabelli může býti tímto způsobem rázem přeneseno i několik km daleko od místa seance. Přínosy předpokládají nezbytně úkaz:
9. Dematerialisace:  odhmotnění — o dematerialisaci  se  mluví  také  tehdy,  kdy  nedostačující  síly média při materialisaci zjevů (duchů) jsou dočasně nahrazeny ztrátou váhy, nebo dokonce částí těla (nohou) média. Také odstraňování různých předmětů ze zavřených schránek, neb místností může býti vysvětleno  jen jejich  dematerialisací.  Stejně  prostup  nějakého  předmětu  deskou  stolu  bez  jeho fysického poškození.

10.  Materialisacínazývá  se  skutečné  zhmotnění  těl  „duchů“  průběhem  materialisační  seance zvláště silných fysikálních medií. Stavební látkou pro těla fantomů jest přitom zvláštní hmotné vitální fluidum jež se nazývá:
11. Ektoplasma, pokud se viditelně neodděluje úplně od těla média a:
12.  Telesplasma,  jakmile  jest  toto  fluidum  činno  mimo  tělo  média  při  rozmanitých  fysikálních úkazech, jmenovitě ve vytváření fysických těl zhmotňujících se fantomů. Smíšeného původu jsou tak zvané:
13. Pseudopodie, t. j. ektoplasmické, někdy zrakem nepostřehnutelné výrůstky chapadla, až i materialisované  ruce,  jimiž  se  realisují  rozmamté dotyky  a  pohyby  předmětů  mimo  tělo  média. Kriterium pro existenci takových pseudopodií bývá nejčastěji zjev že váha média se zvětšuje o váhu pohybovaných, nebo zdvíhaných předmětů (na př. stolku), může však selhati tam, kde se pseudopodie opírá pro zjednání lepší rovnováhy o zemi, zvláště při zdvíhání těžších předmětů.

To jsou asi nejčastější pojmy a názvy, jež zavedla praktická parapsychologie. Ve výkladu supranormálních zjevů není parapsychologie jednotná. U zjevů fysikálních spokojuje se  většinou  hypothesou  personistickou (animistickou),  selhává  však  úplně  na  př.  u  strašidelných zjevů, které se manifestují často po dlouhá léta na některých místech bez přítomnosti živého média, neboť  parapsychologie  oficielně  nepřipouští  možnost silového nebo  fluidického  (ektoplasmického) náboje, bez současné přítomnosti živého lidského  prostředníka. Pak  ovšem  se  ocitá  na  rozpacích  i
v tak jasných případech, jež Magie vysvětluje zásahem médií zvířecích, rostlinných, mrtvolných neboť nižší část fluidicko-astrálních těl zůstává po odpoutání astrálu zemřelých u mrtvol, toť habel garmín Kabbaly, nebo i médijností místa zjevů samého, neboť astrální silové shluky, byť i určitě nepersonifikované, utkvívají často po staletí na místech, kde se vášnivý život lidí projevoval kdysi zvláště dramatickou intensitou, jako ve starých hradech, klášteřích, nemocnicích a pod.

Na  druhé  straně,  hlavně  při  výkladu  kryptosthenických  zjevů  dospívá  často  parapsychologie  ve snaze, vyloučiti za všech okolností hypothesu spiritickou, k hypothesám tak fantastickým a za daných okolností a poměrů nepravděpodobným, že překonává v naivnosti i theorie nejprostších spiritistů jako na př. v hypothese o vševědoucnosti a všemohoucnosti lidského podvědomí. V Jamesově nauce o tak zvané „světové duši“ dospěla opět parapsychologie, nevědouc o tom, k ryze magickému učení o pláni Akášy, jakési universální paměti naší země. Buďme však spravedliví: ne všichni parapsychologové jsou racionalistickými agnostiky. Ve starší epoše parapsychologie klonili se její zastanci vždy nejspíše k theorii spiritické. Třeba že nebyli Mágy a neznali základy Magie, byli dosti skromní, aby uznali, že neznají ve skutečnosti pravou podstatu supranormálních zjevů, a dosti nepředpojatí, aby uznali, že stojí teprve na prahu velikého Neznáma. U  moderních parapsychologů  jest  to  hlavně  latinská  Amerika  a Anglie,  která  se  převážně  kloní k výkladu spiritickému. Příkladem  jsou  sám  Crookes  a  Oliver  Lodge,  a  ve  Francii  Flammarion. Hlavně  pro   Anglii  jest příznačné,   že   se   soukromý  názor   parapsychologů   podřizuje   až  příliš spiritickému  směru. Dokonce  neuznává  ani rozumných  korektiv,  jimiž  obohatila  theosofie  příliš jednostrannou  a  naivní  theorii spiritismu.  Vrozené  puritánství  Anglosasů  a  rasové sebevědom nedovoluje   jim   na   př.   uznati  orientální   původem   reinkarnaci  stanovisko  nepochopitelné osvícenějším spiritistům ostatní Evropy, hlavně ve Francii  (pronikavý vliv Kardekův) a u Slovanů. Příkladem tohoto směru byl zemřelý Conan Doyle, jinak enthusiastický spiritista.

Francie  jest  více  racionalistickou,  nepochybně  vlivem  autority  svého  Nestora  parapsychologie profesora Richeta, jenž jest umíněným personistou. V Německu a u nás zůstává ona kardinální otázka oficielně nevyjasněnou.  Schrenck-Notzing  byl  personistou,  Grunewald  byl  v konečném  posudku opatrný,  toliko Driesch  otevřeně  připouští,  že  hypothesa  spiritická  není  a  priori  vyloučitelna  a  že v celkovém úhrnu supranormálních zjevů má s ryzím personismem oprávnění na padesát procent. U nás sdílí jeho názor, jak myslím, Ing. Mikuška. Dr. Kuchynka a zesnulý MUDr. Vojáček byli vždy v konečném  úsudku  zdrženliví,  Dr. Šimsa  je  tvrdošíjný  personista,  ale  Dr.  Velenovský  neméně rozhodný spiritista.  (Bližší  viz  ve  výborném spisku  „Problémy  metapsychologie“výsledek mezinárodní ankety „Pestrého týdne“ v Praze. Uspořádal a předmluvu napsal Dr. Karel Kuchynka. Praha 1933, cena 15 Kč.)

 

Se  stanoviska  magického  není  pochyby,  že  pravda  jest  asi  uprostřed. Rozhodnouti  o  tom  bude záležeti   na   jednotlivém   .případě.   Na  tolik však   jest   i   názor   magický   shodný   s míněním parapsychologů, že  původ  některých  supranormálních  zjevů  nebude  nikdy  možno prokázati  cestou experimentální,   tím   méně  pravdivost některých předpokladů,   jako   nesmrtelnost   duše,   nebo reinkarnaci. V Magii ovšem ve většině případů nezáleží ani tak na původu určitého zjevu, jen když byl žádaný výsledek prakticky dosažen. Tím  však nesmí  býti  řečeno,  že  Mágové  nedospěli  v těchto  a  jiných  problémech nikoliv  jen k určitému názoru, založenému na pouhé víře, nýbrž i .k ustálenému a nevývratnému přesvědčení. Na jedno se mnoho zapomíná: Parapsychologové nejsou Mágy. Neuznávajíce potřebu zvláštního nadání nebo zvláštní osobní výchovy a výcviku ve směru magickém, zůstanou povždy mimo vlastní oblast nadpřirozených  zjevů,  budou  vždy  jen  svědky úkazů,  projevujících  se  u příhodných,  ale  jen náhodných  jedinců    médií.  Jejich  supranormální  stavy    s výjimkou  snad  zjevů  a  experimentů hypnotických,  nedovedou  parapsychologové  sami  vyvolati,  ba  ani ne vědomě  usměrnit  a  řídit. Nelišíce se takto od  jiných  nezasvěcenců,  snaží  se parapsychologové  nalézti výklad  onoho  malého výseku  Nadpřirozena  v rámci  obyčejného,  konkrétního,  na  smyslovou  empirii  se spoléhajícího rozumu.

Než k rozumu normálního stupně a k jeho poznávací mohutnosti připojuje se u pravých Hermetiků není ani třeba, aby byli výkonnými Mágy, ještě také vyšší stupeň poznávání. Hluboké, byť jen theoretické studium Hermetismu a prolnutí jeho tajů s láskou a touhou, přináší bez rozdílu každému opravdovému  člověku  touhy spravedlivou  odměnu:  schopnost  vyššího  poznávání,  neodvislého  od mohutnosti  normálního  rozumu. Stejné  lze měřiti  opět  jen  stejným.  Vědomí  astrální    probuzené ovšem    jest   vyšší   vědomí  obyčejného.   Podobně   jest   tomu   s úplně   probuzeným vědomím manasickým,  jež  uschopňuje prohlédati  taje  Kabbaly a viděti  na  dno  filosofickým  problémům s jasností  nepochopitelnou  lidem dosud neprobuzeným,  byť  i  byli  podle  názoru  světa  skvělými filosofy a mudrci. Osvícený Hermetik nevymýšlí rozumové nebo logické výklady oněch problémů on je prostě a bezprostředně poznává, nazírá. Není ovšem vždy také schopen odíti toto své poznání logickou slovnou formou jež by je snad učinila srozumitelnější obyčejným lidem. Znovu třeba zdůrazniti:  není  nutno,  aby  poznávající,  osvícený  Hermetik  byl  také schopný činného  působení v oblasti  oněch  vyšších  stupňů  poznání.  Cesta  poznání,  indický  Džňána-Jóg jest  rovněž  cestou vrcholné spásy, cestou k Bohu, dokonce vyšší snad, než cesta aktivně magická, jakou jest Hatha-Jóg. Kabbale jsou dobře známy tyto různé stupně poznávací schopnosti, nezbytné pro pravé pochopení nadpřirozených  zjevů:  jsou  to  čtyři  stupně  vědomí,  zvané:  Pašut,  Remez,  Déraž  a  Sód,  jejichž začáteční hlásky sloučeny jsou methodou notarikon ve významné mnemotechnické slovo: Paradis. A v tom tkví jádro problému a budoucnost parapsychologie, jež dnes ve zkoumaných supranormálních zjevech nepřekročila vlastně nejnižší magiologickou úroveň primitivního šamanismu. Budou-li  kdy  míti parapsychologové  opravdovou  vůli  pokročiti  dále,  musí  se  státi  Mágy  nebo alespoň Hermetiky v pravém slova smyslu. Lze připustiti že parapsychologie i  v nynější  své  formě obohatí  jednou  značně  obecné poznání  lidstva,  —  k jádru  tajemství  nepronikne  však  nikdy.  Jak směšnou jest apriorní nedůvěra jejích zastánců a odmítavé stanovisko k osvědčené, tisícileté tradici Magie, hlavně tam, kde Magie usiluje o navázání styků se světem bytostí mimo nás.

Parapsychologjako   inteligentní   člen   lidské   společnosti   zajisté   se   nezdráhá   plniti   někdy  kuriosní předpisy společenských  styků,  a zajisté  se  nepozastavuje  nad  zvláštnostmi  společenského rituálu ve  styku s nejvyššími  představiteli  států  nebo  církví,  a  přece  týž parapsycholog  se  povýšené  usmívá evokačnímu  rituálu,  jímž  má  býti  navázán,  abychom  tak  řekli,  společenský  styk  s elementárními  a jinými duchy,  nebo  dokonce  inteligencemi  vysokých  úrovní,  zvláštním  oněm  jménům,  řečnickým formám, úboru  a  kuřidlům.  Jsou  snad  ustálené termíny,  užívané  v medicině  nebo  chemii  méně fantastické, než jména a přívlastky andělů Velké Evokace a géniů Kabbaly? Jako každý přírodní, hlavně empiricky vyvolaný zjev má své podmínky, ke zdaru nezbytné, tak i pokusná  a  použitá  Magie  má  své  zákony  a  podmínky,  snad pružnější,  ježto  jedná  s inteligentními činiteli, ale zajisté neméně opodstatněné a nezbytné.Neuzná-li tudíž parapsychologie jednou oprávněnost a nutnost podmínek magického dění, nikdy nebude moci překročiti práh oné oblasti, jež stojí nad světem pouhých fysických a smyslových zjevů.

 

 

KAPITOLA VII.

 

THEURGIE

Theurgie  jest  vyšší  formou  psychurgie.  Jejím  cílem  jest  styk  s inteligencemi  vyššího  řádu: s vladaři  živlů  a  astrálu  (Kámadévy),  s božskými bytostmi  Manasu,  s anděli  a  démony  planet. Výkonný obřad theurgie nazývá se rovněž jako v psychurgii: Evokací. Příkladem jest velká evokace planetárních inteligencí podle tak zv. čtvrté knihy Agrippovy. Tento obřad se stal klassickým a byl převzat  i  rozmanitými   Faustiádami,  ať  knižně publikovanými   („H ö h l e n z w a n g “   v Scheiblově „K l o s t e r “   nebo   v Horstově   „Z a u b e r b i b l i o t h e k “),   nebo   kolujícími   jen jako   manuskripty   a soukromé tisky v různých tajných společnostech magických, zejména v Německu. Počátky theurgie nalézáme již v magických textech starobabylonských. K dokonalosti jako věda i praktické umění uzrála však theurgie v prvých stoletích po Kristu u Novoplatoniků. Jejím otcem jest zde  Jamblichos  svým monumentálním  dílem  „O  mysteriích  staroegyptských“.  Pozdní  středověk  a doba   renesanční   jež  právem považovaly   theurgii   za   korunu   praktické   Magie,   zdokonalily   ji v nejednom  směru  za pomoci Kabbaly;  nejvzácnějším  theurgickým  dílem této  hermetické  epochy jsou proslulé „C l a v i c u l a e  S a l o m o n i s “. V poslední době obohatily theurgický rituál některé tajné magické společnosti, zvláště v souvislosti s tak zv. Astromagií a ve spojení s do té doby neznámými rituály orientálními, hlavně indickými. Tyto reformní snahy, lze-li je tak nazvati, jsou poměrně nedávné. Do veřejnosti pronikly jen málo indiskretností německého okkultisty D ü r r a . Ale Dürrovy knihy  samy  (na  př.  „Experimental-Dämonologie“)  nepřinášejí  v celku, přes počáteční  náběhy,  do praktické theurgie, nebo psychurgie nic nového.

 

2. Spiritzmus << ::3:: >> 4. Kabbala